O post-rockové panictví jsem přišel poměrně nedávno, a to s takovými skvosty jako „The Martyrdom of a Catastrophist“ od Junius, „Geneva“ od Russian Circles či „Age of the Fifth Sun“ od God Is an Astronaut. Do žánrů, jako je tento, musí posluchač patřičně hudebně dozrát a já jsem v této oblasti pouze mírně pokročilý. Ale jako dítě, které je ve svém oblíbeném kroužku, mám chuť se dál učit.
Paní učitelka říkala, ať se držím osvědčených titulů, ale také ať nezavrhuju ty nepoznané. Proto jsem s nadšením nechal znovu masírovat své bubínky Russian Circles, jen tentokrát „Genevou“ – tedy něčím, co jsem do té doby nepoznal. Ano, těch alb, žánrů a hudebních kombinací, co jsem slyšel, už taky byla hromada. Ale přece jen, když se vám tři umělci snaží z celého srdce vyjádřit své pocity a nepotřebují k tomu zjevné nástroje, jakými jsou zpěv a bůhvíjak zašifrované a kýčovité texty, máte potřebu jim naslouchat o to víc.
Když se skladatele ptají na význam textů, ne každý své myšlenky zformuluje tak, aby nevyloučil možnost vlastní interpretace. Tihle tři vás vezmou na cestu, kde si můžete sami vytvořit celý obrázek. Já vymaloval obrázek zrady a odpuštění, uvěznění a vykoupení, obrázek strastiplné cesty, jejíž zdárný konec je v nedohlednu a vy tak silně toužíte po zasluněném ráji. Je jasné, že růžové snění to po většinu cesty nebude a hrobařiny také spíš hledejte jinde. Nálada chladnějších pasáží mě zavedla k... číst dále
O post-rockové panictví jsem přišel poměrně nedávno, a to s takovými skvosty jako „The Martyrdom of a Catastrophist“ od Junius, „Geneva“ od Russian Circles či „Age of the Fifth Sun“ od God Is an Astronaut. Do žánrů, jako je tento, musí posluchač patřičně hudebně dozrát a já jsem v této oblasti pouze mírně pokročilý. Ale jako dítě, které je ve svém oblíbeném kroužku, mám chuť se dál učit.
Paní učitelka říkala, ať se držím osvědčených titulů, ale také ať nezavrhuju ty nepoznané. Proto jsem s nadšením nechal znovu masírovat své bubínky Russian Circles, jen tentokrát „Genevou“ – tedy něčím, co jsem do té doby nepoznal. Ano, těch alb, žánrů a hudebních kombinací, co jsem slyšel, už taky byla hromada. Ale přece jen, když se vám tři umělci snaží z celého srdce vyjádřit své pocity a nepotřebují k tomu zjevné nástroje, jakými jsou zpěv a bůhvíjak zašifrované a kýčovité texty, máte potřebu jim naslouchat o to víc.
Když se skladatele ptají na význam textů, ne každý své myšlenky zformuluje tak, aby nevyloučil možnost vlastní interpretace. Tihle tři vás vezmou na cestu, kde si můžete sami vytvořit celý obrázek. Já vymaloval obrázek zrady a odpuštění, uvěznění a vykoupení, obrázek strastiplné cesty, jejíž zdárný konec je v nedohlednu a vy tak silně toužíte po zasluněném ráji. Je jasné, že růžové snění to po většinu cesty nebude a hrobařiny také spíš hledejte jinde. Nálada chladnějších pasáží mě zavedla k poslední desce Katatonie „Night Is the New Day“, kdy vás obklopuje smrtelný chlad a noříte se do čím dál větší hloubky, a přitom nebojíte toho, co přijde.
Na tomto žánru a především téhle kapele obdivuji, jaké majestátnosti jsou schopni dosáhnout. Každému z nástrojů je zde dána volnost vyjádřit nejniternější pocity, přičemž ty ostatní ho v tom zdárně podporují. Z doplňování se následně stane vzájemný dialog vedoucí ke společnému cíli. Takový způsob a rozsah stupňování vám jen tak někdo nenabídne. Když cítíte, jak vše vede k vrcholu, dostavuje se ten často zmiňovaný a přeceňovaný pocit létání, který zde najednou získává opravdový význam.
V poslední skladbě si Russian Circles dovolili vůbec poprvé do loureedovského vybrnkávání zapojit i dosti zkreslený zpěv, aby celou tu divokou jízdu dovršili, ale vytoužený slunečný ráj, nejkrásněji vykreslený novou tvorbou Anathemy, nakonec nepřichází. Skončíte v emocionální nejasnosti, kdy byste si přáli jako na konci hollywoodského bijáku utřídit všechny své pcity. A nejlépe, aby to pako už konečně získalo tu bloncku, ale ne, oni vám to nedovolí.
Zbývá vám jen jediné, pustit si to znova a dotvořit si jiný příběh, abyste zmatenému konci čelili o něco lépe. Jedu vlakem a blíží se brzká zimní tma. Kouř z nekonečných komínů doplňuje nízká oblaka, jejichž hustota a zároveň nerovnoměrnost mi dovoluje na ně koukat a dotvářet si tvary podle své fantazie a dál pracovat na svém příběhu, který možná ani nelze završit.
recenzi poskytnul hudební server Aardvark
82.50%
83.13%
85.71%
Komentáře