Trochu odrazující booklet pod sebou skrývá nenápadný skvost. Blue Daisy je na debutu „The Sunday Gift“ minimálně stejně dobrý jako na svých EP „Space Ex“ a „Strings Detached“.
Pro velkého černocha s afrem, který hraje ne úplně pozitivní muziku, bych si dokázal představit jiné označení než disneyovské Blue Daisy. Kwesi Darko ke svému jménu údajně přišel tak, že „když byla úplně modrá obloha, jsem se procházel po svém oblíbeném Regents Parku a všimnul jsem si kytky, která vypadala jako sedmikráska. Nebo alespoň myslím. Všude kolem ní jen zelený trávník. Byla tam tak osamocená, že jsem si to vyložil po svém – znamení individuality, vyvrhel společnosti a produkt sám o sobě. V tom repetetivním okolí stojí tahle autonomní duše, která se nepodřizuje tomu ostatnímu. Zcela se vymyká všemu, co ji obklopuje, a přesto je v tom zasazená a je toho součástí“.
Tímhle metaforickým obratem dal jasně najevo, kudy jeho cesta vede. Nebo by měla vést. Ještě předtím, než se pojmenoval Blue Daisy si prý říkal Re:Kwes, ale poté, co změnil styl, musela přijít i změna jména. A když nad tím přemýšlím a srovnám jeho dvě zmíněná EP s debutovým LP „Sunday Gift“, napadá mě, jestli by zde nemělo být opět změněno to, jak ho lidé budou oslovovat a jak si ho budou pamatovat. A to by měli!
V roce 2009, kdy zmíněná EP na labelu Black Acre vyšla, byl v každém článku o něm zmíněn Flying Lotus. Abstraktní hiphopové beaty a noční zvukové plochy. To, co projekt... číst dále
Trochu odrazující booklet pod sebou skrývá nenápadný skvost. Blue Daisy je na debutu „The Sunday Gift“ minimálně stejně dobrý jako na svých EP „Space Ex“ a „Strings Detached“.
Pro velkého černocha s afrem, který hraje ne úplně pozitivní muziku, bych si dokázal představit jiné označení než disneyovské Blue Daisy. Kwesi Darko ke svému jménu údajně přišel tak, že „když byla úplně modrá obloha, jsem se procházel po svém oblíbeném Regents Parku a všimnul jsem si kytky, která vypadala jako sedmikráska. Nebo alespoň myslím. Všude kolem ní jen zelený trávník. Byla tam tak osamocená, že jsem si to vyložil po svém – znamení individuality, vyvrhel společnosti a produkt sám o sobě. V tom repetetivním okolí stojí tahle autonomní duše, která se nepodřizuje tomu ostatnímu. Zcela se vymyká všemu, co ji obklopuje, a přesto je v tom zasazená a je toho součástí“.
Tímhle metaforickým obratem dal jasně najevo, kudy jeho cesta vede. Nebo by měla vést. Ještě předtím, než se pojmenoval Blue Daisy si prý říkal Re:Kwes, ale poté, co změnil styl, musela přijít i změna jména. A když nad tím přemýšlím a srovnám jeho dvě zmíněná EP s debutovým LP „Sunday Gift“, napadá mě, jestli by zde nemělo být opět změněno to, jak ho lidé budou oslovovat a jak si ho budou pamatovat. A to by měli!
V roce 2009, kdy zmíněná EP na labelu Black Acre vyšla, byl v každém článku o něm zmíněn Flying Lotus. Abstraktní hiphopové beaty a noční zvukové plochy. To, co projekt Blue Daisy oddělovalo od početné komunity talentovaných hochů ze západního pobřeží USA (zejména label Brainfeeder), byly výrazné ambientní koláže, v nichž se beaty realizovaly. Vždycky říkal, že je spíše sluchátkovým umělcem, který ani tak netouží po roztančeném davu, jako po schopnosti převést své publikum do míst, kde budou skladbou úplně pohlceni.Kdy se stanou její součástí. S touhle vizí vydává i své debutové album „The Sunday Gift“.
Konotace s Flying Lotusem bude zřejmě tím prvním, co při puštění této desky úplně vymažete. Postapokalyptické fresky plné špíny. A taky Bristol. Kdo by si myslel, že model trip hopu může znít v roce 2011 v jakékoliv podobě obludně, bude při poslechu „The Sunday Gift“ příjemně překvapený. Blue Daisy hiphopové beaty ještě pečlivěji ukrývá pod psychotropně imaginativní prach. Kdo rád čumákem rýpe v podrobně vykonstruované depresivní atmosféře, bude chrochtat blahem. S Bláhem. Pocit komplexní paranoie Kwesi ještě vyztužuje návazností jednotlivých tracků. Celé album je tak prakticky svázáno v jednu dlouhou píseň.
Bohužel se v té psychedelické atmosféře zmaru, která je prý inspirována hnusem dnešního světa, snadno ztratí kouzlo. Blue Daisy pocit zlého definitivně naplňuje přes agresivně hutný kytarový riff ve skladbách „Shadow Assassins“ nebo v pravděpodobně nejlepší položce „Psyche Inquiry“ s hostujícím Hey!Zeus. Kontrastně a přitom jako výjev kontinua pak působí závěrečné „Only for You“ nebo „Spinnig Channels“ s hostující Annekou, které odkazují k jeho rané tvorbě. Při poslechu těchto závěrečných tracků jsem pochopil, co Kwesi myslel tím, že název desky odkazuje k biblickému sedmému dni odpočinku. Prach padnul na zem, obloha se rozjasnila. „The Sunday Gift“ je nenápadné album, které si o pozornost příliš neříká, ale ignorovat ho by mohla být chyba.
recenzi poskytnul hudební server Aardvark
Komentáře