Pixies letos slaví třicet let na scéně a po vzoru mnoha jiných skupin se jubileum rozhodli oslavit tím - zejména pro fanoušky - nejlepším možným způsobem. Vydáním nové desky. Předchozí "Indie Cindy", která byla studiovým návratem po třinácti letech, se Pixies ukázali ve zcela jiném světle, než ve kterém je znali posluchači z přelomu osmdesátých a devadesátých let. Album zvukově zřetelně zjemnilo a kapela namísto agresivní punkové drzosti a garážové umaštěnosti nabídla vesměs pop-rockové hity. Ne každý nové Pixies přijal, ale pravdou je, že skladatelsky šlo o velmi silnou autorskou nahrávku.
Novinka "Head Carrier" je vlastně v mnohých ohledech svému předchůdci velmi podobná. Pixies více než na punkovou energii sází na jednoduché, melodické skladby. Písničkovější formát však padesátníkům sluší a nemá smysl po nich vyžadovat něco jiného. Nová kolekce vůbec působí jako elegantní stárnutí slavných rockerů. Nahrávka má pořád sílu, byť netkví v nespoutané energii, ale v důmyslných a úderných refrénech či poměrně zajímavých textech, nemluvě o technické instrumentální preciznosti.
Z alba vyloženě sálá pohodová atmosféra, ke které přispěla i nová baskytaristka Paz Lenchantin, která vystřídala dlouholetou zakládající členku Kim Deal. Paz si dokonce střihla i skvělý vokální part v povedené baladě "All I Think About Now". V dalších skladbách pak hlasově více či méně vypomáhá lídrovi Franku Blackovi aka Black Francisovi.
číst dále
Pixies letos slaví třicet let na scéně a po vzoru mnoha jiných skupin se jubileum rozhodli oslavit tím - zejména pro fanoušky - nejlepším možným způsobem. Vydáním nové desky. Předchozí "Indie Cindy", která byla studiovým návratem po třinácti letech, se Pixies ukázali ve zcela jiném světle, než ve kterém je znali posluchači z přelomu osmdesátých a devadesátých let. Album zvukově zřetelně zjemnilo a kapela namísto agresivní punkové drzosti a garážové umaštěnosti nabídla vesměs pop-rockové hity. Ne každý nové Pixies přijal, ale pravdou je, že skladatelsky šlo o velmi silnou autorskou nahrávku.
Novinka "Head Carrier" je vlastně v mnohých ohledech svému předchůdci velmi podobná. Pixies více než na punkovou energii sází na jednoduché, melodické skladby. Písničkovější formát však padesátníkům sluší a nemá smysl po nich vyžadovat něco jiného. Nová kolekce vůbec působí jako elegantní stárnutí slavných rockerů. Nahrávka má pořád sílu, byť netkví v nespoutané energii, ale v důmyslných a úderných refrénech či poměrně zajímavých textech, nemluvě o technické instrumentální preciznosti.
Z alba vyloženě sálá pohodová atmosféra, ke které přispěla i nová baskytaristka Paz Lenchantin, která vystřídala dlouholetou zakládající členku Kim Deal. Paz si dokonce střihla i skvělý vokální part v povedené baladě "All I Think About Now". V dalších skladbách pak hlasově více či méně vypomáhá lídrovi Franku Blackovi aka Black Francisovi.
Ale ani tentokrát Pixies nezapomněli vycenit zuby. Ve skladbě "Baal's Back" zní jako srážka AC/DC s The Clash, v "Um Chagga Lagga" si pak zavzpomínali na své nejranější období. Přesto kapele v současnosti sluší více klasický rockový sound. Proto potěší úderné hity, jako je titulní "Head Carrier", kvapící "Talent" či asi nejvýraznější skladba "Tenement Song". Tradiční rockové kusy tvoří páteř celé desky a Pixies se tak z alternativní, téměř undergroundové skupiny nenásilně přetransformovali k mainstremovějším rockovým interpretům.
Jistě tím ztratili mnoho fanoušků, kteří jim klidnější, vážnější zvuk neodpustí, ale Pixies tím ukazují, že do hudebního důchodu lze kráčet se vztyčenou hlavou. "Head Carrier" je totiž skvělá deska s okouzlujícím mixem balad, rockových pecek i letmých výletů k punku. Ani jedna skladba kolekce není vyloženě špatná či nevýrazná. Pixies totiž vsadili na krátkou stopáž, která prostor pro nedodělky a vatu neumožnila. Své jim k tomu řekl i nový producent Tom Dalgety, který vystřídal dlouholetého kolegu Gila Nortona. Dalgety je velmi schopný a nikdy nedopustí, aby se dostala na veřejnost pod jeho vedením špatná deska. Vyprávět by o tom mohli třeba Royal Blood, Therapy? nebo i Colemanovi Killing Joke. Pixies jsou zkrátka jistota, i když stylově jiná než před třiceti lety.
11.10.2016 - 17:13 | Luis
Nemám odvahu napsat že je deska špatná, ale v uších mi to celé zní jako parodie na staré dobré Pixies. Vlastně už to ani nezní jako Pixies, jenom jejich charakteristické linky zůstaly.