Skotští Biffy Clyro si svůj úspěch museli pořádně odpracovat. Nejsou žádnou rockovou hvězdičkou, která se z čistajasna vynořila. Novinka "Ellipsis" je totiž již sedmou studiovou nahrávkou, kterou trio potetovaných šílenců stihlo od roku 2002 vydat. Již na debutu se objevily určité indicie, z nichž se dal talent nyní hvězdné kapely předvídat. Velký krok pak učinili s nadupanou deskou "Only Revolutions" z roku 2004. Od té doby se řadili k výrazným interpretům tehdejší evropské scény. Skutečný přelom v popularitě však nastal ještě o pár let později s doposud poslední řadovkou "Opposites". Strhující dvojalbum z roku 2013 nabídlo směs neurvalé energie s melodickými až stadiónovými refrény. Tento recept spolu s podmanivým živočišným koncertováním zafungoval bez chybičky. Biffy Clyro se stali nekorunovanými králi největších rockových festivalů a zárukou toho nejkvalitnějšího rock'n'rollu. Navázat na tento úspěch se kapela pokusila s novinkou nazvanou "Ellipsis".
Zpěvák a frontman Simon Neil o novince neoriginálně prohlásil, že jde o jejich dosavadní nejlepší počin. Při jejím poslechu se nelze ubránit dojmu, že onomu prohlášení chybí větší objektivita. "Ellipsis" je poutavá deska, nechybí na ní, podobně jako u jejího předchůdce, silné balady i rychlé, na kytarách založené hity. V mnohém ovšem album překvapí. Zejména pak ve své neucelenosti.
Deska trpí určitou roztříštěností, kterou způsobují až nepatřičně měkké, nenápadité... číst dále
Skotští Biffy Clyro si svůj úspěch museli pořádně odpracovat. Nejsou žádnou rockovou hvězdičkou, která se z čistajasna vynořila. Novinka "Ellipsis" je totiž již sedmou studiovou nahrávkou, kterou trio potetovaných šílenců stihlo od roku 2002 vydat. Již na debutu se objevily určité indicie, z nichž se dal talent nyní hvězdné kapely předvídat. Velký krok pak učinili s nadupanou deskou "Only Revolutions" z roku 2004. Od té doby se řadili k výrazným interpretům tehdejší evropské scény. Skutečný přelom v popularitě však nastal ještě o pár let později s doposud poslední řadovkou "Opposites". Strhující dvojalbum z roku 2013 nabídlo směs neurvalé energie s melodickými až stadiónovými refrény. Tento recept spolu s podmanivým živočišným koncertováním zafungoval bez chybičky. Biffy Clyro se stali nekorunovanými králi největších rockových festivalů a zárukou toho nejkvalitnějšího rock'n'rollu. Navázat na tento úspěch se kapela pokusila s novinkou nazvanou "Ellipsis".
Zpěvák a frontman Simon Neil o novince neoriginálně prohlásil, že jde o jejich dosavadní nejlepší počin. Při jejím poslechu se nelze ubránit dojmu, že onomu prohlášení chybí větší objektivita. "Ellipsis" je poutavá deska, nechybí na ní, podobně jako u jejího předchůdce, silné balady i rychlé, na kytarách založené hity. V mnohém ovšem album překvapí. Zejména pak ve své neucelenosti.
Deska trpí určitou roztříštěností, kterou způsobují až nepatřičně měkké, nenápadité skladby, zcela mimo dosavadní záběr skupiny. Přitom úvod alba je skvělý. Otevírák "Wolves Of Winter" je klasická biffyclyrovská riffovačka s nezaměnitelným dravým vokálem Simona Neila. Ani pomalejší rádiová "Friends And Enemies" nezní špatně a zachraňuje ji především úderný refrén. První a zároveň nejsilnější část desky uzavírá největší pecka novinky "Animal Style". Koncertní tutovka, během které trio rozpoutá na pódiu i pod ním pořádné peklo. Rozhodně jedna z top skladeb kapely vůbec.
Tím ovšem Biffy Clyro vystříleli většinu svého arzenálu. Utahaná "Re-Arrange" působí na desce nevhodně a zřejmý záměr oslovit něžnější část fanoušků se vůbec nepovedl. Pakliže předchozí "Animal Style" patří k nejlepším skladbám kapely, "Re-Arrange" k těm vůbec nejhorším. Píseň "Herex" opět stojí na klasické kombinaci mohutného riffu a melodického refrénu. Bohužel i v tomto případě vítězí neoriginalita. Podobných skladeb jsme z pera Biffy Clyro slyšeli mnoho a lepších. Konec nahrávky pak sestává z nijak vyčnívajících skladeb. "Small Wishes" je přízemní až běda a spolu s "Howl" jsou odsouzeni k následnému přeskakování v přehrávači. Závěr pak bez překvapení patří emotivní, znovu ovšem nikterak originální baladě "People".
Simon Neil se spletl, novinka "Ellipsis" není nejlepší nahrávkou, ale po dlouhé době tou zřejmě nejslabší. Muzikanti do ní překvapivě nepřenesli nic ze svých dravých energických koncertů a naopak ztratili autentičnost. Skladatelský přetlak, který v roce 2013 stvořil dvě fantastické desky, se znovu nekoná. Nynější poloviční nálož nabídla jen hrstku zajímavého materiálu a můžeme jen doufat, že naživo bude znít o poznání lépe.
Komentáře