80 %
Twenty One Pilots - Clancy
Twenty One Pilots, nemusíte znát příběh protagonisty úplně do hloubky. Tyler a Josh (a Paul Meany, producent a frontman Mutemath) si vymysleli...
70 %
Slash - Orgy of the Damned
Saula Hudsona alias Slashe bych s klidným svědomím asi nezařadil mezi kytarové inovátory. Nedisponuje tak specifickou barvou tónu jako třeba...
70 %
Lenny Kravitz - Blue Electric Light
Stejně jako se neustále na svých deskách opakuje Lenny Kravitz, tak i recenze, jež na musicserveru vyšly v minulých třech dekádách, se...
80 %
Dua Lipa - Radical Optimism
Dua Lipa tolik, že by zaplnila možná už i Letňany, a ačkoliv už svět obkroužila několikrát, České republice se stále vydatně vyhýbá....
70 %
Kerry King - From Hell I Rise
Kerry King v sobě nese DNA Slayer. O tom asi netřeba vést sáhodlouhé diskuze. Je jistě pravdou, že za těch téměř čtyřicet let kariéry...
80 %
Cage the Elephant - Neon Pill
Cage The Elephant jednou z nejhranějších kapel na internetovém rádiu Indie Pop Rocks!? Na přelomu let 2010 a 2011 se v žánrové komunitě...
03.11.2020 - 15:47 | Meca76
Pantera zaujala k tejto nahrávke priamočiarejší heavymetalový prístup, na rozdiel od ich posledného vydania, ktoré malo niekoľko skutočne rozmanitých štruktúr skladieb. Silnými stránkami tohto albumu sú ťažkosť, gitarové riffy, lyrické výroky a priamy heavymetalový prístup k albumu.
Celkovo je hra Reinventing the Steel stále veľmi dobrým vydaním, a končí tak kariéru Pantery na vysokej úrovni.
14.02.2012 - 16:09 | Akana
Anselmova parta do toho řeže jako o život aby dokázala, že jsou pořád těmi nejdrsnějšími potetovanými řezníky na světě. Neříkám, že nejsou, ale s už několikátým albem na stejné téma to přestává být tak exkluzivní. V 1.polovině 90.let přišli s něčím opravdu neokoukaným, efektním a vlivným. Následně se objevila spousta nových kapel, kterým rozkopli dveře a ukázali směr. Nikdo ale nemůže být na špici věčně. Na přelomu milénia už se vytyčování nových teritotií ve tvrdé muzice chápou jiní (SOAD například) zatímco Pantera to hrne pořád stejně. Musím ale dodat: "stejně dobře", protože i tahle flákota je pořád šťavnatá a pěkně ostrá. Nedočkáme se žádných zjemňujících momentů jako na předchozí desce, přesto se Reinventing The Steel nezalyká v monotónním riffování, je dynamicky členitá a tudíž nenudící.