Madness - One Step Beyond

Britský punk a nová vlna se v jamajské hudbě zhlédly velmi záhy, to je známá věc. Kapely, které z této inspirace těžily nejvíc a pojaly ji za základ vlastní tvorby, pak daly vzniknout novým stylovým nálepkám ska revival nebo 2 Tone. Vedle The Specials nebo The Selector stanuli v čele této veselé vlny londýnští Madness. Sedm rozdováděných kujónů z Camden Town, kteří měli v plánu (se) především bavit. Politická i jakákoli jiná angažovanost jim byla šumák, největší satisfakcí pro ně byl roztančený klub či hospoda. Alespoň zpočátku, než se z nich staly hvězdy první velikosti.

K téhle metě si důrazně našlápli hned svým úspěšným debutem One Step Beyond. Už na něm dávají jasně najevo, že jamajské „pra-styly“ ska a rocksteady (spíše než línější reggae) sice přijali za výchozí bod, ale zdaleka nezůstávají pouze u nich. Stejně výrazná je i návaznost na anglickou písničkářskou tradici let šedesátých i dřívějších, jak je patrné třeba z písní My Girl, In the Middle of the Night nebo Bed and Breakfast Man. Díky této linii se vejdou stejně dobře do přihrádky ska revivalu, jako do té s nápisem nová vlna a jejich hravá všežravost měla nezanedbatelný dopad i na další vývoj britského popu jako celku. Takoví Blur v období alb Parklife a The Great Escape by mohli vyprávět.

Lásku ke ska a rocksteady deklarují Madness hned titulní peckou převzatou od jejich velkého oblíbence Prince Bustera. Pomyslný patronát tohoto jamajského velikána pak potvrzuje další cover, který album (téměř) uzavírá a podle něhož se skupina pojmenovala, ale i vlastní píseň The Prince, roztomilá žákovská pocta a zároveň první singl kapely. V rytmu ska se pak nesou ty nejšvihlejší čísla tracklistu: klipovka Night Boat to Cairo, Tarzan's Nuts s klávesovým riffem na ruské motivy nebo geograficky podobně zacílená Swan Lake půvabně rozkmitávající známou Čajkovského melodii (ve stejném roce si s Labutím jezerem pohráli i Public Image Ltd, ovšem s diametrálně odlišným vyzněním).

Hudební hravost a potrhlý humor je ale Madness vlastní v každé minutě. Hlavně rozjet pořádnou party, odvázat se, zapařit, kašlat na stylové bariéry. Zároveň se ovšem nezapomíná ani na instrumentální kalorie. Madness nejsou žádní virtuózové, ale mají fantazii a písničkám dokážou ušít adekvátní a nápadité aranžérské oblečky. Vyzdvihnout si zaslouží flexibilní klávesy Mikea Barsona nebo energický saxofon Leeho Thompsona. Kvality frontmana Grahama McPhersona zvaného Suggs nahrávka nestírá, ale nepochybně mnohem víc zazáří při živém kontaktu. A ještě méně nám toho poslech alba řekne o významu chlapíka jménem Cathal Smyth aka Chas Smash, který je jakýmsi polooficiálním členem skupiny, ale jehož taneční kreace a „rozehřívání“ publika k Madness neodmyslitelně patří. Představu si můžeme udělat aspoň podle jeho deklamací ve skladbě One Step Beyond a především v a capella vyřvávačce Chipmunks Are Go!, která desku uzavírá.

Madness rozhodně nejsou pouhým revivalem. Původní ska dokázali punkovým a britpopovým dlátem přitesat do zcela svébytného tvaru, který inspiroval dlouhou řadu následovníků nejen na Britských ostrovech. I náš malý domácí „ska-boom“ ze začátku nového milénia ve velké míře vycházel právě z toho, co vynalezly 2 Tone kapely, mezi nimiž zaujímají Madness prominentní místo.