Behemoth - I Loved You at Your Darkest

"The Satanist" už krátce po vydání nacházel své místo v žebříčcích desek roku, desetiletí, ba i sotva zahájeného století. Dotažený koncept, nezbytná dávka provokace, hudební výraz, který se nezastavuje u striktních subžánrových mantinelů, to všechno jsou ingredience, z nichž Poláci tento hutný koktejl umíchali.

Tohle se špatně překonává - očekávání od nástupce "The Satanist" byla tedy velká, ale zároveň i plná otazníků. Pro Behemoth byla jejich jubilejní studiovka jakýmsi završením cyklu. Toto vnímání umocňuje ostatně i to, že v druhém kole světového turné jej hráli v jeho kompletní podobě a z jejich show se stávalo pečlivě připravené divadlo. Teatrálnost, velká gesta, epický přístup k věci, ambicióznost páně Nergalova. Jak navázat na něco, co se v krátkém čase stalo novodobou klasikou. Na začátku října přišlo "I Loved You At Your Darkest", dost možná jediné metalové album na světě, které má ve svém názvu citaci Ježíše Nazaretského. Novinka je jakousi tezí. Manifestem Nergalova vidění světa, antináboženského, liberálního, svobodného, nepokrytě rouhačského v primární rovině, překvapivě sofistikovaného v méně zjevné rovině druhé.

© Tomáš Rozkovec / @musicserver.cz První je záměrně provokující, cíleně útočí na první signální (brutální obrázky v bookletu, názvy některých skladeb, například singlová "God = Dog" či "Sabbath Mater", jsou až tak okatě primitivními slovními hříčkami, až si jeden říká, zda to mají Behemoth zapotřebí). Ta druhá rovina vyžaduje hlubší a pozornější čtení. Behemoth zde přicházejí s jakýmsi intelektuálním metalem, který vyžaduje otevřenou mysl a alespoň částečné znalosti biblických a historických souvislostí. Vždyť ani ony obrázky v bookletu nejsou ničím jiným než naturalisticky pojatými výjevy ze svaté knihy křesťanů.

Není to ale jen Bible a křesťanská mytologie, z nichž Nergal coby výhradní autor textů čerpá a které si přetváří k obrazu svému. Nebojí se sáhnout k přednímu mystikovi dvacátého století Alastairovi Crowleymu ("Bartzabel"), hojně používá latinu a nechává jen na posluchači, jestli sdělení ve starobylém jazyce bude ignorovat, či nikoliv.

Z "I Loved You At Your Darkest" mnohem více než z předcházejícího počinu "The Satanist" ční jeho konceptuálnost. Od úvodního zaříkávání, v němž dětský sbor zavrhuje různé podoby Boha, až k závěrečné dvojici, tvořené věšteckou "We Are The Next 1000 Years" (která vše v podstatě uzavírá vzýváním slunce a měsíce, stejně jako tak činila i "O Father, O Satan, O Sun" na předcházejí řadovce) a outrem "Coagvla", nahrávka tvoří funkční oblouk, který by měl být vnímán jako celek. Slabší momenty najdeme ve třetí čtvrtině alba. Jako by tam kapele trochu začal docházet dech. Ale není to propad, který by dokázal zakalit vody zbývajících částí.

Nergal se častokrát stylizuje do podoby temného proroka, charismatického a strhujícího, který hlásá své pravdy, ať jsou většinovou společností vnímány jakkoliv kontroverzně: "I Worship Thee, O Vicious Man! / Now, Mark My Words Ye Mortal Race / Feed My Wrath with Lion's Gore / Feed My Envy with the Fat Ov Lambs / As The Wicked Ways Will Will Flourish / Behold The Monuments Ov God Decay." ("Ecclesia Diabolica Catholica") Koncept je naplňován i hudebně, některé motivy se vracejí, skladby se i v rámci samotného díla spojují v menší celky (nejpatrnější je to v rozdělení na čtyři strany u vinylu, ale jisté záměrné přeryvy jsou patrné i v případě klasického řazení neděleného otáčením či výměnou desek).

© Tomáš Rozkovec / @musicserver.cz Hudebně se Behemoth zase o kousek posunuli, víceméně jde ale o rozvíjení směru nastoleného předchozím albem. I tady jsou epicky rozmáchlí, žánrově příznačné skladby jako "Wolves ov Siberia" rozruší pomalou, subtilně pochodovou pasáží, v nebývalé míře se zde pracuje s čistými vokály a sbory (ústřední část "God = Dog", "Bartzabel", refrén "Sabbath Mater"). Nahrávka je mnohem pomalejší, než by se v žánru dalo očekávat. Spíš než na drtivé agresivitě stojí na svíravé výhružnosti, jíž na atmosféře ještě přidávají nízko posazené a v mixu záměrně celkem schované mnišské chorální zpěvy. Nedílnou součástí se stávají klasicky pojatá kytarová sóla. Behemoth svůj výraz provzdušňují až rockovými prvky, stále však pevně stojí v bahně zčernalého death metalu.

