Banks - Goddess

Kdo by to byl řekl, že si hvězdičky ze SoundCloudu všimnou šikovní producenti a pomohou jí nahrát věci tak zajímavé, že skončí na třetím místě prestižní ankety BBC Sound of... a The Weeknd si ji vezmou s sebou na turné. Jillian Banks, pětadvacetiletá zpěvačka a skladatelka z Los Angeles, je takovou zvláštní kombinací Jessie Ware a FKA Twigs s odstínem Lany Del Rey, ale přesto si i v dnešní době, kdy už je zatraceně těžké přijít s něčím novátorským, vytvořila vlastní styl. Po EP "London" přichází konečně s plnohodnotnou deskou, která to na Grammy (asi) nedotáhne, ale jako přípravný stupeň pro elektronickou invazi popu poslouží "Goddess" velmi dobře.

Nahrávka je konzistentní, pečlivě promyšlená, dobře odzpívaná a produkčně bohatá. Místy vyplave nějaký ten ostrůvek originality. Zaujme i nevšední směsice elektroniky, trip-hopu, r'n'b a popu. A hlavně je tu hned několik adeptů na hity: nejsou sice příliš radio-friendly, na uvíznutí v hlavně ale stačí. Sympatické je, že zpěvačka myslela i na posluchače, kteří jinak elektronické hudbě neholdují, a proto tu najdeme rozmáchlé, smyčci říznuté balady typu "You Should Know Where I'm Coming From" nebo závěrečné "Under The Table". K romantickému posezení u západu slunce skvěle poslouží truchlohra "Someone New", ve které krásně vyniká Jillianina půvabná barva hlasu.

Pokud se podíváme do minulosti, pak si uvědomíme, že hit, kterým se Banks skutečně vyšvihla do společnosti kandidátů na objev roku, není "Waiting Game" ani "Warm Water", ale mnohem mainstreamovější "This Is What It Feels Like". Ta spolu s "Beggin For Thread" tvoří dva opěrné pilíře celé stopáže, jež jsou šikovně umístěny přesně v první a druhé třetině desky. V elektropopu momentálně větší pecky nenajdete. Mají skoro všechno: skvělou melodii, strhující refrény i vynikající instrumentální podklad. Snad jen texty trochu pokulhávají. Pravdou ale je, že nic podobně chytlavého se na kolekci už nevyskytuje.

Což automaticky neznamená, že už by na "Goddess" nebylo co k poslouchání nebo obdivování. Už úvodní "Alibi" má sice poněkud složitou melodickou linku, pozdvihuje ji ale působivý instrumentál se zajímavým riffem. Podobně je na tom ke konci gradující "Brain" ("Nezraň si, kluku, mozek, jak moc přemýšlíš") nebo "Fuck Em Only We Know" využívající po celou dobu jeden a ten samý trik - vůbec to ale nezní otravně.

Zbytek desky nabízí díla staršího data, která už prověřil čas. Tracky jako "Drowning", "Waiting Game" nebo "Warm Water" se poněkud vymykají svým downtempovým chill-out laděním, které sice charakterizuje i celé album, na tomto trojlístku ale dosahuje nejvyšších hodnot.

Důvodem, proč od nás Banks nedostává plný počet bodů, je hlavně skutečnost, že hranice snesitelné nudy se zde občas taky překračují. Nejhoršími songy tracklistu se ukázaly být "Change", "Stick" a trochu překvapivě i titulní píseň, které absolutně zbytečně táhnou výsledek kvalitativně dolů. Těžko říct, co je toho příčinou - snad absence jakékoli hmatatelné atmosféry, jakási bezduchost a těžkopádnost.

"Goddess" zcela určitě není deskou pro každého. Je temná, pozvolná, vyžadující plnou pozornost posluchače. Pokud vám nesedne její styl, pak budete čas věnovaný jejímu poslechu možná považovat za svou nejnudnější hodinu života. Jestliže váháte, přesvědčí vás Jillianin osobitý styl, charizma a pochopitelně i velký talent, který nedávno předvedla třeba v pořadu Jimmyho Kimmela. A jestliže jste Banks už podlehli, nezbývá než si prozpěvovat slova ze "Someone New":

"Everything I do, I'm gonna think of you
Don't know what else to do
You got me, you got me, baby."