Lila Downs je jednou z nejvšestrannějších stylistek na poli world music. Množství hlasových poloh, žánrů, jejich kombinací a perspektiv, z jakých nahlíží na tradiční (nejen) mexickou hudbu, je naprosto výjimečné a při tom všem si dokáže nejen udržet uměleckou konzistenci, ale především je pokaždé věrohodná. Její alba mají většinou nějakou jednotící tématickou linii, ať už hudební nebo myšlenkovou, a platí to i o desce La Cantina. Na ní se zaměřila na tradiční mexické písně rancheras, jejichž kořeny sahají do začátku minulého století a jsou pevně spjaté s venkovským životem a jeho radostmi i strastmi. Lila Downs je ale velmi kreativní a multikulturní osobností, a tak nemusíme mít strach, že budeme hosty na nějaké suchopárné folkloristické přednášce.
Aranžérská pestrost, neortodoxnost a místy až obrazoborectví zaručuje velmi různorodý a zábavný poslech, a přitom se nijak nevylučuje s upřímnou úctou k původnímu repertoáru. Samotná zpěvačka je autorkou (spolu se svým stálým spolupracovníkem Paulem Cohenem) pouze tří úvodních písní, jinak se jedná o úpravy tradičních lidových nápěvů nebo o skladby uznávaných klasiků žánru ranchera, z nichž je nejčastěji (čtyřikrát) zastoupený José Alfredo Jiménez. Lila Downs se v nich ale se svými doprovodnými muzikanty opravdu vyřádila. Neváhá využít moderního studiového jazyka (hiphopový beat v Tu Recuerdo y Yo, různé modulace vokální linky) aniž by zabila původního ducha písní.... číst dále
Lila Downs je jednou z nejvšestrannějších stylistek na poli world music. Množství hlasových poloh, žánrů, jejich kombinací a perspektiv, z jakých nahlíží na tradiční (nejen) mexickou hudbu, je naprosto výjimečné a při tom všem si dokáže nejen udržet uměleckou konzistenci, ale především je pokaždé věrohodná. Její alba mají většinou nějakou jednotící tématickou linii, ať už hudební nebo myšlenkovou, a platí to i o desce La Cantina. Na ní se zaměřila na tradiční mexické písně rancheras, jejichž kořeny sahají do začátku minulého století a jsou pevně spjaté s venkovským životem a jeho radostmi i strastmi. Lila Downs je ale velmi kreativní a multikulturní osobností, a tak nemusíme mít strach, že budeme hosty na nějaké suchopárné folkloristické přednášce.
Aranžérská pestrost, neortodoxnost a místy až obrazoborectví zaručuje velmi různorodý a zábavný poslech, a přitom se nijak nevylučuje s upřímnou úctou k původnímu repertoáru. Samotná zpěvačka je autorkou (spolu se svým stálým spolupracovníkem Paulem Cohenem) pouze tří úvodních písní, jinak se jedná o úpravy tradičních lidových nápěvů nebo o skladby uznávaných klasiků žánru ranchera, z nichž je nejčastěji (čtyřikrát) zastoupený José Alfredo Jiménez. Lila Downs se v nich ale se svými doprovodnými muzikanty opravdu vyřádila. Neváhá využít moderního studiového jazyka (hiphopový beat v Tu Recuerdo y Yo, různé modulace vokální linky) aniž by zabila původního ducha písní. Rozmarné mexické polky (El corrido de Tacha, La Tequilera) střídají zjitřené balady (La Noche de mi Mal), do nichž se Lila pokládá s pravým hispánským patosem. Při tradicionálu El Relámpago přímo vidíme rozpálenou náves, prach zvířený bosýma nohama tanečnic s květy v havraních vlasech, jejich vířící pestrobarevmé sukně i chlapíky se sombrery, jejichž prsty sviští po strunách. Rozparáděné Arboles de la Barranca zase dominují fantasticky zaranžované dechy, vřískající někdy na hranici kakofonie a celek tak připomíná nějakou avantgardní, horkokrevnou verzi Vlachovky.
Hlas Lily Downs osciluje mezi civilním zpíváním, hlubokými rejstříky osudové femme fatale, ostrým mečením útočné trhovkyně a všelijakými vokálními akrobaciemi. Co skladba, to trochu jiná nálada a přístup, a přece to celé perfektně drží pohromadě. Zpěvačka tímto albem uvedla písně rancheras do všežravé globální arény, učinila je atraktivními pro široké posluchačské spektrum, ale zároveň ničím nezkalila jejich sílu a bezprostřednost. Jen do nich vtiskla pořádný kus sebe samé.
Komentáře