Z Maroon 5 by se v posledních pár letech mohl téměř každý (Američan) málem složit. Samozřejmě že Levinovi kdekdo zobal z ruky už v začátcích s průlomovým hitem "This Love", kdy hubený Adam s kukučem mladíka zhrzeného láskou notoval o rozchodu s jakousi Janou, největší boom ale přišel (až) s rolí kouče v americké verzi soutěže The Voice. Pánům bychom ale křivdili, kdybychom tvrdili, že za jejich slávu může výhradně televizní marketingová hra. Muziku dělají slušnou, občas dobrou, jindy horší, své ovoce ale přináší. Úspěch se dostavil i s čerstvým albem "V", ačkoli deska bohužel nenabízí absolutně nic, kvůli čemu bychom měli pomyslně smeknout klobouk.
Přitom to vypadalo, že na základě singlů "Maps" a "Animals" se dočkáme chvályhodného materiálu. Chyba lávky. Marooni se zasekli někde v prostoru, kde lze slyšet pouze šepot s hudebními nápady a inovacemi, kterým však i ostřílení hitoví matadoři nerozuměli natolik, aby jej během nahrávání vhodně zafixovali do výsledné podoby. A tak i přes železnou gardu producentů v čele s Maxem Martinem, Ryanem Tedderem, Benny Blancem, Darkchildem, Shellbackem a dalšími horko těžko budete hledat chuť k druhému poslechu. Po tom prvotním si totiž v sobě ponesete pocit roztříštěnosti, jelikož přesně taková pětka je. Najdete v ní od každého trochu - jemné elektropopové hrátky střídají syntetizátory, následně se ocitnete v osmdesátkových estrádách, když tu na vás doslova zaútočí vydíravý klavírní... číst dále
Z Maroon 5 by se v posledních pár letech mohl téměř každý (Američan) málem složit. Samozřejmě že Levinovi kdekdo zobal z ruky už v začátcích s průlomovým hitem "This Love", kdy hubený Adam s kukučem mladíka zhrzeného láskou notoval o rozchodu s jakousi Janou, největší boom ale přišel (až) s rolí kouče v americké verzi soutěže The Voice. Pánům bychom ale křivdili, kdybychom tvrdili, že za jejich slávu může výhradně televizní marketingová hra. Muziku dělají slušnou, občas dobrou, jindy horší, své ovoce ale přináší. Úspěch se dostavil i s čerstvým albem "V", ačkoli deska bohužel nenabízí absolutně nic, kvůli čemu bychom měli pomyslně smeknout klobouk.
Přitom to vypadalo, že na základě singlů "Maps" a "Animals" se dočkáme chvályhodného materiálu. Chyba lávky. Marooni se zasekli někde v prostoru, kde lze slyšet pouze šepot s hudebními nápady a inovacemi, kterým však i ostřílení hitoví matadoři nerozuměli natolik, aby jej během nahrávání vhodně zafixovali do výsledné podoby. A tak i přes železnou gardu producentů v čele s Maxem Martinem, Ryanem Tedderem, Benny Blancem, Darkchildem, Shellbackem a dalšími horko těžko budete hledat chuť k druhému poslechu. Po tom prvotním si totiž v sobě ponesete pocit roztříštěnosti, jelikož přesně taková pětka je. Najdete v ní od každého trochu - jemné elektropopové hrátky střídají syntetizátory, následně se ocitnete v osmdesátkových estrádách, když tu na vás doslova zaútočí vydíravý klavírní doják.
V čem se ale stoprocentně vyznáte, budou právě první dva singlové počiny, které celou desku slušně nakopávají. Do následné "It Was Always You" se naopak člověk musí dostat postupně. Až do ní ale i díky textu "It was always you, now I know my heart wasn't satisfied" proniknete, zjistíte, že zářez číslo tři je perlou celé nahrávky. A té je třeba si užít, neboť po odeznění "Unkiss Me", fatálně táhlého cajdáku, který netáhne dolů ani tak jeho hudební stránka jako unylý projev zoufalého Levina vyzpívávajícího se z bolavého srdíčka, máte chuť disk z mechaniky okamžitě vytáhnout.
