Plastic People of the Universe
Skupina vznikla v roce 1968, založená mladým baskytaristou Milanem "Mejlou" Hlavsou, inspirovaná domácími The Primitives Group, Frankem Zappou, Captainem Beefheartem a později i Velvet Underground. Od počátku ji lákaly experimentální a psychedelické hudební formy, vedle anglických textů došlo i na zhudebnění poezie - např. Jiřího Koláře nebo Williama Blakea.
Skupina se poměrně brzo profesionalizovala a vedle manažera získala i "nehrajícího kapitána", uměleckého vedoucího, kunsthistorika Ivana Martina Jirouse. Seznámili se s ním na soutěži mladých skupin BeatSalon, kde postoupili až do finále a získlai cenu časopisu Mladý svět.
Profesionální dráha skončila s nástupem normalizace. Skupina odmítla ústupky, tehdy běžné počešťování anglického názvu. Vedle jediného ze zakládající sestavy Hlavsy a kytaristy Josefa Janíčka už v sestavě figurovali i saxofonista Vratislav Brabenec a houslista Jiří Kabeš. Na počátku 70. let kapela hrála převážně převzaté skladby zahraničních interpretů, což souviselo i s tím, že členem byl určitou dobu i kanadský zpěvák Paul Wilson. Později ale začalo přibývat vlastních skladeb. Osudové se stalo setkání s tvorbou spisovatele Zbyňka Fišera alias Egona Bondyho.
Plastic People nikdy nebyli politickou kapelou, ale představitele moci hrozně rozčilovali svou nechutí se přizpůsobit. Tlak na kapelu se stupňoval a z amatérských, ale oficiálních pódií se postupně přesouvala na soukromé akce. Na koncert do Rudolfova u Českých Budějovic přijely 30. března 1974 stovky příznivců kapely, ale koncerty byl veřejnou bezpečností násilně rozehnán a kapela vůbec nevystoupila. Oficiálně také nesměla nic vydat, takže mezi fanoušky kolovaly jen nekvalitní koncertní nahrávky. Skupina se proto rozhodla pro nahrání první studiové nahrávky, která vznikla v amatérských podmínkách na hradě Houska. Nahrávka později vyšla ve Francii jako první album skupiny. V té době ze sestavy mizí Janíčkova kytara (nadále už hrál jen na klávesy) a Jiří Kabeš vyměnil housle za violu.
V roce 1976 byly pod vymyšlenou záminkou členové PPU zatčeni a byla na ně uvalena vazba na základě obvinění z výtržnictví. Většina členů kapely byla po několika týdnech pobytu ve vazbě propuštěna, ale saxofonista Brabenec byl shledán vinným a odsouzen k nepodmíněnému trestu osmi měsíců odnětí svobody, a "manažer" Jirous dostal osmnáctiměsíční trest. Bývalý zpěvák skupiny Paul Wilson byl vyhoštěn. Celá režimní akce, která měla být původně exemplárním příkladem pro ostatní hudebníky, se nakonec obrátila proti režimu - "mániček" z PPU se zastala celá intelektuální fronta a proces následně vedl ke vzniku Charty 77, nejsilnějšího odporu vůči vládnoucí moci.
Po návratu z vězení už vystoupila skupina jen několkrát, naposledy v roce 1981 (dům, kde koncertovali, následně "záhadně" vyhořel), pak už působila jen jako studiová formace, která nahrávala alba, která následně vycházela v zahraničí. V roce 1982 byl Vratislav Brabenec donucen mocí k emigraci v rámci akce Asanace. Sestava se měnila a několik projektů (např. materiál na motivy Solženicynova románu Soustroví Gulag) se nepodařilo dokončit. V roce 1987 se objevila možnost veřejně vystoupit pod zkratkou PPU, mj. i na pražském kole festivalu Rockfest. Všechny koncerty ovšem byly zcela na poslední chvíli opět zakázány. V březnu 1988 se skupina rozešla.
Prakticky vzápětí se ale většina poslední sestavy sešla v Hlavsou nově zorganizované kapele Půlnoc. Ta celkem bez problémů začala veřejně vystupovat na klubové scéně a později dokonce vyjela koncertovat do USA. Hlavsa sám se stal zároveň i kytaristou skupiny Garáž, pro kterou psal skladby už dříve.
V roce 1992 se jednorázově sešla původní sestava a koncert s ranným repertoárem následně vyšel na desce. V roce 1997 přijali členové sestavy ze sedmdesátých let pozvání prezidenta Václava Havla, aby zahráli k dvacátému výročí vzniku Charty 77. Skupina následně obnovila činnost, původní členy doplnil nově kytarista Joe Karafiát. Zprvu jen hrála starší repertoár, ale pak začaly vznikat i nové skladby. Skupina ale Hlavsou složený materiál nepřijala a ten se pak objevil na jeho sólovém albu. Koncertně prezentoval s projektem Šílenství, jehož členem mj. byla i basistak Eva Turnová.
Na začátku roku 2001 Hlavsa ve věku 49 let zemřel na rakovinu. Skupina se rozhodla pokračovat a nahradila ho hned dvojicí - baskytaristkou Evou Turnovou a kontrabasistou Ivanem Bierhanzlem, členem DG 307, který už s kapelou spolupracoval v sedmdesátých letech.
Od té doby už došlo jen k jediné personální změně, a to na postu bubeníka, kam usedl Jaroslav Kvasnička (jinak i Phil Shöenfelt & The Southern Cross). Skupina čile koncertuje u nás i v zahraničí, a skládá i nové skladby a vydává další alba.
POZN.: Vzhledem k velkému množství reedic a pozměněných vydání jsou u alb uvedena u názvu léta vzniku, a jako rok vydání vydání první.
Alba
Styl: Rock
Žánr: Alternative rock Experimental rock
LastFM: http://www.last.fm/music/The+Plastic+People+of+the+Universe
Facebook: http://www.myspace.com/theplasticpeopleoftheuniverse
Tagy: Agon Orchestra Antonín Korb Czech Republic David Macháček DG 307 Eurotrialog Mikulov 2017 Eva Turnová Ivan Bierhanzl Ivan Martin Jirous Jan Brabec Jan Macháček Jan Schneider Jarda Kvasnička Jiří Kabeš Jiří Števich Joe Karafiát Josef Janíček Josef Rössler Ladislav Leština Milan Hlavsa Milan Schelinger Otakar Michl Paul Wilson Pavel Zeman Petr Placák Půlnoc The Plastic People Of The Universe Tomáš Schilla Václav Stádník Vratislav Brabenec Zdeněk Fišer
Komentáře
Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.