Pokušení srovnání se lze bránit jen obtížně. "The Satanist" nasadil laťku vysoko, "I Loved You At Your Darkest" v mnohém navazuje, v mnohém rozvíjí. Každopádně je to album dospělejší, stojí na atmosféře a uzavřenosti celku. "The Satanist" se přece jen místy drobil na jednotlivé skladby. Tohle, až na zmíněnou lehce slabší část (myšleno spíš v oblasti výraznosti než kvality), plyne hladce, nic z kvalitního celku vyloženě neční. Uzavřenost a dotaženost této kolekce je ozdobou, myšlenkový obsah a kontextuální nasycenost fundamentem. Metalová deska pro casual listening, vyřádit se, zatočit dlouhou kšticí a zapomenout? Těžko, tohle se zarývá pod kůži s odborností tatéra.

Druhý pohled Tomáše Rozkovce

Řeknu vám, je to tedy odvaha požádat o názor na nové album Behemoth mě, ortodoxního progrockera, který vyrostl na sedmdesátkách, který však poctivě studuje a dál se vzdělává v hudebních stylech. Ale budiž.

Přiznám se bez mučení - s tvorbou kapely jsem se seznámil někdy letos zkraje roku, kdy jsem se dozvěděl, že byli vyhlášeni jako headlineři festivalu Brutal Assault. Začal jsem studovat jejich tvorbu a v hlavě mi utkvělo skvostné dílo s názvem "The Satanist". Byly to především prvky progresivity, které Nergal & spol. do svého díla nenásilně naroubovali. Symfonické vložky s chrámovými pasážemi byly pro mě něco, co mě hned zaujalo. Oprávněně jsem se těšil na jejich vystoupení na zmíněném festivalu, kde patřili k absolutní špičce včetně skvělé pódiové prezentace (reportáž najdete zde).

Když se v létě začaly objevovat nové a skvěle zpracované rouhačské klipy, zpozorněl jsem. Přinášely totiž něco magického. Něco, co člověka odpuzuje a zároveň přitahuje. Cílí na jeho primární základní potřeby. Probouzí v něm temnou stránku věci a pociťuje zápas dobra a zla, světla i temna. Neboť člověk složený z obého jest.

Není tedy divu, že když se ke mně dostala novinka "I Loved You At Your Darkest", začal jsem ji sjíždět téměř denně. Přiznám se, že zpočátku jsem se nemohl překlenout přes poslední čtvrtinu desky.

© Tomáš Rozkovec / @musicserver.cz Již úvodní "Solve", prolog do celé kolekce, naznačuje, že je cosi jinak než u předchozího díla. Přesné cílení se snahou o podtržení koncepčnosti, tak, jak to bývá u kapel, které se věnují progresivnímu rocku. Následuje čtveřice skladeb, které mě jako posluchače absolutně zamáčkly do křesla. Z rouhačských textů postavené na chrámové melodice ční touha po provokaci ("God = Dog"). To se ostatně Nergalovi daří na celém albu. Vrcholem je pak poklidná "Bartzabel", u které však cosi bublá pod povrchem. Dlouho jsem přemýšlel, co to je. Pak mi to došlo. Když si člověk odmyslí mnohdy zběsilé tempo bicích zpomalí si kytary, dostane riffy à la Black Sabbath. A jsme zpátky u kořenů.

Prostřední část nahrávky, ve které mě zaujala především dvojce skladeb "Sabbath Mater" a "Havohej Pantocrator" se skvělými symfonickým pasážemi, udržuje status quo a směle připravuje na grandiózní finále. To se v tomto případě pro mě trochu zbytečně oddaluje. Ale nakonec jsem vlastně spokojen. Spojením "We Are The Next 1000 Years" a "Coagvla" je vše odčiněno.

"I Loved You At Your Darkest" je skvělým a dospělejším, možná učesanějším pokračováním "The Satanist". Očekávám, že bude následovat další album, které uzavře jakousi trilogii. Kam se budou Behemoth dál ubírat, těžko říci, ale je možné, že ještě více zapojí symfonickou složku, přidají více akustiky a progresivních prvků, a dají tak vzniknout novému hudebnímu proudu. Anebo vyjdou úplně jiným směrem. Třeba se dočkáme temné mše za podpory symfonického orchestru. Kdo ví. Ale to nám dopředu Nergal asi neprozradí. Za mě rozhodně 9/10.