Těžko říct, jestli je Nils Frahm jen dítko štěstěny, protože jej v dětství hru na klavír učil jeden z posledních Čajkovského žáků Nahum Brodski, nebo zda mu bylo naděleno toliko talentu. Faktem ale zůstává, že v současnosti patří k tahounům labelu Erased Tapes Records, společně s Peterem Broderickem nebo Ólafurem Arnaldsem, a jeho muzika je bezbřehou studnou inspirace. V bookletu jeho alb často bývá přiloženo cosi jako dopis, průvodní text, ve kterém Frahm vysvětluje, co na dané nahrávce vlastně posluchač zaslechne. "Spaces" lze z části chápat jako regulérní novinku a zároveň se jedná o jakési best of z předchozích desek; celé však bylo natočeno během jeho koncertních vystoupení v posledních dvou letech.
Nils takto nasnímal přes třicet koncertů, ve variacích rozličných možností záznamu, jednou vše natočil jen na obyčejný kazeťák, jindy zase měl možnost snímat výstupy přímo z mixpultu. Všechen tento materiál ale důsledně nastudoval (a prý to občas nebyla až taková zábava, jak by se mohlo na první pohled zdát) a ve studiu pak dohromady spojil ty nejlepší momenty. Vznikl tak chvályhodně ucelený komplet, reflektující přesně to, co po něm jeho fanoušci po koncertech často požadují - skladbu v tom a tom jedinečném provedení. "Spaces" je neohraničený prostor živé improvizace v do detailu dotaženém režisérském vedení samotného autora.
Hned na úvod vás sice pobaví, obalamutí svým prvním pokusem o dubstep v krátké předehře "An Aborted... číst dále
Těžko říct, jestli je Nils Frahm jen dítko štěstěny, protože jej v dětství hru na klavír učil jeden z posledních Čajkovského žáků Nahum Brodski, nebo zda mu bylo naděleno toliko talentu. Faktem ale zůstává, že v současnosti patří k tahounům labelu Erased Tapes Records, společně s Peterem Broderickem nebo Ólafurem Arnaldsem, a jeho muzika je bezbřehou studnou inspirace. V bookletu jeho alb často bývá přiloženo cosi jako dopis, průvodní text, ve kterém Frahm vysvětluje, co na dané nahrávce vlastně posluchač zaslechne. "Spaces" lze z části chápat jako regulérní novinku a zároveň se jedná o jakési best of z předchozích desek; celé však bylo natočeno během jeho koncertních vystoupení v posledních dvou letech.
Nils takto nasnímal přes třicet koncertů, ve variacích rozličných možností záznamu, jednou vše natočil jen na obyčejný kazeťák, jindy zase měl možnost snímat výstupy přímo z mixpultu. Všechen tento materiál ale důsledně nastudoval (a prý to občas nebyla až taková zábava, jak by se mohlo na první pohled zdát) a ve studiu pak dohromady spojil ty nejlepší momenty. Vznikl tak chvályhodně ucelený komplet, reflektující přesně to, co po něm jeho fanoušci po koncertech často požadují - skladbu v tom a tom jedinečném provedení. "Spaces" je neohraničený prostor živé improvizace v do detailu dotaženém režisérském vedení samotného autora.
Hned na úvod vás sice pobaví, obalamutí svým prvním pokusem o dubstep v krátké předehře "An Aborted Beginning", po ní už ale čeká hloubkový ponor do atmosfér a Nilsova umu přenést své myšlenky do lehce těkavého mikrosvěta. Novinková "Says" je postavená na elementárním postupu, kdy se jednotlivé prvky postupně nabalují a vytvářejí finální melodii, jež vás zcela zhypnotizuje. "Said And Done" (najedete ji i na "The Bells") prošla rozsáhlou proměnou, doplněná o nové vsuvky a dohrávky. V opačném protipólu působí o zkrášlovací balast obraná kráska "Familiar" z průlomové "Felt". Ta je následována dvojicí improvizací "Improvisation For Coughs And A Cell Phone" a "Hammers", ve které se nezapře cit pro ráz dynamiky a minimalismu v duchu Philipa Glasse.
Pomyslná druhá polovina stojí na dvou rozsáhlých celcích, složených z několika kompozic. První medley čerpá z materiálu nacházejícím se na krátkém épéčku "Juno" a již zmíněné "Felt". "For" a "Peter" do sebe vstřebávají stylové infiltrace nabité třeba z Nilsovy kooperace s Ólafurem Arnaldsem pojmenované "Stare", transformované v pošpiněné jarreovské vlny new age. Ty se pak rozvinou v úchvatnou pasáž s "More". "Over There, It's Raining" zahajuje poklidnější fázi "Spaces", kdy Frahm hraje jen na klavír, v tomto duchu emociálně vynikne výběr z civilní "Wintermusik" ("Tristana", "Ambre"). Závěrečné intermezzo "Ross's Harmonium" je komorní ukolébavka, kterou Frahm nahrál na zapůjčené harmonium.
"Spaces" je dech beroucí deska, jež nabídne nejednu tvář, vycházející z původní klasické hudby v moderním, soudobém provedení. Nils Frahm je talent, jehož muzikálnost a práce s různorodými detaily spojuje mnohé inspirace. Jeho tvorba je originál a samotné "Spaces" je ukázkový příklad, jak mohou souznít bez zádrhelů technologické postupy s klavírními improvizacemi. A dotaz - zda se jedná stále o klasiku, či ne - je vesměs bezpředmětný.
Nils Frahm představí své "Spaces" i v Praze, a to v rámci festivalu Spectaculare - v pátek 31. ledna v Paláci Akropolis. Nils tento festival uzavře a spolu s ním coby support vystoupí německo-finská dvojice Hauschka a Samuli Kosminen.
Komentáře