Bez amerického muzikanta Toma Waitse by svět byl jiný. Na hudebním poli neexistuje nikdo, byť jen vzdáleně, podobný a srovnatelný kvalitám tohoto temného experimentálně bluesového písničkáře. Charakterizovat jeho styl je však téměř nemožné. On je jedinečný, nejen svým fascinujícím hudebním cítěním, ale i svým neoddiskutovatelným tajemným charismatem, které do své tvorby vkládá.
S dalším albem si Waits docela počkal, neboť "Real Gone" obsahující čistě nový materiál vyšlo již v roce 2004, to znamená před dlouhými sedmi lety. Mezitím však Mistr neotálel. Nedávno vydal živé album a v roce 2006 třídiskovou kompilaci "Orphans: Brawlers, Bawlers & Bastards" plnou starších skladeb, novinek a rarit, a dokonce se věnoval i herectví. Zahrál si v několika hollywoodských filmech, i když většinou menší role. Do toho notně koncertoval, k naší radosti i se zastávkou v Česku. Kdo na jeho vystoupení byl, jistě nelitoval a pamatuje si ho dodnes.
Bouřlivák Waits se nechal před vydáním aktuální novinky slyšet, že přestal kouřit, pít a vůbec ukončil bohémský život, který doposud vedl. Samozřejmě se nabízí, že tím může utrpět originální tvorba s tím spojená. Opak je pravdou. Předchozí "Real Gone" mě osobně nezaujalo a považuji ho z umělcovy mladší diskografie za to nejslabší, proto se dá Waitsův krok považovat za jakýsi očistec.
Deska "Bad As Me" je oproti svým předchůdcům daleko více zaměřená na politiku, reálný svět kolem nás, na jeho... číst dále
Bez amerického muzikanta Toma Waitse by svět byl jiný. Na hudebním poli neexistuje nikdo, byť jen vzdáleně, podobný a srovnatelný kvalitám tohoto temného experimentálně bluesového písničkáře. Charakterizovat jeho styl je však téměř nemožné. On je jedinečný, nejen svým fascinujícím hudebním cítěním, ale i svým neoddiskutovatelným tajemným charismatem, které do své tvorby vkládá.
S dalším albem si Waits docela počkal, neboť "Real Gone" obsahující čistě nový materiál vyšlo již v roce 2004, to znamená před dlouhými sedmi lety. Mezitím však Mistr neotálel. Nedávno vydal živé album a v roce 2006 třídiskovou kompilaci "Orphans: Brawlers, Bawlers & Bastards" plnou starších skladeb, novinek a rarit, a dokonce se věnoval i herectví. Zahrál si v několika hollywoodských filmech, i když většinou menší role. Do toho notně koncertoval, k naší radosti i se zastávkou v Česku. Kdo na jeho vystoupení byl, jistě nelitoval a pamatuje si ho dodnes.
Bouřlivák Waits se nechal před vydáním aktuální novinky slyšet, že přestal kouřit, pít a vůbec ukončil bohémský život, který doposud vedl. Samozřejmě se nabízí, že tím může utrpět originální tvorba s tím spojená. Opak je pravdou. Předchozí "Real Gone" mě osobně nezaujalo a považuji ho z umělcovy mladší diskografie za to nejslabší, proto se dá Waitsův krok považovat za jakýsi očistec.
Deska "Bad As Me" je oproti svým předchůdcům daleko více zaměřená na politiku, reálný svět kolem nás, na jeho současné problémy, což není pro Waitse až tak typické. Většina jeho textů bývala spíše "lidského" charakteru, zaměřovaly se na jedince, na jeho osudy a příběhy. Pro mě příjemné osvěžení. Novinka je celá prodchnutá gospelem, bluesovým rytmem, urbanistickým folkem, ale objevují se i rockové kytary, nejvíce patrné v předposlední "Hell Broke Luce". Nepřijdeme ani o klasické "waitsovské" balady plné smutku a nostalgie. Jedna z nich, silvestrovská "New Year Eve", celé album zakončuje.
"Bad As Me" nemá snad jedinou slabou chvilku. Je tu všechno, co by tu mělo být. Nic nechybí, nic nepřebývá. Stopáž akorát, aby bavila a udržela pozornost až do posledního táhnutí harmonikou. Pro ukázku můžete zhlédnout a poslechnout videoklip k písni "Satisfied", kde uvidíte samotného Waitse tancovat. Tenhle kus zároveň patří k jedněm ze skvostů novinky. Zahrál si v něm dokonce i Keith Richards. Sám Waits pak v textu písně zmiňuje Richardsova kolegu Micka Jaggera. Tím však Richardsův díl spolupráce nekončí, svým vokálem vypomohl i v baladě "Last Leaf". Jestli vám "Back In The Crowd" připomíná krásu Španělska, nepletete se. Zde pro změnu vypomohl David Hidalgo z Los Lobos. Dalšími hosty jsou Flea, basák Red Hot Chili Peppers, či harmonikář Charlie Musselwhite.
Pro ty, co mají mistra potemnělého bluesu rádi, je novinka povinností. A nejen pro ně. Každý, koho nebaví poslouchat pořád ty samé "provařené" interprety, ať sáhne po něčem opravdu kvalitním, originálním a zajímavém. Tím vším rozhodně "Bad Me As" je. Tom Waits se po letech vrátil, a to v sakra dobré formě.
