Lana Del Rey - Paradise

Proč se před dekádami točily desky, které svým přelomovým přístupem a kvalitou daleko přesáhly vliv na jednu generaci posluchačů a i po tolika letech ovlivňují nové a nové interprety v jejich tvorbě? Proč je takových desek nyní tak málo, a když už získají respekt veřejnosti i publicistů, jsou po dvou letech už částečně, nebo zcela zapomenuty? Dokonce i alba slavných, legendárních interpretů jako Madonny nebo U2, která vyšla v posledních letech, jsou i přes svou vysokou úroveň neprávem opomenuta dříve, než je dokáže čas vůbec prověřit.

Asi to není tím, že by významná a přelomová alba již nevycházela a aktuální interpreti by byli tolik neschopní, pravda leží na bedrech druhé strany barikády, na posluchačích, na nás, kteří v přívalu objemného množství hudby nedokážeme význam uměleckého díla zachytit na dostatečně dlouhou dobu, abychom ho spravedlivě ohodnotili, a už bereme do rukou nový kus produktu, abychom naše informační bezedné prázdno alespoň na chvíli ukojili. Teď vás však všechny žádám, abyste se zastavili, zpozorněli, jedno takové významné mezigenerační album potřebuje vaši pozornost. Přelomové desky se totiž stále točí. Vážení čtenáři, vážené čtenářky, představuji vám Lanu Del Rey - "Born To Die: Paradise Edition".

Tímto trochu teatrálním úvodem jsem více či méně zdařile prozradil, jakým způsobem k albu "Born To Die" přistupuji. Lana Del Rey spolu se svým managementem vytvořila něco, co tu dlouho nebylo a dlouho nebude. Její verze a pojetí pop music není tak spotřební, papundeklová a jednorázová jako všechno v dnešní době, ale má v sobě kouzlo a výpověď, která by měla zůstat nezakryta i budoucím generacím. Předvedla ideální kombinaci úcty k historii a připojila k ní svůj vlastní punc a invenci, která je v mainstreamu nebývalá, ba vzácná.

Čím ale vlastně tato šestadvacetiletá Američanka s božským hlasem tolik nadchla? Hlasovými eskapádami rozhodně ne. Rozsahem se takové Katie Melua, Kylie Minoque, Christině Aguileře nebo Adele nemůže rovnat, životním příběhem také ne, neboť zázemí, které jí vytvořil bohatý papínek, také není pro dojemnosti chtivé lidstvo příliš atraktivní, ke všemu tempo jednotlivých skladeb rovnající se venkovským umíráčkům není nejvhodnějším artiklem pro taneční scénu a mnohdy by podobně plynoucí songy byly ponořeny do dehtu a obaleny peřím. V tom je právě ten zakopaný pes, předtím nikdo nedokázal to, co ona na "Born To Die". Minimalistickými nuancemi svého hlasu a projevu dovedla svou tvorbu k naprosté dokonalosti přesahující strukturu pop music.

Stejně jako v případě prvního disku, který je znovuvydáním debutu "Born To Die", se na druhém dočkáme prakticky stejně koncipovaných písní. Opět je hlavní hvězdou hlas Lany, s nímž si hraje hlavně v nízkých polohách, které jí nadmíru sluší. Jen zlehka si zkusí i výšky (lehce najazzlá "Yayo"), ve kterých se evidentně necítí tak dobře, ale stále je to pro posluchače parádní zážitek a nelze neviset na každém jejím tónu. Nejvíce se pak povedly videoklipy odměněné "Ride" a "Blue Velvet", přičemž druhá jmenovaná posloužila i jako reklama na módní kolekci značky H&M. Se silnou melodií a nádhernými aranžemi se setkáte ve skladbě "Cola", patří jí přední příčky pomyslného stupínku na "Paradise Edition". Svou naléhavostí zaujme také půvabná a tklivá "American".

Pokud bych měl hledat nějakou tu chybu na kráse, vatu, zbytečnost či omyl, nenaleznu ho. On tam nejspíš žádný není, i když by někdo mohl namítnout, že chvílemi jednotlivé stopy splývají a znějí stejně. Při důkladném poslechu si ale člověk uvědomí, že právě detaily, které oddělují skladby, jsou to, co je dělá tolik jedinečnými, a kdyby jakákoliv část desky chyběla, nebylo by to ono. Celkový koncept je obalen vrstvičkou dokonalosti, která je sice křehká, ale je tam. Nabízí se otázka, zda někdy Lana Del Rey dokáže vydat desku, která by ještě potvrdila její výsostné postavení na scéně, takto by mohla spadnout do nelichotivého ranku hvězdy jedné desky, a to by byla škoda.

Sama zpěvačka čerstvě po vydání "Born To Die" prohlásila, že na své desce řekla vše, co chtěla, a význam v dalším nahrávání nevidí. Uvidíme, co je na tom pravdy, rozhodně by to byla škoda. Na druhou stranu jen vydáním aktuální "Paradise Edition" svá slova zlehčuje, a úplně tak všechno nejspíš ještě nesdělila. Když jsem si začátkem roku říkal, že lepší album než debut Lany Del Rey letos nevyjde, mýlil jsem se. Jeho update verze je lepší hned o devět nových překrásných drahokamů a je skutečným rájem.