Po comebacku v roce 2005 a následném vydání desky "Born Into This" z roku 2007 se britská legenda vrátila v plné síle. Ačkoliv někde v plynoucím čase ztratila svůj pověstný gotický mysticismus i roztěkanou post-punkovou nespoutanost, dokázala přijít s novými nápady, aniž by popírala sama sebe. "Hidden City" už je jejich třetím comebackovým albem a zřejmě i tím nejlepším v tomto tisíciletí.
Na "Hidden City" je krásné, že i když album posloucháte po desáté nebo patnácté, vždy objevíte nějaký další kouzelný moment. A to i přesto, že kapela od svých nejslavnějších let svou hudbu zjednodušila a ještě více zrockovatěla. The Cult prostě velmi zdárně našli rovnováhu mezi svými hudebními kořeny z osmdesátých let a vlivy současné rockové scény.
Možná v tom má tak trochu prsty i slovutný producent Bob Rock, který vždy uměl formaci dobře nasměrovat a ukázat cestu, kudy jít. Možná i díky jeho vizionářskému přístupu se britská legenda nikdy neopakovala, ale ani se nezpronevěřila svému typickému zvuku. Hlavní zásluhy ale na výsledku nemá jen Bob Rock, ale především ústřední dvojice kapely Ian Astbury a Billy Duffy. Astburyho charakteristický a charismatický hlas je od počátků působení poznávacím znamením skupiny a dalším určujícím instrumentem. Jedině, když se naplno rozezní Duffyho kytarové exhibice, přenáší se pozornost jinam. Ačkoliv Astbury přirozeně vokálně zestárl, Duffy i na novince vytváří kytarové orgie, kterých se nelze... číst dále
Po comebacku v roce 2005 a následném vydání desky "Born Into This" z roku 2007 se britská legenda vrátila v plné síle. Ačkoliv někde v plynoucím čase ztratila svůj pověstný gotický mysticismus i roztěkanou post-punkovou nespoutanost, dokázala přijít s novými nápady, aniž by popírala sama sebe. "Hidden City" už je jejich třetím comebackovým albem a zřejmě i tím nejlepším v tomto tisíciletí.
Na "Hidden City" je krásné, že i když album posloucháte po desáté nebo patnácté, vždy objevíte nějaký další kouzelný moment. A to i přesto, že kapela od svých nejslavnějších let svou hudbu zjednodušila a ještě více zrockovatěla. The Cult prostě velmi zdárně našli rovnováhu mezi svými hudebními kořeny z osmdesátých let a vlivy současné rockové scény.
Možná v tom má tak trochu prsty i slovutný producent Bob Rock, který vždy uměl formaci dobře nasměrovat a ukázat cestu, kudy jít. Možná i díky jeho vizionářskému přístupu se britská legenda nikdy neopakovala, ale ani se nezpronevěřila svému typickému zvuku. Hlavní zásluhy ale na výsledku nemá jen Bob Rock, ale především ústřední dvojice kapely Ian Astbury a Billy Duffy. Astburyho charakteristický a charismatický hlas je od počátků působení poznávacím znamením skupiny a dalším určujícím instrumentem. Jedině, když se naplno rozezní Duffyho kytarové exhibice, přenáší se pozornost jinam. Ačkoliv Astbury přirozeně vokálně zestárl, Duffy i na novince vytváří kytarové orgie, kterých se nelze nabažit.
Ale ani relativně stále nový člen, bubeník John Tempesta, není pouze do počtu. Jeho precizní práce za bicími táhne rytmiku kapely a je radost ho poslouchat. Také se nejedná o žádného nováčka. Kromě toho, že je stálým členem The Cult od počátku jejich comebacku, podílel se i na zásadních albech Roba Zombieho i jeho předchůdců White Zombie. Působil dokonce i v thrashmetalových úderkách Testament a Exodus. Zkušeností má rozhodně na rozdávání.
Z dvanáctky písní nejvíce zaujme až bowieovská "Avalanche Of Light", ryze rocková vypalovačka "GOAT" i působivá balada "In Blood". Nejvýraznější dojem ovšem zanechá "Hinterland" doprovázená až mrazivě vibrujícími riffy. Úzkost vyvolávající song téměř připomíná Alice In Chains. Potěší i přímočarý otvírák alba "Dark Energy".
The Cult umí, na nic si nehrají, a i když fungují skoro přes třicet let, stále umí napsat skladbu, která překvapí svou originalitou a nápadem. Přesto, že tihle Britové nikdy nesázeli na rockovou agresi, jejich hudba měla a stále má říz. Novinka "Hidden City" se jim povedla a dokonce předčila i povedený předchozí počin "Choice Of Weapon".
28.09.2020 - 12:33 | Meca76
The Cult sú jednou z najikonickejších rockových kapiel, ktoré vznikli v 80. rokoch. Ich najväčší hit „She Sells Sanctuary“ je stále súčasťou základného rozhlasu.
Skryté mesto nie je také prístupné ako v prípade predchádzajúcich dvoch albumov. Je to veľmi vrstvené hudobné úsilie a neobsahuje žiadne typické hitovky. Po pár zatočeniach vás však album chytí za fantáziu, a jeho zvodná povaha vás chytí za hlavu. Hidden City od The Cult vidí kapelu, ktorá hrá svoje sily, a je to vynikajúci doplnok k ich pokračujúcemu odkazu.