Některým hudebníkům se občas vyčítá stagnace, používání osvědčených šablon a nulový posun od něčeho, co je proslavilo. Pak se zase stane, že se umělec vzepře diktátu šoubyznysu, pustí se do experimentů a vždy se najde část fanoušků, kteří novoty nesnesou a pláčou za starými dobrými časy. Problémem nové desky Linkin Park ovšem není to, jak kapela vyměkla a hledá nové způsoby vyjádření, ale to, že nové písničky jsou prostě a jednoduše slabé.
Tento článek není nostalgickým vzpomínáním na "Hybrid Theory" a "Meteoru", které skupinu proslavily. Kapela pak na dalších albech ukázala, jak umí dělat pestrou hudbu, experimentovat a nebát se zabrousit ani do melodických pomalých písniček bez zběsilých kytar, rapu a elektroniky. To, že je Chester výborný zpěvák a nemusí pořád jen řvát, už dávno víme. Ale ono hudební a textové vyměknutí se na novince změnilo až na nechutné rozbřednutí ksichtu kdysi snadno rozpoznatelné kapely do nějaké mazlavé břečky.
"One More Light" zní jako 98 % soudobé rádiové produkce, uniformní pop zaměnitelný s The Chainsmokers nebo Justinem Bieberem, ostatně do tvorby nového materiálu se zapojili i některé osoby zodpovědné za stav dnešní pop music. Možná to souvisí s věkem a jistým klidnějším stavem v životech hudebníků, je to vlastně docela optimistická deska vhodná do komerčního rádia nebo do vestibulu, když jdete na jógu či pilates. Z dokonale uhlazených písniček-výrobků netrčí žádný osten: i když... číst dále
Některým hudebníkům se občas vyčítá stagnace, používání osvědčených šablon a nulový posun od něčeho, co je proslavilo. Pak se zase stane, že se umělec vzepře diktátu šoubyznysu, pustí se do experimentů a vždy se najde část fanoušků, kteří novoty nesnesou a pláčou za starými dobrými časy. Problémem nové desky Linkin Park ovšem není to, jak kapela vyměkla a hledá nové způsoby vyjádření, ale to, že nové písničky jsou prostě a jednoduše slabé.
Tento článek není nostalgickým vzpomínáním na "Hybrid Theory" a "Meteoru", které skupinu proslavily. Kapela pak na dalších albech ukázala, jak umí dělat pestrou hudbu, experimentovat a nebát se zabrousit ani do melodických pomalých písniček bez zběsilých kytar, rapu a elektroniky. To, že je Chester výborný zpěvák a nemusí pořád jen řvát, už dávno víme. Ale ono hudební a textové vyměknutí se na novince změnilo až na nechutné rozbřednutí ksichtu kdysi snadno rozpoznatelné kapely do nějaké mazlavé břečky.
"One More Light" zní jako 98 % soudobé rádiové produkce, uniformní pop zaměnitelný s The Chainsmokers nebo Justinem Bieberem, ostatně do tvorby nového materiálu se zapojili i některé osoby zodpovědné za stav dnešní pop music. Možná to souvisí s věkem a jistým klidnějším stavem v životech hudebníků, je to vlastně docela optimistická deska vhodná do komerčního rádia nebo do vestibulu, když jdete na jógu či pilates. Z dokonale uhlazených písniček-výrobků netrčí žádný osten: i když "mě nemůže nikdo zachránit" a všechno v životě je tak strašně "těžké", my ty "ostré hrany" vyhladíme a společně tu "bojovou symfonii" zvládneme a už nebudeš "neviditelný".
Začátek alba vlastně ani není tak hrozný, dokud jdou jakž-takž slyšet kytary, živé bicí ("Nobody Can Save Me") a rapuje se ("Good Goodbye"). Od té doby už je to jen horší - fanoušek čeká na něco, ale ono to nepřichází. Nastává půlhodinový sešup do prefabrikovaného bum-čvacht a legračních zvuků od Teletubbies (slyš tu věc, co přichází po refrénu "Sorry For Now") a jeden má sto chutí ten dávno koupený lístek na Aerodrome někomu prodat za půlku ceny. Stokrát se můžou Bennington s Shinodou dušovat, jak je jich nová hudba mnohovrstevnatá a jakou má hloubku, tohle se opravdu nepovedlo.
Pojďme si zatipovat: Linkin Park si budou za novou tvorbou stát a obhajovat ji. Uvidíme, jak budou zabírat nové písničky na koncertech, publikum je zřejmě zdvořile přijme a nebude pískat, ale stejného ohlasu jako starým hitům se jim nedostane. A za pár let, až děti odrostou, se kapela slavně takzvaně vrátí ke kořenům.
27.06.2018 - 1:15 | svrl
Experimentální povaha Linkin Park dostála svého dalšího bodu, snaha vymanit se z okovů interpretace kapely dle žánru se podařilo posunout do full-pop alba (s prvkama rapu, elektra a rocku).
Desku jsem několikrát poslechl a spousta písní mi stále zní v hlavě, desku jsem koupil a zařadil do své LP sbírky. Desky si cením a uměl jsem si dokonce představit i její remix hard-rock s prvkama nu-metalu (což jsem se domníval, že lze od LP očekávat - byly tu však stále Chesterovi hlasivky, které by toto snažení mohli znepříjemnit, ale i tak).
Netroufnu si hodnotit názor ostatních, ale nehodnotil bych LP dle jejich prvních třech alb (Hybrid Theory, Reanimation a Meteora), domnívám se totiž,že je poměrně dosti nad míru jasné, jakou povahu v rámci žánru LP má, a kterou ostatně sami předvedli v rámci alba Minutes to Midnight, The Thousand Suns a Living Things (popřípadě Recharged a dvou dalších pozdějších).
