Southpaw byli vždycky formace, která měla hlavně své věrné pražské publikum, ale jinde po republice jejich aura až tolik nezabírala. Fungovala ovšem téměř bez výjimek na hudební pisálky včetně mnoha redaktorů musicserveru. Kupříkladu pohledu makrorecenze jsme podrobili hned tři desky skupiny! Jenže dělat hudbu hlavně pro radost člověk nevydrží celý život, zvláště pokud se jí chce věnovat profesionálně, takže muzikanti kapelu na několik let uložili k ledu. Hlavní tahouni se vyprofilovali jako vyhledávaný skladatel, producent a Kapitán Demo v Burianově případě a jako hlavně autor filmové hudby v tom Havlíčkově. Láska k ostrovnímu indie rocku v nich ale zůstala, a tak se po mnoha ohlašovaných návratech Southpaw letos skutečně vrátili.
Z "I'm Really Gonna Miss These Songs When I'm Dead" je cítit, jak moc si hudebníci natáčení užívali, piplali se s detaily, výsledek je tedy určitě takový, jaký ho chtěli mít. Jen je asi o trochu jinačí, než v jaký doufali fanoušci. Naprosto v propadlišti dějin skončila snaha hudebně překvapovat, cokoli třeba z "Heart Disku" zní v porovnání s písněmi na novince jako experiment. Kapela se na své nové desce vrátila někam, kde vlastně nikdy úplně nebyla - do hřejivého tepla melancholické britské kytarovky, která se snaží ničím nepřekvapit.
Celou nahrávkou se line nostalgická nálada, která neopustí ani skladby v rychlejším tempu, a více než ležérní Burianův zpěv. Pilotní singl "Head In The Clouds" se asi jako... číst dále
Southpaw byli vždycky formace, která měla hlavně své věrné pražské publikum, ale jinde po republice jejich aura až tolik nezabírala. Fungovala ovšem téměř bez výjimek na hudební pisálky včetně mnoha redaktorů musicserveru. Kupříkladu pohledu makrorecenze jsme podrobili hned tři desky skupiny! Jenže dělat hudbu hlavně pro radost člověk nevydrží celý život, zvláště pokud se jí chce věnovat profesionálně, takže muzikanti kapelu na několik let uložili k ledu. Hlavní tahouni se vyprofilovali jako vyhledávaný skladatel, producent a Kapitán Demo v Burianově případě a jako hlavně autor filmové hudby v tom Havlíčkově. Láska k ostrovnímu indie rocku v nich ale zůstala, a tak se po mnoha ohlašovaných návratech Southpaw letos skutečně vrátili.
Z "I'm Really Gonna Miss These Songs When I'm Dead" je cítit, jak moc si hudebníci natáčení užívali, piplali se s detaily, výsledek je tedy určitě takový, jaký ho chtěli mít. Jen je asi o trochu jinačí, než v jaký doufali fanoušci. Naprosto v propadlišti dějin skončila snaha hudebně překvapovat, cokoli třeba z "Heart Disku" zní v porovnání s písněmi na novince jako experiment. Kapela se na své nové desce vrátila někam, kde vlastně nikdy úplně nebyla - do hřejivého tepla melancholické britské kytarovky, která se snaží ničím nepřekvapit.
Celou nahrávkou se line nostalgická nálada, která neopustí ani skladby v rychlejším tempu, a více než ležérní Burianův zpěv. Pilotní singl "Head In The Clouds" se asi jako jediný dá označit za radio-friendly písničku, zatímco ostatní kousky loví přece jen v jiných vodách. Úvodní, repetitivní "Before I Fail Again" hraje roli jakéhosi prodlouženého intra a moc bych se divil, kdyby s ní formace nezačínala koncerty.
Bohatá orchestrace sluší songům "Alpha" a "Everything That We've Got", kde se pánové aranžérsky opravdu vyřádili. Ostatně právě zvuk a aranže jsou největším kladem celého alba. Při poslouchání té propracované nádhery vám ale může ujít fakt, že za dobu své hibernace se Southpaw nejen nikam neposunuli, ale naopak se pevně uhnízdili v jakési noblesní nadčasovosti.
I když je "I'm Really Gonna Miss These Songs When I'm Dead" ve své podstatě neobjevná, v diskografii kapely je přece jen originální. Takovouhle vyklidněnou, zvukově a náladově jednolitou nahrávku v ní muzikanti doposud nemají. A písničky jako "Wild WIld World" nebo "You and I" naživo určitě přetaví v pěkný bordel.
Komentáře