Nomeansno

Začátky NoMeansNo sahají do roku 1979, kdy začali ve sklepě domu svých rodičů v kanadské Victorii zkoušet bratři Rob (baskytara, kytara, zpěv) a John (bicí, klávesy, zpěv) Wrightové. Ve svých začátcích však byli ovlivněni více než punkem spíše jazzem a progresivním rockem, na koncertech si vystačili jen ve dvou. Toto období zachycuje debutová nahrávka Mama, dobový tisk o nich tehdy psal jako o "Devo na jazzovém tripu, Motörhead prošlé uměleckou školou nebo Wire na psychotických stereoidech".

V roce 1983 přišel do kapely kytarista Andy Kerr, který kapelu nasměroval více do punkových končin. Tehdejší hudební tvar NoMeansNo je také považovaný za inspiraci pro vznik strukturově členitější, ale rytmické a energické odnože kytarové hudby, pro níž se vžil termín math rock. Následovalo pilné koncertování po celé Severní Americe a později také po Evropě, z tehdejších nahrávek ční především klasika Wrong (1989) a The Sky Is Falling and I Want My Mommy, natočená společně s Jello Biafrou, v jehož labelu Alternative Tentacles ostatně NMN našli svoji vydavatelskou stáj.

V druhé polovině osmdesátých let také Rob a John rozjeli boční a doposud střídavě fungující projekt, hokej punkovou kapelu Hanson Brothers, ovlivněnou především Ramones. Z ní pak draftovali po Andyho odchodu nového kytaristu Toma Hollistona, který tvoří s bratry Wrightovými nerozlučný trojlístek dodnes. Mezi lety 1993 – 1997 pak hráli dokonce ve čtyřech, s druhými bubny Kena Kempstera.

V současnosti mají na kontě tucet studiových desek (zatím poslední All Roads Lead to Ausfahrt je z roku 2006) a řadu dalších EP, singlů a skladeb na kompilacích i živáků. A i když nikdy nedosáhli většího komerčního úspěchu, můžou se pochlubit nadmíru početnou a oddanou fanouškovskou základnou. Nejsilnější však zůstávají na klubových pódiích: ani po třech dekádách existence neubírají z nadmíru pilné frekvence koncertování a svých pověstných, energií a elánem jiskřících show.