Die Krupps jsou tím, čemu se říká rodinné stříbro. Dávno patří k tradičním velikánům žánru Electronic Body Music. Na tomhle statusu začali pracovat už zkraje osmdesátých let, tedy v době, kdy vydali albovou prvotinu "Stahlwerksinfonie". V dnešní době se na ně s respektem pohlíží jako na veterány, kteří definovali tvrdou elektronickou scénu, dali jí tvář a inspirovali řadu dalších umělců. A to přesto, že se na jejich novou řadovku čekalo šestnáct let.
I když se formace dostala do širokého povědomí především kombinací odosobněné elektroniky se strojově přesnými kytarovými riffy, fanoušci tohoto zvuku budou z aktuálního počinu patrně zklamáni. Další "Oddysey Of The Mind" se tentokrát nekoná. Nelze říci, že by kapela na kytary dočista zanevřela. Spíše jen při nahrávání nechala kytaristu Marcela Zuerchera sedět v předsálí. Do studia ho ostatní muzikanti pustili, až když bylo vše téměř hotovo. Ne že by kytary na albu úplně chyběly, ale dostaly prostor jen v pozadí, aby pomohly dotvořit celkový zvuk. Na druhou stranu několik klasických kytarových skladeb se tady také najde. Řeč je například o "Nocebo" nebo legrácce "Nazis Auf Speed" zařazené na úvod bonusového disku. Z téhle skladby příznivci krajní pravice nadšení patrně nebudou.
Limitovaná edice
Album vyšlo v dvoudiskové verzi, přičemž druhý nosič obsahuje pět bonusových skladeb: Nazis Auf Speed, Panik (Métal Urbain Cover feat. Eric Débris Of Métal Urbain), Sans Fin (feat. Geoffroy D.... číst dále
Die Krupps jsou tím, čemu se říká rodinné stříbro. Dávno patří k tradičním velikánům žánru Electronic Body Music. Na tomhle statusu začali pracovat už zkraje osmdesátých let, tedy v době, kdy vydali albovou prvotinu "Stahlwerksinfonie". V dnešní době se na ně s respektem pohlíží jako na veterány, kteří definovali tvrdou elektronickou scénu, dali jí tvář a inspirovali řadu dalších umělců. A to přesto, že se na jejich novou řadovku čekalo šestnáct let.
I když se formace dostala do širokého povědomí především kombinací odosobněné elektroniky se strojově přesnými kytarovými riffy, fanoušci tohoto zvuku budou z aktuálního počinu patrně zklamáni. Další "Oddysey Of The Mind" se tentokrát nekoná. Nelze říci, že by kapela na kytary dočista zanevřela. Spíše jen při nahrávání nechala kytaristu Marcela Zuerchera sedět v předsálí. Do studia ho ostatní muzikanti pustili, až když bylo vše téměř hotovo. Ne že by kytary na albu úplně chyběly, ale dostaly prostor jen v pozadí, aby pomohly dotvořit celkový zvuk. Na druhou stranu několik klasických kytarových skladeb se tady také najde. Řeč je například o "Nocebo" nebo legrácce "Nazis Auf Speed" zařazené na úvod bonusového disku. Z téhle skladby příznivci krajní pravice nadšení patrně nebudou.
Limitovaná edice
Album vyšlo v dvoudiskové verzi, přičemž druhý nosič obsahuje pět bonusových skladeb: Nazis Auf Speed, Panik (Métal Urbain Cover feat. Eric Débris Of Métal Urbain), Sans Fin (feat. Geoffroy D. Of Derniére Volonté), Neue Helden (Remixed By Claus Larsen Of Leaether Strip), Industrie-Mädchen (S. Y. P. H. Cover)
Při hledání názvu desky se zpěvák Jürgen Engler a spol. nechali inspirovat více jak dvacet let starou skladbou "Machineries Of Joy", na které tehdy spolupracoval další člen kapely Ralph Dörner spolu se spřízněnými Nitzer Ebb. Loňskou nahrávku lze chápat jako poctu žánru EBM. Texty vypráví o oceli, továrnách, špíně, ale také o svalech a tvrdé manuální práci. Ostatně jsou tady ke slyšení typické industriální zvuky bouchání kovu o kov. V dnešní době, postavené na moderních počítačových technologiích, bychom větší žánrovku hledali jen stěží.
Na novince se zpívá zčásti anglicky, zčásti německy. Jak známo, spojení němčiny se strojovou rytmikou vždy fungovalo skvěle. Výjimku tvoří jen francouzsky zpívaná "Sans Fin", kde se svou troškou přispěl Geoffroy D. aka Derniére Volonté. Kolaborace s dalším Francouzem proběhla v písni nazvané "Panik", v níž se zpěvu ujal Eric Débris z punkové skvadry Metal Urbain. Obě nalezne posluchač na bonusovém disku, třeba vedle "Neue Helden, jež si vzal do prádla veterán Claus Larsen coby Leaether Strip.
"Machineries Of Joy" bychom vlastně mohli označit jako cestu v čase. Die Krupps se vracejí zpět ke kořenům. Přímo na stříbrném podnose předkládají ukázku toho nejlepšího, co může tvrdá elektronická hudba nabídnout. Jedná se o krystalické EBM ve své nejčistší formě. Nezbývá tedy než doufat, že na další porci téhle dobroty nebudeme muset příště čekat tak dlouho.
Komentáře