86.32%
88.00%
01.01.2022 - 12:32 | Meca76
Waits presadzuje tento album typickým spôsobom, s charakteristickou zmesou nevraživých rozhovorov a prezieravého vtipu, ponúka ošúchané príbehy a kúsky neoficiálnych trosiek.
Okrem toho sa toho veľa nezmenilo, či už hudobne alebo v jeho štandardnom rozhovore, pretože jeho obvyklé afekty zostali pevné a neústupné.
07.08.2012 - 14:34 | veltropazzo
Na první poslech velmi slušné.
04.04.2012 - 19:25 | Rey
Tak nevím, jestli není něco shnilého ve státě Dánském... Zkraje týdne jsem v kulturní rubrice nejmenovaných novin Young Front Today na jedné dvoustránce četl dvě recenze. Jednu na čerstvou placku Toma Waitse Bad As Me a druhou na čertsvou placku Petra Koláře Čas nás naučí. Nešlo to jinak, nežli tuto pseudonáhodu chápat jako paralelní slalom. A světe div se! Tom Waits dostal 80% a Petr Kolář 60%!!! To jsou tedy paradoxy... 20% rozdílu není přece vlastně téměř žádný rozdíl, když já bych Tomovi přece bez váhání dal 100%, což by tedy znamenalo, že Petr Kolář by dostal 80% a posunul se tedy na pomyslnou laťku původně nastavenou recenzentem Tomu Waitsovi.
Přiznám se rovnou: nejsem fanouškem Petra Koláře (dámy prominou) jeho novou placku jsem neslyšel a pevně doufám, že také neuslyším (rozhlas už dávno neposlouchám, pouštím si do sluchovodů jen to co baví mě, takže ani nevím, co naše národní poklady v současné době pějí, a zda jsou jejich médii protahované smutky dobrej nápad, nebo špatnej nápad, nebo vlastně jakej je to nápad?). Ale jestli je tedy ta deska P. Koláře tak dobrá, že téměř šlape na paty týhle superplacce Toma Waitse, tak bych se měl nad sebou vážně zamyslet, jestli se fanouškem Petra Koláře vlastně nestat, možná totiž o moc přicházím, protože placka Toma Waitse mi dělá nejen velkou radost a potěšení, ale i blíže neurčené a zcela odborné balneo-psycho-fyzické procedury např. tohoto typu:
- peeling celého povrchu těla drátěným kartáčem s průřezem štětinek 0,3mm s cestou tam a zase zpátky
- manikůru křovinořezem, za který by se nemusel stydět ani Machette, který sice neesemeskuje, ale zase s tím křovinořezem krásným a jednoduchým způsobem čistí provázanost podsvětí s vysokou politikou kdesi na pomezí Mexika a USA, kde to tedy vždycky bylo pěkně vostrý (laiky v tomto oboru posílám na server čsfd se zadáním jednoduchého hesla Machette).
A to ani nehodnotím, s kým se oba dva paralelně hodnocení umělci na svých produktech sešli. No řekněte, dá se vůbec s někým srovnat smečka vyjících vlků, desperátů a strunotrestačů, který si ke spolupráci vybral Tom Waits - zpěvák se zlatem v hrdle? To jsou jména! To je sestava! Jenom namátkou: Keith Richards - vrchní vyjící nesmrtelnej vlk, skokan z palmy a pirát z Karibiku, naprostej Bůh a absolutně nenahraditelnej člen jakýkoliv reprezentace v Lize Mistrů i v baráži... Marc Ribot - nedotknutelnej chameleonskej Krysař a lovec a výrobce Hluků a Hlasů... Charlie Musselwhite - člověk, kterej umí se svou harmoškou snad i mluvit.
Všichni fanoušci a všechny fanynky P. Koláře - hned a s okamžitou platností mi řekněte zda:
- Petr složil na svý nový placce takovou poklonu jinej smečce vyjících vlků s logem jazyka na obojcích jako Tom Waits v tracku Satisfied. To je pecka!
- Petr jede na hřbetě nějaký obludy až za brány pekla jako Tom v tracku Hell Broke Luce a Pirát Karibiku mu k tomu výrazně svojí kytarou podkuřuje a zvedá sebevědomí
- Petr tak jednoduše všedním způsobem jako Tom ve svým věku v písni Kiss Me žádá svojí družku, aby ho líbala tak, jako tenkrát, když byl pro ní ještě cizí...
Prostě paráda paráda paráda - říkám to tak jako další skřehotavej havran se zlatem v hrdle z podobnýho spolku - nedotknutelnej Bob - když ve čtyřiadevadesátým visel na hřbitovní zdi židovskýho hřbitova na Starým Městě, koukal přes zeď a volal - paráda, paráda!!!!
Dávám pět hvězd a slibuju, že jestli mě někdo přesvědčí, že i placka Petra Koláře je tak dobrá, aby snesla -20% oproti Tomovi, tak si jí koupím v origoši a budu jí poslouchat minimálně tak často jako tu Tomovu.
Howgh.
12.01.2012 - 19:18 | xpro
Bad as Me mně přijde jako starý kabriolet, který někdo vzal na vyjížďku. Sice je z jiné doby, ale když na něj šlápneš a nadechneš se jeho vůně, tak se hned octneš v jiné době a klidně s ním dáš do kapsy celou dálnici.
25.12.2011 - 17:11 | cabbagehead
Prostě badass Waits, tentokrát dost často pomalejší, hlasově vícepolohovější a o lásce. Ve výsledku ale super, překvapení, že nepřekvapující Waits pořád skvěle baví.