Röyksopp - Senior
Tracklist
- 1. "....And the Forest Began to Sing" 1:50
- 2. "Tricky Two" 7:48
- 3. "The Alcoholic" 5:10
- 4. "Senior Living" 5:09
- 5. "The Drug" 5:58
- 6. "Forsaken Cowboy" 5:28
- 7. "The Fear" 7:01
- 8. "Coming Home" 5:03
- 9. "A Long, Long Way" 4:01
- 10. "The Final Day" (hidden track) 6:42
Průměr hodnocení
Poslední hodnocení
"Babičko, prosím tě, nech ten svetr," prosí vnučka seniorku ve známé písni, načež vitální důchodkyně vstane z křesla a počne dívčině dávat lekce poměrně divokého tance. To je představa starého člověka poměrně neobvyklá. A v porovnání s albem "Senior" norské dvojice Röyksopp téměř až exotická.
Tito dva se totiž na albu drží daleko zajetější představy. Dva moudří stařečci nad hrobem, odevzdaní, smíření. "Senior" je nahrávka, jakou Röyksopp dosud nenatočili. Zádumčivá. Potemnělá. Prošedivělá.
A s tím se tentokrát nese adjektivum, které u téhle kapely až tak časté nebylo. Nudná. Svein Berge a Torbjørn Brundtland totiž společně s vokály tentokrát uložili k ledu i nápad a náboj. Ať už vezmete prakticky jakoukoliv instrumentálku z jakékoliv předcházející desky, vždycky se dalo říct, že měla něco do sebe. Melodický nápad, pečlivě budovanou atmosféru, náladové záchvěvy, zkrátka něco. Nic z toho tu tentokrát není.
Kapela tentokrát jako by pracovala pouze s útržkovými motivy. Jako by vzala nějaký zaprášený nápad, který osvědčenými postupy nabalováním vrstev roztáhne na pět minut a pak vystřídá jiným nápadem. "Forsaken Cowboy", "The Alcoholic" nebo i album doprovázející "The Drug" nebo "The Fear" budiž toho důkazem. Posluchač během jejich poslouchání čeká na moment překvapení, ten ale nepřichází. To, co dostane v prvních sekundách těchto skladeb, už mu zůstane. Nic navíc nebude.
"Senior" mohlo být alespoň vkusným... číst dále
řadové album
2010
50 %
další alba
55.00%
71.82%
75.45%
Komentáře
Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Audiotéka
28.06.2013 - 4:07 | Muro
Tancovať pri ňom nemožno, no atmosféru vytvára perfektnú, pohodovú a severskú zároveň - zhruba ako soundtrack k Dopplerovi od Erlenda Loeho. Svojou osobitosťou, zvukovou skromnosťou a jednoliatosťou (nemýliť s monotónnosťou) si zaslúži byť počúvaný i pozornejšie. Nie je to turntablistická chuťovka, neponúka množstvo dekorácie. Od úvodu do konca je to drevitý ambientný soundtrack. Alebo vám všetko bude pripadať strašne nezvyklé alebo neopísateľne nudné.
Poviem to takto: pokiaľ nemáte potrebu hovoriť o hudbe ako o tom prostriedku, ktorý vnímate až v momente, keď lomcuje vašimi údmi a musíte ju mať na plné gule, tak po Seniorovi siahnite. V opačnom prípade sa budete len nespokojne hmýriť a tvrdiť, že je to najslabší album od Nórov. Pritom je to svieže. Ale nie funky.
Aby som nezabudol, ani na Seniorovi sa nestratila originalita dua. Pravda, musíte sa sakramentsky započúvať, aby ste prenikli do bohatosti skladieb. Zvuk nie je plochý, layering má perfektný timing, tempo je príznačné.
Ako fanúšik Ezekiela Honiga aj Adama Levina tvrdím, že Royksopp vedľa nestúpili. A ak áno, nie je to žiadne faux pas. Stopy sú s výnimkou krátkeho otváraku a klasického uzáveru dlhé, presahujúce päťminútovú metráž, koncipované do variabilného diela a bolo by krásne, keby tak variabilní boli i jeho poslucháči. Lounge v najzrelšom vyhotovení. Vláčny a ľahko stráviteľný s pachuťou lesného pozorovania súmraku. Tak znie to, o čom sa tu hovorí.
Najkôr si k nemu nájdu cestu poslucháči Múm, Husky Rescue, Bena Frosta, Télépopmusik, Hecqa, Isolée, Gus Gus, Cluster.
K zvuku Air by som ich neprirovnával, nie je to až taký jemný easy-listening. Azda minimalistická elektronická skladba s drobkami glitchu robí album náročným na počúvanie. Príjemná gitarová vložka, drone habits a zmysel pre progresívnu muziku vytvára zo Seniora delikátny kúsok, ktorý bude potrebovať zrieť, aby bola naplno docenená jeho kvalitatívna hodnota.
Žánrovo nepresahuje hranice house music v bohatej palete s prestupmi do domáckeho downtempa, inšpirovaný vlnou new weird finland.
15.08.2012 - 21:35 | paintkiller
na první poslech jsem si našel pár světlých momentů, ale postupem času se album tak oposlouchalo, že je z toho nuda k uzoufání. myslím, že Royksopp neztratili nic ze svého umění, spíš se vydali špatným směrem. chtěli vytvořit kontrast mezi Senior a předchozím albem Junior, ale ta ospalost alba jim nedovolila jít dál. bod navíc dávám aspoň za osobitost, která jim zůstala.