První dvě alba německé zpěvačky s brazilskými kořeny Dominique Dillon de Byington, vydané pod hlavičkou německého elektronického labelu BPitch, společně tvořila ucelený příběh o boji s vnitřní temnotou. Obě nahrávky si sice rozuměly s postklubovou melancholií, více než o roztančení posluchačů jim ale šlo o provazování dunivých beatů s posmutnělými popovými popěvky a texty o hledání sebe sama v těžkých životních situacích. Od této životní etapy se Dillon rozhodla odrazit, a tak novinku Kind jednak vydala u většího a žánrově rozmanitějšího labelu a hlavně opustila svojí potemnělou klavírní polohu a rozhodla se potopit do čirých popových vod. Na Kind proto neuslyšíte ani jeden úder do klaviatury, stejně jako vás Dillon nevezme na exkurzi k alternativnější taneční elektronice zapadající do rejstříku BPitch. A obě rozhodnutí jí dávají větší tvůrčí svobodu a prostor, ve kterém se melancholická písničkářka z klubové scény může proměnit v nepředvídatelný popový úkaz.
Zatímco předchozí obaly desek zdobí temně laděné fotografie zpěvačky, na Kind nalezneme její odhalenou tvář pouze v obložení květin. Naznačuje to vznik něčeho nového, pozitivního a zbaveného umělých vrstev. Dillon se tedy nezaměřuje na pozorování posledních fází rozpadajících se vztahů, ale právě naopak zachycuje jejich vznik. Přesto si první část milostných písní přes svůj pozitivní nádech zachovává něco z těžké a podezřívavé nálady. Jsou zde... číst dále
První dvě alba německé zpěvačky s brazilskými kořeny Dominique Dillon de Byington, vydané pod hlavičkou německého elektronického labelu BPitch, společně tvořila ucelený příběh o boji s vnitřní temnotou. Obě nahrávky si sice rozuměly s postklubovou melancholií, více než o roztančení posluchačů jim ale šlo o provazování dunivých beatů s posmutnělými popovými popěvky a texty o hledání sebe sama v těžkých životních situacích. Od této životní etapy se Dillon rozhodla odrazit, a tak novinku Kind jednak vydala u většího a žánrově rozmanitějšího labelu a hlavně opustila svojí potemnělou klavírní polohu a rozhodla se potopit do čirých popových vod. Na Kind proto neuslyšíte ani jeden úder do klaviatury, stejně jako vás Dillon nevezme na exkurzi k alternativnější taneční elektronice zapadající do rejstříku BPitch. A obě rozhodnutí jí dávají větší tvůrčí svobodu a prostor, ve kterém se melancholická písničkářka z klubové scény může proměnit v nepředvídatelný popový úkaz.
Zatímco předchozí obaly desek zdobí temně laděné fotografie zpěvačky, na Kind nalezneme její odhalenou tvář pouze v obložení květin. Naznačuje to vznik něčeho nového, pozitivního a zbaveného umělých vrstev. Dillon se tedy nezaměřuje na pozorování posledních fází rozpadajících se vztahů, ale právě naopak zachycuje jejich vznik. Přesto si první část milostných písní přes svůj pozitivní nádech zachovává něco z těžké a podezřívavé nálady. Jsou zde slyšet pochyby o současnosti, sebepřesvědčování i starost o sebe sama. V titulní Kind se ptá, jak vysoko ještě může růst, když je zatížena břemenem minulosti. Snaha oprostit se od ní je však patrná hned v prvním singlu Shades Fade, který doplňuje klip, v němž Dillon seskakuje z letadla, aby ze sebe shodila všechnu vnitřní temnotu a dopadla na zem jako nový člověk.
Přes táhle komorní ukolébavky a krátké mezihry v němčině i portugalštině nás Dillon přenese do energičtějšího finále desky. Přes gradující Regular Movements o důležitosti instinktů v novém životě oproštěném o minulost nás dovede až k energické Contact Us. V ní definitivně poráží strach z neznámého a volá po větší odvaze odhalovat pravé já. V předposlední Killing Time už nesleduje své úzkosti, ale naplno promlouvá ke znuděné generaci, která je namísto navazování reálných kontaktů zahleděná do svých virtuálních verzí. Dillon na desce Kind neproměnila pouze svůj zvuk, největší posun najdeme v autorské rovině – ze zpěvačky utápějící se v melancholii a smutku se proměnila ve starostlivou autorku, jejíž deníkové zachycení vlastní terapie slouží jako způsob, jak zasadit zárodky lásky a laskavosti i do posluchačů. Dillon dospěla k závěru, že vyrůst může v životě pouze natolik, nakolik budou její záměry čisté a kolik na ní samotné dokáže vyrůst květin lásky.
Recenze vyšla v časopise Full Moon #80.
Komentáře