Soulfly - Archangel

Omílaný reunion původní Sepultury asi nehrozí, a tak Max Cavalera živí svou druhou nejslavnější skupinu Soulfly, které vychází nové album již po dvou letech od doposud poslední nahrávky "Savages". Kromě Soulfly se však za poslední dva roky věnoval i bratrské řezničině Cavalera Conspiracy, pod jejíž hlavičkou vydali spolu s Igorem Cavalerou velmi brutální album "Pandemonium" a vyjeli s ním na turné, kde neminuli ani Českou republiku. Do třetice se Cavalera objevil i v novém projektu nazvaném Killer By Killed, v jehož sestavě najdeme Grega Puciata z The Dillinger Escape Plan, Bena Kollera z Converge a Troye Sanderse z Mastodon.

Stejně jako posledně na řadovce "Savages" si za bicí sedl Cavalerův syn Zyon. Kytaru třímá stále Mark Rizzo a basové party obstaral Tony Campos. Ten však krátce po dokončení desky Soulfly opustil, aby doplnil řady industriálů Fear Factory. Na jeho místo by měl (snad) zasednout syn Igora Cavalery Igor Cavalera Jr. Rodinný podnik se tak opět rozrostl.

Max Cavalera raději než mozek do hudby zapojuje srdce. Právě onen Maxův citový aspekt dodal potřebnou divokost největším sepulturovským hitům, které rozumnější a přemýšlivější Andreas Kisser usměrňoval do dokonalé podoby metalových skvostů, jež měnily historii žánru. Po rozdělení obou velikánů se Sepultura postupně proměnila v zajímavý progresivně metalový kolos (viz výborná poslední deska) a Soulfly s tribálními motivy a pralesními riffy pokračovali v rituálním zaklínání.

Hned zkraje je třeba pochválit opravdu vydařený přebal "Archangela" od Elirana Kantora. Barokně stylizované dílo působí ohromně a na vinilu se bude vyjímat přímo božsky. Naštěstí pěkný obal neskrývá nic podezřelého, ale naopak velmi silný materiál, který je sice co do stopáže to nejkratší, co Soulfly doposud vydali, ale svou kvalitou předčí nejlepší počiny této formace. Deska má strhující tempo a právě těch pouhých cca 36 minut naprosto ignoruje zbytečné skladby a dává na stůl jen to nejlepší, co tato americko-brazilská formace dovede.

Max se na stará kolena rozhodl přitvrdit. Potvrdil to už na loňském "Pandemonium" Cavalera Conspiracy i na minulé soulflyovské nahrávce "Savages". Také na "Archangelu" převládá brutální growling, drtivě corové, až death-metalové riffy a nesmlouvavě rychlá rytmika. Když se k tomu přidá taneční rituální feeling jako v případě "Sodomites" s hostujícím Toddem Jonesem, na "Ishtar Rising" nebo na typicky sepulturovské "Shamash", je to explodující příval žánrové dokonalosti, kdy nechcete přestat tančit do rytmu ve stínu pochodní a s jihoamerickými maskami indiánů na hlavách.

Ani "Live Life Hard!" své posluchače nevytrhne z příjemného bloumání v temnotách pralesů. Pokud si budete klást otázku, kdože je to ten křikloun v dalším výtečném corovém kusu "Live Life Hard!", pak vězte, že jde o Matta Younga. Pokud neznáte australskou corovou sénu, asi vám jeho jméno nic neříká. Jde o zpěváka velmi brutální smečky King Parrot, jejichž sláva se pomalu začíná šířit světem. Ještě jeden host se však na "Archangelu" objevuje. Je jím další cavalerovec, tentokrát Maxův syn Richie, který zpívá v trashmetalové formaci Incite. Na novince si zazpíval v závěrečné "Mother Of Dragons" (na basu si zde zahrál i již zmiňovaný Igor Cavalera Jr.).

Po vyvedené "Savages" je "Archangel" dalším výborným počinem Maxe Cavalery. Sice se jeho styl příliš nemění, pořád jeho skladby stojí na ústředním riffu s mírně obměňovanými aranžemi, ale deskám nechybí náboj. Můžeme se jen domnívat, jaká je jeho přesná motivace věnování se hudbě v takovéto míře. Mohou to být peníze, i to, že nic jiného postarší hudebník neumí, může to být slávychtivost, ale dal bych ruku do ohně, že toho zarostlého indiána původem z brazilských pralesů to pořád děsně baví. Z hudby tohle vycítit lze. Dle zástupu fanoušků formace to tak necítím sám.