Christina Aguilera - Lotus

Muselo to být trpké procitnutí - zjistit, že projekt, na kterém makáte několik měsíců, se vůbec nevydařil. Předešlý počin Christiny Aguilery "Bionic" byl hodně rozpačitý. Nebyl špatný, ale nebylo to určitě nic, co by se od ní čekalo. Dva roky a nějaké drobné, které si vzala k vytvoření nové desky "Lotus", ji ale neposunuly dále. Tentokrát tudíž nepřichází žádná jiná Aguilera. Protentokrát se trochu poučila a nechala hokusy pokusy na jiných. S novým albem neriskuje, vsází na jistotu.

Přesto od desky "Bionic" úplně ruce nedala. I na novince místy zní jako robocop, ale není to tak překombinované. A i když například celý refrén v písni "Circles" jde přes mašinky, je to stravitelné. Celý poslech se mi v hlavě válela myšlenka, že Aguilera se vrací ke svým trochu nenáviděným kořenům, tedy k debutové eponymní desce, se kterou podle svých slov není úplně sžitá. A i když všichni toužebně očekávají druhé "Beautiful", já v baladách spíše cítím devadesátkové "I Turn To You". Tahounem mezi pomalými písněmi je pro mě "Sing For Me", postavená na intimním, jednoduchém podkladu. Christina při zpěvu vydává ze sebe emočně naprosto všechno a už jen v téhle baladě nabídla něco velmi svébytného, co na předešlé desce chybělo.

To, že si Aguilera vybrala na hostování své kámoše z The Voice, beru jako velké plus. Oba ji zatáhli do poloh, kde se moc nepohybuje, a ve kterých to Aguileře překvapivě sedí. Když spolupráce se Cee Lo Greenem, tak samozřejmě rozjuchaná, bláznivá, rozjařená a prozářená energií a optimismem. Potřebné uvolnění napjaté atmosféry na desce. No a Blake Shelton? Tenhle chlápek u nás moc nefrčí, ostatně jako celá americká country. "Just A Fool" je crossover mezi jeho stylem a klasickým nafouknutým a načepýřeným velkopopem, ze které vzešel možná poněkud staromódně znějící, ale dobře poslouchatelný kus muziky.

A teď to nejhlavnější. Christina Aguilera je naprosto fantastická zpěvačka. A proto je možná škoda utápět svůj talent a jedinečnost v ohraně znějících rytmech podobným těm, které má na svých deskách Jennifer Lopez nebo David Guetta. Faktem ale je, že pokud se na tanečních beatech postavená "Let There Be Love" stane singlem, bude to hit jako kráva. Stejně jako "Around The World", ve které kromě odkazu na obrovský hit "Lady Marmelade" opět slyším vzkaz z minulosti, konkrétně nádech alba z roku dvoutisícího druhého, tedy "Stripped". Některé písně se v podmanivosti utopily. "Army Of Me" má skvělý text, ale na mě až moc překombinovaný podklad. Jsem názoru, že by z toho šlo vytřískat mnohem více, zejména po emoční stránce. Pokud někdo před vydáním označil píseň za druhý "Fighter", soudí tak asi jen kvůli similaritě slov. Naštvání, zlobu a výbušnost, který má deset let starý song, ten nový nenabízí.

Deluxe edice

Deluxe verze tentokrát není tak naditá, jako byla u minulého počinu. Drží stejnou laťku jako standardní edice. Drzá, lehce blackeyedpeasovská "Shut Up" žádné terno nenabízí. "Empty Words" mi svým intrem připomnělo "Skyscraper" od Demi Lovato. Největší potenciál by skrývala píseň "Light Up The Sky", kdyby ji nechali houpat na intimní klaviatuře. Pompéznost možná někdy škodí. Ta píseň mi v dobrém smyslu připomněla "Because You Love Me" od Céline Dion.

V jedné z písní zpívá "Let me hear that future sound". O tom, jestli tohle album bude inspirací pro jiné interprety, pochybuji. Ale o určité nadčasovosti může být řeč, zejména u pomalých písní. "Lotus" je vkusněji a citlivěji opracovaná deska než její předchůdce. Vyvarovala se až na výjimky trapnosti v textech, ve kterých se asi nejvíce zračí její rozvod. Jen je škoda, že některá zpracování jsou všednější a méně nápaditá. "Bionic" bylo ťápnutí do prostoru, kde pšenka nekvetla, ale předešlé dva počiny "Stripped" a "Back To Basics" dávají vzpomenout, jaká byla Aguilera dirigentka popových trendů. Teď nevedla, nechala se vést. Pro milovníky popu album drží vysoký standard, pro fanoušky Christiny Aguilery to ale bohužel nemůže být dokonalé uspokojení.