Pro fanoušky kanadského zpívajícího básníka muselo být album Death of a Ladies' Man hodně studenou sprchou, ne-li přímo skotským střikem. Postava Phila Spectora, který desku produkoval a je autorem hudby, patří k nejkontroverznějším postavám dějin populární hudby a už samotné spojení vynálezce „wall of sound“ s instrumentálně dosud velmi sporým písňovým světem Leonarda Cohena je velmi nečekané. Na druhou stranu, jak naznačil předchozí Cohenův opus New Skin for the Old Ceremony, písničkář už k bohatším aranžím směřoval. Jen možná nepočítal s takovým skokem.
Cohen po vydání alba neskrýval své rozčarování. Spojení Spectorovy vášně pro střelné zbraně, které tahal i do studia, a jeho psychické lability asi nevytvářelo při natáčení tu nejvhodnější atmosféru pro rozvážné kompromisy. Prosadit proti jeho vizím vlastní pojetí bylo jistě nesnadné, ne-li přímo hazardérské. Kritiky byly rovněž odmítavé, často až pohoršené, ale jakmile přešel první šok, ukázalo se, že koexistence Cohenova hlasu a poezie s opulentní zvukovou architekturou páně Spectorovou není zdaleka tak nemyslitelná. Čas toto album po zásluze, alespoň částečně, rehabilitoval.
Především je třeba ocenit, že Spector zkomponoval pro Cohena skvělé melodie, které by vynikly snad v jakémkoli aranžérském ošacení. On je samozřejmě oděl do svého typického extravagantního modelu. Armáda desítek muzikantů, vrstvení nástrojových partů i zvukových stop, echa, sbory.... číst dále
Pro fanoušky kanadského zpívajícího básníka muselo být album Death of a Ladies' Man hodně studenou sprchou, ne-li přímo skotským střikem. Postava Phila Spectora, který desku produkoval a je autorem hudby, patří k nejkontroverznějším postavám dějin populární hudby a už samotné spojení vynálezce „wall of sound“ s instrumentálně dosud velmi sporým písňovým světem Leonarda Cohena je velmi nečekané. Na druhou stranu, jak naznačil předchozí Cohenův opus New Skin for the Old Ceremony, písničkář už k bohatším aranžím směřoval. Jen možná nepočítal s takovým skokem.
Cohen po vydání alba neskrýval své rozčarování. Spojení Spectorovy vášně pro střelné zbraně, které tahal i do studia, a jeho psychické lability asi nevytvářelo při natáčení tu nejvhodnější atmosféru pro rozvážné kompromisy. Prosadit proti jeho vizím vlastní pojetí bylo jistě nesnadné, ne-li přímo hazardérské. Kritiky byly rovněž odmítavé, často až pohoršené, ale jakmile přešel první šok, ukázalo se, že koexistence Cohenova hlasu a poezie s opulentní zvukovou architekturou páně Spectorovou není zdaleka tak nemyslitelná. Čas toto album po zásluze, alespoň částečně, rehabilitoval.
Především je třeba ocenit, že Spector zkomponoval pro Cohena skvělé melodie, které by vynikly snad v jakémkoli aranžérském ošacení. On je samozřejmě oděl do svého typického extravagantního modelu. Armáda desítek muzikantů, vrstvení nástrojových partů i zvukových stop, echa, sbory. Monumentalita takového soundu ale kupodivu nezadusila (alespoň ne vždy) Cohenův projev a verše, spíše je posunula na jinou, expresivnější úroveň. I tak bujnou zvukovou houštinou, jaká halí třeba písně Iodine nebo Memories, se Cohen prodírá statečně, bez ztráty naléhavosti. A naopak píseň I Left a Woman Waiting dokazuje, že i Spector se dokázal umírnit a podmalovat křehkou melodii adekvátně střídmou aranží. Našel se i prostor pro Cohenovu zálibu v country (Fingerprints).
Někde je hřmotnější sound vyloženě ku prospěchu věci, jako v případě zmíněné Memories nebo sexuálními frustracemi nabité Don't Go Home with Your Hard-On, kde se ve sboru mihnou i Bob Dylan s Allenem Ginsbergem. Většinou pak přinejmenším neškodí (melodicky úchvatné True Love Leaves No Traces a Death of a Ladies' Man, které album rámují) a jen výjimečně by potřeboval odtučňovací kůru (Iodine). Problém totiž není ve zdánlivé neslučitelnosti Spectorových zvukových stěn s Cohenovou poetikou, ale v tom, že jako správný šílený génius ve svém megalomanství nezná míru a někdy prostě přestřelí. Cohenovým písním nepochybně sluší intimnější prostředí, ale toto album prokázalo, že mohou fungovat i v mnohem nazdobenější podobě. Death of a Ladies' Man má přinejmenším svoje osobité kouzlo, jaké na žádné jiné Cohenově desce nenajdete.
70.00%
83.68%
88.62%
14.08.2014 - 23:01 | Katzenklo
Toto album je od svého vzniku Cohenovými fanoušky i hudebními kritiky zpravidla hanobeno. Může za to odklonění od dřívějšího střídmého zvuku a především asi události kolem samotného nahrávání. Ve studiu vládl naprostý chaos, bylo odslova přeplněné všemožnými umělci a hudebníky, z nichž mnozí nebyli vždy střízlivý, stejně jako sám producent Phil Spector. Ten po dokončení nahrávání zabavil veškeré pásky a album zmixoval sám, aniž by dovolil Cohenovi nebo komukoli jinému do procesu zasahovat. Z výsledku byli rozčarováni Spector, Cohen i posluchači. Mě však album hned okouzlilo svou zdánlivě pozitivní náladou, melodickými písničkami a chytrými texty, kterých si na Cohenovi nejvíce cením. Ta wall of sound může znít trochu zvláštně, ale rozhodně původní kompozice nezničila. Pro mě jde o interpretovu čtvrtou nejvydařenější desku.