Soundgarden - King Animal
Tracklist
- 01 – Been Away Too Long
- 02 – Non-State Actor
- 03 – By Crooked Steps
- 04 – A Thousand Days Before
- 05 – Blood On The Valley Floor
- 06 – Bones Of Birds
- 07 – Taree
- 08 – Attrition
- 09 – Black Saturday
- 10 – Halfway There
- 11 – Worse Dreams
- 12 – Eyelid’s Mouth
- 13 – Rowing
- 14 – Worse Dreams (Demo)
- 15 – Black Saturday (Demo)
- 16 – By Crooked Steps (Demo)
- 17 – Bones Of Birds (Demo)
- 18 – A Thousand Days Before (Demo)
Průměr hodnocení
Poslední hodnocení
Po odchodu ze Soundgarden zkoušel Chris Cornell ledacos. Sólovou kariéru, práci s Timbalandem, zpívání titulní skladby pro Jamese Bonda, přezpívání megahitu od Michaeala Jacksona, spojení s Rage Against The Machine v kapele Audioslave. A ať už dělal cokoliv a ať už jsme názor na tu kterou jeho muziku měli jakýkoliv, v jednom se většina posluchačů shodovala. Chris Cornell je jedním z nejlepších rockových zpěváků současnosti a (v tom už tak jasná shoda nebude) Soundgarden byla jediná kapela, která mu fakt stoprocentně sedla.
Osmnáct let po "Black Hole Sun" a šestnáct let po předchozí řadovce "Down On The Upside" došlo tedy k návratu kapely, která nejen v době kostkovaných košilí znamenala pro mnohé mnohé. Soundgarden se reinkarnovali a pozvolně (vzpomeňme na "Telephantasm") připravili nový materiál. A interval mezi studiovými deskami je podobný jako doba, co uplynula, když Guns N' Roses připravovali "Chinese Democracy", což nebyla špatná deska a vlastně hrála podstatně lépe než "The Spaghetti Incident?".
Ani "King Animal" není marná nahrávka. Jen po jejím poslechu nechápete, proč vyšla v roce 2012, když vlastně přímo navazuje na album z roku 1996. A to je i hlavní zpráva o ní. Ta nejdůležitější. A zda je dobrá, nebo špatná si musí rozhodnout každý sám. Takže ještě jednou: Soundgarden navazují přesně tam, kde po "Down On The Upside" skončili. Zapomeňte na vše, co se od té doby stalo, a bez problémů se přenesete do doby, kdy v Americe prezidentoval Bill Clinton... číst dále
řadové album
2012
50 %
další alba
66.88%
Komentáře
Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
19.05.2013 - 18:36 | martin
Zapomenuty jsou minely sólové kariéry, nudní Audioslave, HLAS je zpátky tam, kam patří a kde mu to sluší nejvíc. A ty melodie jsou pořád tak divný, jak dřív. Soundgarden úplně přirozeně navázali tam kde před lety skončili a přitom zní pořád moderně. Důstojný návrat!
23.11.2012 - 15:37 | Rey
Čas je jen lidma vymyšlená fyzikální veličina s relativním subjektivním i objektivním vnímáním a různejma možnýma způsobama měření. Prej že čtvrtej rozměr! Cha - zkuste ho změřit pravítkem. Někdo k jeho vnímání a měření potřebuje Breitlingy se stříbrným řetězem, jinej zas přesýpací hodiny a ty vypadaj jinak u Schwarzenbergů v zámecký kuchyni na Hluboký a jinak v sauně. Tak třeba já - nikdy jsem neměl nic ve správnou dobu. V dětství jsem nosil místo trenýrek spoďáry s třešničkama po starší sestře a tak byly hodiny tělocviku pekelným očistcem, když spolužáci měli už dávno červený trenýrky s bílejma lampasama, který když jsem zas konečně měl z přebytků po pětiletkovým spartakiádním šílenství i já, tak oni už měli zase parádní bavlněný slipy a očistec tedy bohužel nadále pokračoval. Nikdy jsem taky neměl klasickou grungeovou flanelku v devadesátkách, a když jsem jí před časem podědil po známým, kterej z ní lehce vytloust´, tak mi jí zas vzhledem k jejímu stavu a mýmu stavu a věku zakazujou nosit a navíc prej že už je grunge passé... Zkuste to říct třeba na koncertě PJ a uvidíte co je to teorie relativity. No řekněte, jak se v tom má člověk vyznat, když Soundgárdni právě vydali takovouhle parádní placku!!!!!!
Nejsem škatulkář, grunge už je dávno pryč, ale tyhle kluky, co definovali všechnu tu parádní devadesátkovou muziku prostě žeru a Eddie je Bůh - viz. třeba moje hodnocení PJ Yield. Čas pokročil, Cornellovi se trochu jinak usadil hlas, ale furt to tam má, nemusí tlačit na pilu, ten feeling je ale místama až bluesově nakřáplej. A Matt Cameron je prostě borec a jeho úloha jak u PJ, tak tady u Soundgárdnů je nezastupitená, nenahraditelná a nedoceněná. Je to Pan muzikant! Celkovej zvuk se trochu změnil a změnit se musel, když i já jsem prošlapal všechny slepý stezky od strašnejch trikotýnovejch spoďár s třešničkama, přes spartakiádní trenýrky s bílejma lampasama a klasický bavlněný slipy až k tomu co nosím teď pod džínama a mrazení v zádech nemám z hodin těláku, ale z toho když si tuhle placku poslechnu.
PS:
- každej má mít svý tajemství, tak se mě neptejte co pod těma džínama mám
- ještě by to chtělo takovej malej bonus - vidět Soundgárdny naživo. V létě jsem jejich štaci v Berlínský Citadele vypustil, takže škoda hára... A taky nevím, jak jsou na tom hoši - specielně Cornell - celkově psychicky, ale snad ještě nějakej čas vydrží. Takže promotéři - dáme je?