Dospíváme v muže. Zhruba takové je téma alba, s nímž irské kvarteto U2 zahájilo svou hvězdnou dráhu. Ačkoli záhy prosluli spíše jako společensky angažovaní apoštolové, čímž spoluvytvářeli typickou tvář osmdesátkového rockového mainstreamu, v této chvíli řeší problémy osobnější, v duších dvacetiletých mladíků ještě velmi živé. Zmatky dospívání, ať už psychického, sexuálního nebo duchovního rázu, hledání svého místa ve světě. Nejdříve si vyřešit své nitro a teprve pak se vydat na křížovou výpravu proti zlořádům světa, to se jeví jako logická a důvěryhodná cesta.
Určitý patos, charakteristický pro tvorbu kapely zejména v právě započaté dekádě, prostupuje jejich hudbou už teď, stejně jako významná dávka religiozity. Tím se vyčleňují z houstnoucích řad postpunkových noviců, jimž je vlastní spíše ironický odstup. U2 propašovali do postpunkové hranatosti více romantiky, vznosnosti a smyslu pro atmosféru. Neškolený, ale rozsahem i přirozenou naléhavostí obdařený hlas Bona Voxe modeluje místo novovlnných stylizací a grimas dychtivé, klenuté melodie a podává je s bezelstným zanícením.
Možná ještě důležitější pro formující se identitu skupiny je unikátní kytarový styl. Ten stojí na zvonivých beglajtech a vyhrávkách, které The Edge zbavil doprovodné úlohy, delayem rozsvícené vysunul do popředí a s nevšední vynalézavostí zohýbal nejrůznějšími směry. Jeho hra si zachovává razanci, ale zároveň vnáší do písní... číst dále
Dospíváme v muže. Zhruba takové je téma alba, s nímž irské kvarteto U2 zahájilo svou hvězdnou dráhu. Ačkoli záhy prosluli spíše jako společensky angažovaní apoštolové, čímž spoluvytvářeli typickou tvář osmdesátkového rockového mainstreamu, v této chvíli řeší problémy osobnější, v duších dvacetiletých mladíků ještě velmi živé. Zmatky dospívání, ať už psychického, sexuálního nebo duchovního rázu, hledání svého místa ve světě. Nejdříve si vyřešit své nitro a teprve pak se vydat na křížovou výpravu proti zlořádům světa, to se jeví jako logická a důvěryhodná cesta.
Určitý patos, charakteristický pro tvorbu kapely zejména v právě započaté dekádě, prostupuje jejich hudbou už teď, stejně jako významná dávka religiozity. Tím se vyčleňují z houstnoucích řad postpunkových noviců, jimž je vlastní spíše ironický odstup. U2 propašovali do postpunkové hranatosti více romantiky, vznosnosti a smyslu pro atmosféru. Neškolený, ale rozsahem i přirozenou naléhavostí obdařený hlas Bona Voxe modeluje místo novovlnných stylizací a grimas dychtivé, klenuté melodie a podává je s bezelstným zanícením.
Možná ještě důležitější pro formující se identitu skupiny je unikátní kytarový styl. Ten stojí na zvonivých beglajtech a vyhrávkách, které The Edge zbavil doprovodné úlohy, delayem rozsvícené vysunul do popředí a s nevšední vynalézavostí zohýbal nejrůznějšími směry. Jeho hra si zachovává razanci, ale zároveň vnáší do písní lehkost, vzdušnost a euforii. Rytmika za ním v tomto bodě ještě trochu zaostává a ponechává si určitou neohebnost, ale třeba pinkfloydovsky pulzující Claytonova basa v A Day Without Me se s kytarou krásně pojí a přispívá k tomu, že jde o jednu z nejpovedenějších písní alba.
Kvalitní, díky tématické provázanosti soudržná a zároveň různorodá je ovšem celá jedenáctka skladeb, včetně největšího hitu I Will Follow nebo naopak spíše opomíjené, o dalším vývoji kapely ovšem leccos napovídající Another Time, Another Place. U2 zúročili výhodu debutového alba, na které může kapela vybírat z široké nabídky dosavadní tvorby, poskládali z ní reprezentativní vzorek a ten jim pomohl citlivě a nápaditě zvukově vyladit Steve Lillywhite, vycházející producentská hvězda, která si udělala jméno především prací na singlové prvotině Siouxsie and the Banshees, jednoho z přiznaných inspiračních zdrojů skupiny. Přestože Boy nepostrádá rysy začátečnického hledání, je to hledání plodné, euforické a jeho výsledky dodnes neztratily svěžest.
09.04.2021 - 16:55 | Acid3P
Debut rázny ako facka pri bitke v írskom bare. Trademarkový riff zaznie hneď v úvodnej sekunde albumu a už to napovedá, že títo chlapci veru vedia skladať silné melódie. Zvyšok ani trochu nezaostáva a tak ide o jeden z najvydarenejších debutových albumov v rámci legendárnych kapiel. Až prekvapivo kvalitný začiatok hviezdnej kariéry.
27.08.2012 - 9:08 | martin
Krásná deska plná emocí, elánu, postpunkové energie a naivní přímočarosti. Tady Bonovi věřím, patos monumentální kytary a hymnický vokál perfektně fungují. Udrží pozornost od začátku do konce.