Na druhou stranu charismatický pětatřicátník své romantikou nabité šípy umí vystřelit i do těch pravých míst. Důkazem nechť je "Leaving California", balada ve středním tempu, pod níž je podepsán Nate Ruess z fun. Další a bohužel i poslední trefou do černého je pak nakažlivá "In Your Pocket", která svým textem "Now you're dead to me, this really is goodbye" do kolen fanynky asi nesrazí, ukazuje však Maroon 5 v ledové zóně, v níž interpreti bruslí komfortně a ladně bez jakýchkoli nepřesností.
Pokud se proderete vatou, která po zmíněné "In Your Pocket" následuje, dostanete se k finální tečce, jíž je duet "My Heart Is Open" s Gwen Stefani, jediným hostem alba. Od spojení ženské krásy s mužskou živočišností se čekalo hodně, k dokonalosti má ale něžná klavírní balada daleko. Pokud aktéři zpívají "Yes, yes, yes, yes, yes, yes", za mě "No, no, no, no, no, no". I když po vyslechnutí sladkých řečiček o vstoupení do srdce, jež je doširoka otevřené, lze snad jedině obracet oči v sloup, vsaďte se, že to ve finále bude náramně fungovat. Všehovšudy je však spolupráce se zpěvačkou No Doubt pouhým rafinovaným tahem na bránu, nic víc.
Asi největším mínusem pátého počinu je snaha oživit retro zvuk s moderní produkcí. O osmdesátkový vibe totiž zakopnete tolikrát, že už je nakonec i zbytečné vstávat. Ve výsledku by to však nebyl takový zádrhel, kdyby ala 80s sound nezněl v podání Levina a spol. tak přímočaře a nevkusně. Songy zcela postrádají svého ducha ("Sugar"), některé dokonce zní jako nudné šedé b-sideovské vycpávky ("Coming Back For You"). Trocha zábavy a funky se sice snažila narvat do "Feelings", v té to nakonec úplně zabije refrén, při jehož nahrávání hlavního zpěváka snad drželi v rozkroku. Horká jehla byla v případě šití těchto chuťovek téměř neuchopitelná.
Deluxe edice
I přes fakt, že se z Maroon 5 postupem času stala ryze mainstreamová kapela s úmyslem prodrat se na vrchol amerického Billboardu s dalším popovým trhákem, stále se v jejich repertoáru najdou hudební záležitosti, díky nimž si vzpomenete na staré dobré Maroony. Pokud tedy pociťujete stesk po tvorbě z debutu "Songs About Jane", deluxe edice je určena právě pro vás. Přehlédnete-li "Shoot Love", rozjuchanou (ale povedenou!) tančírnu, která by se spíše hodila na předešlou desku "Overexposed", pohlazení na duši se vám dostane při lehkou erotikou nabité "Sex And Candy", v originále od Johna Wozniaka. Chválu nelze nevznést ani nad závěrečnou "Lost Stars", z níž naskakuje husí kůže a vytryskují slzy do očí. Bravo, Adame!
Album "V" není ani ořechové a pravé už vůbec ne. Nelze ho sice označit jako špatné, ale jako dobré také ne. Je zkrátka průměrné. Ve srovnání s ostatními vydanými studiovkami (jmenujme například vysoce nedoceněnou desku "Hands All Over") Maroon 5 nabídli pouze špetku z toho, co doopravdy umí, a pokud by se drželi zvuku prvních lákadel, které světu před srpnovým vydáním představili, hodnocení by dopadlo úplně jinak. Chtěli chlapci pětku - mají ji mít. Ale však co. Jejich poslední deska to určitě není.
Komentáře