Taktéž si nemyslím, že by bylo album nějak bezduché, slabé nebo snad "bezzubé". Album je takové, jaké je, to že ho takto interpretujete, je dost možná závisející na vašem očekávání, ovlivnění, duševním stavu a tak dále. Je v pořádku, že se někomu něco líbí a něco ne, ale pokud má někdo názor, že se mu něco nelíbí a automaticky hodlá směřovat k tomu, že to je objektivně špatné, koná tato osoba argumentační klam.
-
-
-
Inu, tato LP experimentální rock-pop povaha, kombinovaná s prvky rapu, screamu, hard voice, elektra a nu-metalu (ne, nu-metal není jen ten od Korn ;)) je pro mě jako pro konzumenta velice zajímavá. Totiž respektuji silnou potřebu ostatních osob mít jistá očekávání v rámci stylu a zasazení jejich interpreta, ale to samé očekávání mít lze i přece v rámci LP (experimentálnost, široký tématický rozsah).
Totiž, pokud se posluchači uzamknou do roku 2004, vnímají LP primárně jako rock, hard-rock, rap, electro, scream, pop, nu-metal kapelu (ano, spoustu ovlivnění a prvků, které jsou v albech, jenž tyto osoby myslí použity), s popřípadě dalšími indie nebo snad alternative prvky, nelze však tuto kapelu takto vnímat. Dovoluji si porovnat s tím, když znáte určitou osobu 20 minut, načež z této doby jste natolik troufalí si odhadnout, kdo tento člověk je komplexně a kompletně, což je podle mého názoru opět chyba a bláznovství. Následně danou osobu vsazujete do vámi vyjetých kolejí a nesmyslně se zlobíte, když osoba nekoná tak, jak vy jste si mylně mysleli, že konat bude.
Takže ano, můžeme LP tématicky vnímat dle prvních, tvrdších alb, stejně tak se však můžeme zamyslet nad jejich povahou a stylem, a to celkově a komplexně, načež (dovolím si navést) stejně jako u oné osoby, po soudu, po tom co ji známe 20 minut, můžeme mít pravdu, a to samé u LP, totiž po prvních tvrdších albech si můžeme myslet, že jsou tématicky nějací, načež, dle těch následujích alb můžeme zjistit pravý opak, tedy podobně, jako u onoho člověka, když ho například pak později poznáme a jsme konfrontování jinou realitou, než tou do které jsme se vsadili. Jakou jsou lidé, o kterých si to můžeme myslet, jsou i takové kapely, v této analogii však Linkin Park takový člověk není.
-
-
-
Vzkaz všem "kritikům": "Už není rok 2004 v rámci LP kontextu;" "Interpret, není hard-skills projekt, který slouží jako služba, vašemu prchavému hudebnímu vnímání, interpret je umělec, jsou umělci, mající pevné tématické zasazení a jiní, kteří toto pevnější zasazení nemají, nechte umělcovu můzu, cit a jeho umělecké konání na umělci samotném, neomezujte ho do svých ohrádek a nesmyslných myšlenkových fragmentů vycházejících (pravděpodobně) z očekávání a určité nevyrovnanosti;" "Respektujte změnu a uměleckou evoluci, totiž očekávat čísla v abecedě, není dobrý nápad, ale bláznovství (v tomto kontextu ne to geniální ;) )."
21.07.2017 - 0:11 | Fanda74
Pro skalní fanoušky možná šok v podobě přímého odklonu k popu, ale mě to nijak nevadí. Žádná ze skladeb není úplně špatná a "One More Light" je možná jedna z nejhezčích balad letošního roku.
19.05.2017 - 17:00 | Daverock
Jojo, pop, to je pravda, ale již předchozí alba k tomu směřovala. A mně se tahle jejich poloha líbí, prostě chtěli udělat pop, tak ho udělali a myslím, že silných písní je na albu dost. Takže za mě fajn. Perfektní song Sharp Edges.
18.05.2017 - 20:39 | petrhrudka
Mají průkopníci v numetalovém žánru zapotřebí vydat prakticky elektronicky popovou desku? Tímhle počinem se k nim skalní fanoušci už definitivně, pokud tak neudělali při předchozích experimentálních albech, otočí zády. Předchozí desky, které někteří tvrdě kritizovali, jsem měl poměrně v oblibě, přestože na nich tvrdá muzika takřka už neměla místo. Tentokrát musím být nemilosrdný a mrzí mě to. Při první poslechu prvního singlu jsem si říkal, že by to nebylo špatné, kdyby to dělala jiná, od základu popová skupina, kdyby to nebyli Linkin Park. Jenže jsou. A dělají to nějak slabě, trapně, bezduše, zbytečně. Deska proteče ušima a nic z ní nezbude. Bez emocí. Bez uznání. Pánové si to měli rozmyslet, tohle nemají zapotřebí.
17.05.2017 - 18:11 | 3DDI3
Lidé, kterým se toto líbí
strom-zPořád přemýšlím jestli to brát jako vtip nebo je to tím, že hošani zestárli a musí dělat muziku podle not svých něžných poloviček. Degenerace zvuku a recyklace starých nápadů dnes nikoho na zadek neposadí. Umělost a nenápadité smyčky tu hrají prim. Na albu jsou čistě popové skladby. Nic proti tomu, ale asi jen tři z nich jsou docela povedené = experimentální = poslouchatelné. Bída. Po Recharged nejhorší deska. Kapela možná zkouší sílu své značky. Poslechněte si to na Deezeru, opovažte si to koupit!