Melancholicky povlávající barový jazzík Třešňákovi sluší, o tom jsme se před lety mohli přesvědčit už na albu Koláž. Nyní se písničkář k této poloze částečně vrací prostřednictvím spolupráce s tělesem nazvaným Temporary Quintet pod vedením saxofonisty ale i básníka či literárního kritika Jana Štolby. Na desce Alter ego se k této posmutnělé swingující vláčnosti uchyluje především v sebezpytných písních jako jsou Slečně Elle, Rodné číslo nebo závěrečná Kde mám svého koně? beroucí si na mušku prodejnost umělce (doslovnou i tu vnitřní) pod tlakem společenských i komerčních nároků.
Zemitě bluesrockový nápřah, který Třešňák se svým Bandem úspěšně pěstoval na trojici předešlých alb, však z jeho repertoáru nemizí. Oba přístupy se víceméně pravidelně střídají, přičemž ostřejší zvuk pochopitelně lépe sedne k ostřejším textům. Takových, co si se stavem naší společnosti neberou servítky, je na Alter egu opět dost, ať už je to Chytrá horákyně, Státní zaměstnanec, Krize nebo Píseň práce. Třešňák dovede se stejně pronikavým viděním zhustit jeden modelový bezdomovecký příběh (Nový prostor č. 33), pojmenovat nechuť veřejnosti otevírat staré rány (Promlčený) i hořce si povzdechnout nad reálnou podobou ideje, které říkáme svoboda (Poznaná nutnost). Jeho básnický pramen nevysychá, stále dokáže zasáhnout pravým slovem to pravé místo a neobyčejně působivé obraty sype z rukávu („Svědomí je kilo peří“).... číst dále
Melancholicky povlávající barový jazzík Třešňákovi sluší, o tom jsme se před lety mohli přesvědčit už na albu Koláž. Nyní se písničkář k této poloze částečně vrací prostřednictvím spolupráce s tělesem nazvaným Temporary Quintet pod vedením saxofonisty ale i básníka či literárního kritika Jana Štolby. Na desce Alter ego se k této posmutnělé swingující vláčnosti uchyluje především v sebezpytných písních jako jsou Slečně Elle, Rodné číslo nebo závěrečná Kde mám svého koně? beroucí si na mušku prodejnost umělce (doslovnou i tu vnitřní) pod tlakem společenských i komerčních nároků.
Zemitě bluesrockový nápřah, který Třešňák se svým Bandem úspěšně pěstoval na trojici předešlých alb, však z jeho repertoáru nemizí. Oba přístupy se víceméně pravidelně střídají, přičemž ostřejší zvuk pochopitelně lépe sedne k ostřejším textům. Takových, co si se stavem naší společnosti neberou servítky, je na Alter egu opět dost, ať už je to Chytrá horákyně, Státní zaměstnanec, Krize nebo Píseň práce. Třešňák dovede se stejně pronikavým viděním zhustit jeden modelový bezdomovecký příběh (Nový prostor č. 33), pojmenovat nechuť veřejnosti otevírat staré rány (Promlčený) i hořce si povzdechnout nad reálnou podobou ideje, které říkáme svoboda (Poznaná nutnost). Jeho básnický pramen nevysychá, stále dokáže zasáhnout pravým slovem to pravé místo a neobyčejně působivé obraty sype z rukávu („Svědomí je kilo peří“). Občas je těžké určité pasáže rozklíčovat (Když Bůh rozdával „Tralalá“), ale takové se u Třešňáka najdou vždy a v případě autora, oplývajícího tak nespoutanou fantazií a mistrovskou prací s jazykem, to ani není žádná výtka.
Muzikantsky vyznívá trochu křečovitě dvojnásobná hostovačka Vladimírů Merty a Mišíka v Písni práce, pojaté jako poněkud neohrabaný bigbít. Naopak parádním číslem je zlověstně plíživý Státní zaměstnanec nebo následující, Jaroslavu Hutkovi věnovaná píseň Promlčený, kde Třešňák, jinak věrný své typicky rozvolněné dikci, zpívá s úsečnou naléhavostí. Temporary Quintet s ním našel společnou řeč téměř bez zádrhelů. Pružně se přizpůsobuje jak té naštvané tak i té lyričtější struně jeho výpovědi a slouží písním bez předvádění, přesto s nezpochybnitelným kumštem. Poselství písničkáře, který je jako jeden z mála s to unést poněkud patetickou nálepku „svědomí národa“ (sám by ji asi znechuceně strhnul jako první), tak nijak nestíní, naopak citlivě nasvěcuje.
09.04.2013 - 16:06 | Rey
Lidé, kterým se toto líbí
Test inteligence:
1/ Nikdy jsem Třešňáka neposlouchal, nevím co to je za chlápka, věnuji svůj zájem výhledové 2. fázi kariéry Ivety Bartošové, která jistě bude stát za to.
ANO x NE.
2/ Nikdy jsem Třešňáka neposlouchal, snad proto, že vím co je to za chlápka.
ANO x NE.
3/ Třešňáka znám, vím co je to za chlápka, slyšel jsem od něj pár věcí a nechávají mě celkem chladným. Raději se věnuji pseudobardům se záznamem v centrálním registru svazků či v žebříčku slavíka, kterému se v našich končinách říká Zlatý.
ANO x NE.
4/ Třešňáka neposlouchám, nemám od něj celou nebo téměř celou dikografii a nejsem toho názoru, že patří k nejlepším našim textařům a sugestivním interpretům zcela vlastních výtvorů.
ANO x NE.
5/ Nikdy jsem Třešňáka neposlouchal, nevím co je to za chlápka a nechci objevovat nic novýho, neotřelýho, zajímavýho.
ANO x NE.
6/ Jakejkoliv originál každým coulem s čistým morálním kreditem a jizvama od sirek pod nehtama od prasat co pořád choděj mezi náma se mi hnusí, vždycky jsem patřil, patřím i teď a i po měsíční zkušenosti s Ovarem budu vždycky patřit ke stádu co si raději zvolí Ovara, obzvlášť když mi jeho prognostickej klon řek´, že je to typickej Čech, kterej se o mě vždycky postará = budu mít svý jistý.
ANO x NE.
Vyhodnocení testu:
- za každé NE je jeden kladný bod
- za každé ANO je jeden záporný bod
- zůstáváte-li v kladných hodnotách, mám vás rád, seberte se a jděte si tuhle placku koupit. Je sice trochu pesimistická, ale vaše duše bude cejtit, že v tomhle srabu nejste sami. Navíc podpoříte člověka s čistým morálním kreditem, originála každým coulem,našeho nejlepšího textaře a sugestivního interpreta vlastních výtvorů, co má pod nehtama jizvy od sirek od prasat co nadále choděj mezi námi...