CeeLo Green - CeeLo Green Is Thomas Callaway

Prim CeeLo Greena byla už od počátků soulová muzika. Její prvky však vždy dokázal perfektně přetavit do aktuálního hitového formátu, a tak se pecky jako "Fuck you" nebo "Crazy" psaly jako po másle. Magie jejich autora pak v průběhu let využila ještě spousta dalších interpretů.

Tentokrát je však tato velká postava hudebního průmyslu sama za sebe, dokonce se odkazuje na své rodné jméno Thomas Callaway. Nové kousky by navíc rozhodně málokdo nálepkoval jako autorské. Částečně to je zásluhou producenta Dana Auerbacha, jenž všechny společně s Greenem napsal a pro natáčení pak poskytl své studio.

Vše začalo tak, že si kytarista a zpěvák kapely The Black Keys Greena pozval, aby společně složili několik songů pro jiné interprety. S pomocí dalších muzikantů společně vytvořili kolekci dvanácti autorských písní. Celé to však byla léčka - když bylo dílo dokonáno, Auerbach svému kolegovi sdělil svůj prvotní záměr, aby skladby natočil právě on.

Výsledkem je úžasný výlet do minulosti. Šumí zde magnetofonové pásky, zvuk je hřejivý a příjemně starý a Thomas Callaway do toho všeho zpívá tak, jak to známe ze starých nahrávek Ala Greena, Dusty Springfield, Bee Gees nebo Vana Morrisona. V paletě romanticky zaranžovaných orchestrů, hravých varhan a bezstarostných, svěžích kytarových linek prosakuje vokál, který skvěle frázuje a každou emoci patřičně nabarví jiným rejstříkem.

Tohle je hlas, díky němuž zpěvák za doprovodu stejně bravurních vokálů nechal na albu kus svého srdce. Tohle je muzika, která se dá přirovnat k nejnovějšímu Ferrari, iPhonu nebo parfému od Diora. S každým dalším poslechem objevíte v jednotlivých skladbách věci, které vám předtím unikly. Je to hudba, která nenudí, naopak ve vás probudí fantazii, rozpohybuje vaše emoce do maxima a neskutečně vás unáší svou barvitostí od začátku až do úplného závěru.

Na desce se příjemně prolínají balady s rychlejšími songy, jejich autoři s každou látkou zacházejí s maximální precizností řemesla. "Little Mama" je snad nejlepší soulová věc od doby, co legendární Van Morrison napsal "Crazy Love". A kdo by dostal chuť se více rozvlnit v rytmu dob minulých, může si bez ostychu dát "Doing It All Together" nebo "People Watching", které znějí jako z dob rané slávy Stevieho Wondera.

Perličkou téhle senzace je snad už jen nečekaný konec procítěné "Thinking Out Loud" (ne, nejedná se o cover Eda Sheerana): píseň se najednou utne a její poslední sekundy dokreslí pouze šum magnetofonové pásky. Celou kolekci pak uzavře hořká "The Way", jakoby vystřižená ze skvělého westernu, kdy kovboj odjíždí na svém věrném koni poté, co si to konečně v místním saloonu vyřídil se všemi padouchy. Jinými slovy, Green nás opouští jako pán, který si je moc dobře vědom toho, že někde po zemi zrovna sbíráme svoje brady.

CeeLo Green vytvořil album, kterému by se mezi dekádami padesátých až sedmdesátých let dostalo velkého uznání. Nabízí totiž jedno velké dobrodružství do těch pravých tajů soulu, country a svým způsobem i popu v podobě, která se jednoduše moc dobře poslouchá. Hlavně proto, že z něj přímo čiší perfekcionismus a nefalšovaný talent všech, kteří se na něm podíleli - od hlavního producenta přes všechny hráče kapely až po samotného Thomase Callawaye. Ten dokázal, že je nejen bravurním skladatelem, ale i unikátním interpretem. A uznání si i v dnešní době zaslouží bez debat. Duo Auerbach-Green vytvořilo skutečnou raritu, za kterou můžeme být jedině rádi.