Udělat nenásilně líbivou, ale energickou muziku, která dokáže zabodovat chytlavou melodií, má odpovídající náboj a nehraje si na velké umění, to je nakonec větší kumšt, než se může zdát. Žádný div, že si jacksonvillští Yellowcard po nepříliš dobře přijaté "Paper Walls" a patnácti plodných letech na scéně museli na chvíli odpočinout.
Pauza partě kolem Ryana Keye rozhodně prospěla a muzikanti se vrátili výborným albem "When You're Through Thinking, Say Yes", které v tom nejlepším slova smyslu odkazuje k už takřka legendární "Ocean Avenue". A sotva k ní vydali akustické album, už přispěchali s prohlášením, že se pracuje na nástupci. Ani ne po roce tak na pulty obchodů zamířila čerstvá novinka "Southern Air". Tomu se říká tvůrčí zápal!
Kdo se bál záměny kvality s kvantitou, může být klidný. Rezidenti stáje Hopeless Records své publikum nikdy zásadně nezklamali (i na té prokleté "Paper Walls" pár věcí stálo za to) a platí to i pro jejich nové album. Nedají se samozřejmě čekat žádná velká překvapení, Američané po celou svou kariéru hrají punk rock protkaný výraznými houslemi Seana Mackina. Navíc i zpěvák Ryan Key si v nedávném rozhovoru postěžoval, že posluchači jeho oblíbeného žánru jsou až příliš konzervativní a změny neodpouštějí, jakékoliv experimenty tedy evidentně nejsou na pořadu dne. To ale vůbec nevadí.
Pětice ze slunné Floridy neztratila ani po letech nic na svém lesku a šarmu a na novince nabízí přesně to, co... číst dále
Udělat nenásilně líbivou, ale energickou muziku, která dokáže zabodovat chytlavou melodií, má odpovídající náboj a nehraje si na velké umění, to je nakonec větší kumšt, než se může zdát. Žádný div, že si jacksonvillští Yellowcard po nepříliš dobře přijaté "Paper Walls" a patnácti plodných letech na scéně museli na chvíli odpočinout.
Pauza partě kolem Ryana Keye rozhodně prospěla a muzikanti se vrátili výborným albem "When You're Through Thinking, Say Yes", které v tom nejlepším slova smyslu odkazuje k už takřka legendární "Ocean Avenue". A sotva k ní vydali akustické album, už přispěchali s prohlášením, že se pracuje na nástupci. Ani ne po roce tak na pulty obchodů zamířila čerstvá novinka "Southern Air". Tomu se říká tvůrčí zápal!
Kdo se bál záměny kvality s kvantitou, může být klidný. Rezidenti stáje Hopeless Records své publikum nikdy zásadně nezklamali (i na té prokleté "Paper Walls" pár věcí stálo za to) a platí to i pro jejich nové album. Nedají se samozřejmě čekat žádná velká překvapení, Američané po celou svou kariéru hrají punk rock protkaný výraznými houslemi Seana Mackina. Navíc i zpěvák Ryan Key si v nedávném rozhovoru postěžoval, že posluchači jeho oblíbeného žánru jsou až příliš konzervativní a změny neodpouštějí, jakékoliv experimenty tedy evidentně nejsou na pořadu dne. To ale vůbec nevadí.
Pětice ze slunné Floridy neztratila ani po letech nic na svém lesku a šarmu a na novince nabízí přesně to, co mají fanoušci punk rocku tak rádi. Energii, přímočarost a cit pro melodii. Poslední jmenovatel je patrný nejen v navzájem se doplňujících kytarách, se kterými si pánové pohráli nejvíc u "Rivertown Blues", ale také v citlivém dochucování houslemi, které na nahrávce nejsou jen coby trademark kapely, ale především pro dobro samotných písniček. Příkladem hovořícím za všechny budiž první singl "Always Summer".
Letní nálada, která deskou prostupuje, se naštěstí nevztahuje na texty. Ryan Key je už delší dobu znám coby zdatný textař a ve svých upřímných výpovědích se neomezuje jen na povrchní pozlátko, ale pěje také o nacházení sebe sama, případně útočí na emoce třeba skladbou "Ten" o nenarozeném dítěti.
Možná trochu překvapivě došlo i na hosty. V "Here I Am Alive" zapěla Tay Jardine z nadějných We Are In The Crowd a v písni "Telescope" dostali kromě ní prostor i Alex Gaskarth z All Time Low a mladinká Cassadee Pope z Hey Monday. Člověk se ale deskou musí hodně proposlouchat, aby jejich hlasy vůbec zaznamenal. Zajímavostí je, že vokály v první zmíněné původně patřily Patricku Stumpovi z momentálně pauzujících Fall Out Boy, který nahrávku i produkoval, ale kvůli třenicím s vydavatelskou firmou musel být jeho hlas nahrazen.
Oproti předchozím albům trvá "Southern Air" trochu déle, než se dostane pod kůži. Při prvním poslechu může deska mnohé i zklamat, ale s každým dalším roste její síla. Slyšet je to zejména v už komentovaném groveru "Here I Am Alive", který se zpočátku tváří nenápadně, ba až tuctově, ale jeho hymničnost se brzy začne drát na povrch.
V souvislosti s uvedenými klady zamrzí, že v druhé polovině alba začíná čerstvý jižanský vzduch scházet. Posluchač si tak uvědomí, že i osmá položka v diskografii zůstane typickým albem Yellowcard, tedy kolekcí s několika špičkovými skladbami (první pětice tracklistu), ale i několika slabšími momenty, které celkový dojem lehce srážejí ("A Vicious Kind", "Telescope", "Southern Air"). Vedle dávných pecek jako "Breathing", "City Of Devils" nebo "Gift And Curses" působí uvedená trojice až nadbytečně. Škoda, škoda.
I přes výtky ale hodnocení míří vzhůru, koncentrované léto funguje a ani ve skutečném světě nesvítí slunce každý den. "Southern Air" není nejlepší deska Yellowcard. Za "Ocean Avenue", "Lights And Sounds" a "WYTTSY" v mnohém zaostává, přesto kapele ostudu neudělá. Jen potvrzuje, že pětice muzikantů, která už nějakou dobu patří mezi přední zástupce žánru, na své pozici nehodlá nic měnit. Ostatně uznejte sami - kolik znáte kapel, jejichž osmá deska stále stojí za pozornost? Moc jich nebude, že? Nezbývá než otestovat její kvality naživo, jak to nedávno udělal i recenzent. Na pódiu to totiž Žlutá karta umí nejlépe!
Komentáře