Budeme-li načrtávat historii českého folku, potažmo folk rocku, kapitola o Nerezu by logicky měla následovat po té, která byla věnovaná skupině Marsyas. Tuhle návaznost ostatně už kdysi názorně deklaroval televizní seriál Bigbít. Ovšem ačkoli je vliv Marsyas i na debutovém albu Nerezu patrný třeba ve skladbách Kolovrátek nebo Hlava v krupobití, není pochyb o tom, že si tahle skupina už od začátku prošlapávala vlastní, svébytnou cestičku.
Pokud tvorbu jejích předchůdců významně sytily inspirační pramínky od amerických vzorů typu CSN&Y nebo Jamese Taylora, Nerez toto dědictví obohacovali o další vlivy. Mezi nimi dominuje latinskoamerická hudba, jejímž exponentem v kapele byla především Zuzana Navarová. Do alba Masopust sice tato linie ještě nezasáhla tak výrazně jako na dalších deskách, v písních Samba v dešti nebo Písmenka je ale zcela zřetelná a cítit je třeba i ve Vřešťálově hitu Tisíc dnů mezi námi. Nerez se však napájí i z jiných zřídel: stopy východoevropského folklóru, ne-li přímo klezmeru, slyšíme v písni Javor, poetika Deštíčku zase podobně jako u Karla Plíhala upomíná na odkaz Jiřího Suchého.
To všechno jsou ale pouhé vstupní ingredience, s nimiž členové Nerezu nakládají podle vlastních pravidel. Jejich písně přetékají rafinovanými harmonickými a aranžérskými finesami aniž by tím utrpěla bezprostřednost a průzračnost výsledného tvaru. Ten se opírá striktně o akustické nástroje, především kytary Zdeňka Vřešťála a... číst dále
Budeme-li načrtávat historii českého folku, potažmo folk rocku, kapitola o Nerezu by logicky měla následovat po té, která byla věnovaná skupině Marsyas. Tuhle návaznost ostatně už kdysi názorně deklaroval televizní seriál Bigbít. Ovšem ačkoli je vliv Marsyas i na debutovém albu Nerezu patrný třeba ve skladbách Kolovrátek nebo Hlava v krupobití, není pochyb o tom, že si tahle skupina už od začátku prošlapávala vlastní, svébytnou cestičku.
Pokud tvorbu jejích předchůdců významně sytily inspirační pramínky od amerických vzorů typu CSN&Y nebo Jamese Taylora, Nerez toto dědictví obohacovali o další vlivy. Mezi nimi dominuje latinskoamerická hudba, jejímž exponentem v kapele byla především Zuzana Navarová. Do alba Masopust sice tato linie ještě nezasáhla tak výrazně jako na dalších deskách, v písních Samba v dešti nebo Písmenka je ale zcela zřetelná a cítit je třeba i ve Vřešťálově hitu Tisíc dnů mezi námi. Nerez se však napájí i z jiných zřídel: stopy východoevropského folklóru, ne-li přímo klezmeru, slyšíme v písni Javor, poetika Deštíčku zase podobně jako u Karla Plíhala upomíná na odkaz Jiřího Suchého.
To všechno jsou ale pouhé vstupní ingredience, s nimiž členové Nerezu nakládají podle vlastních pravidel. Jejich písně přetékají rafinovanými harmonickými a aranžérskými finesami aniž by tím utrpěla bezprostřednost a průzračnost výsledného tvaru. Ten se opírá striktně o akustické nástroje, především kytary Zdeňka Vřešťála a Víta Sázavského a kontrabas Vladimíra Vytisky, které doplňují nejrůznější drobné perkuse. Jen příležitostně mezi ně nakoukne i jiný nástroj, jako akordeon v Javoru, cembalo v Deštíčku, saxofon v Kočkách. Aranže jsou do detailu promyšlené a přitom vzdušné a nepřeplácané, neustále něčím překvapují a přitom zůstávají přehledné. Na této vyváženosti má zásluhu především Vít Sázavský, na němž leží hlavní zodpovědnost za dolaďování nápadů svých skladatelsky potentnějších kolegů.
Těmi jsou Zuzana Navarová a Zdeněk Vřešťál, kteří se o autorství skladeb dělí zhruba stejnoměrně a dokonale se doplňují. Oba vynikají především v zachycení jemných nuancí vztahových labyrintů, které jsou náplní většiny písní. Navarová spíše naznačuje, Vřešťál je zase doslovnější, křehká lyrika i civilnější vyjadřování se ale s lehkostí slévají v jeden konzistentní poetický proud. Podobně harmonicky probíhá i dělba práce v pěveckých linkách, v nichž se opět plus mínus rovnoměrně střídají Navarová, Sázavský i Vřešťál, přičemž sólové party efektně prokládají brilantními vícehlasy.
Podobný model akustické kapely se zpěvačkou se pod vlivem Nerezu na naší folkové scéně neuvěřitelně rozbujel, v drtivé většině šlo ale o plytké napodobeniny, které možná dokázaly omámit trampské publikum na Portě, ale s hráčskou erudicí, skladatelskou nápaditostí, vokální dotažeností a textům bez sentimentálních banalit, jakými oplýval Nerez, se nemohly vůbec poměřovat. Stejně jako s přirozenou žánrovou neposedností, díky níž album Masopust dalece přesáhlo ortodoxní folkařskou ohrádku.
Komentáře