Arch Enemy - War Eternal
Tracklist
- 01. Tempore Nihil Sanat (Prelude in F Minor) (1:12)
- 02. Never Forgive, Never Forget (3:43)
- 03. War Eternal (4:21)
- 04. As the Pages Burn (4:01)
- 05. No More Regrets (4:05)
- 06. You Will Know My Name (4:37)
- 07. Graveyard of Dreams (1:10)
- 08. Stolen Life (2:58)
- 09. Time Is Black (5:23)
- 10. On and On (4:05)
- 11. Avalanche (4:38)
- 12. Down to Nothing (3:47)
- 13. Not Long for This World (3:29)
Průměr hodnocení
78.33 %
Poslední hodnocení
řadové album
2014
další alba
typ alba:
všechna alba /
řadové album
/ EP a singly
/ živé album
/ kompilace
/ soundtrack
/ DVD/video
/ kolaborace
/ mixtape
78.00%
69.55%
Komentáře
Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Audiotéka
Buďte první s touto deskou v audiotéce.
26.09.2020 - 22:23 | Meca76
Z inštrumentálneho hľadiska je tento album bezchybný. Každý riff, či už je to sólo, alebo rytmus, je úplne perfektne prevedený. Bicie zostávajú presné, počas celého albumu ... nikdy im nechýba rytmus. Basa slúži ako silná chrbtová kosť, bez ktorej by sa album rozpadol, a to VŠETKO dopĺňa Alissine neuveriteľné šelmové vrčanie, vďaka čomu album skutočne ožije.
11.11.2014 - 16:12 | carott
S novou krví, Alissou z The Agonist, jenž převzala řezavý chrapot po Angele, vstupují Arch Enemy do nové etapy své existence, kterou zároveň podrthli novým albem. Příchod někoho nového do kapely zaručuje zpravidla její oživení, což se stalo i v tomto případě. Kapela opět přišlápla trošku na plyn, skladby (alespoň na první polovině alba) jsou o malinkou víc přibroušenější než na předchozích dvou albech. Bohužel se však již kapele nedá trošku vytknout absence překvapení, jenž zřejmě potká v určitém okamžiku každou bandu. Absence překvapení se projeví zhruba ve druhé půlce alba, ze kterého má posluchač dojem "dobrý, ale za hodinu bych si na žádný song už nevzpomněl". Té monotónosti trošku napomáhá i hlas nové frontmenky, Alissy, jenž se barvou blíží hlasu Angely, horší je to však s rozsahem, kdy u Alissy chybí pestrost hlasových poloh a deska je odzpívána téměř v jedné hlasové pozici. Deska není špatná, kapela se s odchodem Angely vypořádala více jak solidně, ale mám obavu, že její hlavní mozek Michael Amott je již kreativně za zenitem. Sice pořád umí vysypat ze zásoby zajímavý riff (viz ústřední riff u songu "Down to nothing"), ale už se desky až nebezpečně podobají jedna druhé...