Mimo trendy, pevně opřený o tradici i vlastní svéráz, pootvírá Mac Rebennack alias Dr. John i na svém čtvrtém albu vrátka k unikátnímu kulturnímu mixu mississippské delty. Z jeho samorostlých songů stoupají jako z polévky gumbo hudební vůně v prapodivné směsici, je v nich jazz, blues, psychedelie i místní kreolská specifika, a celé se to lepkavě převaluje jakoby nasáklé výpary z louisianských močálů. Johnův křaplavý hlas nemá daleko ke skřehotání Captaina Beefhearta, ve srovnání s ním ale přece jen kotví blíž k tradičním břehům. Není takovým naschválníčkem, experimentuje s formou i náladami, ale je v něm víc zemité přirozenosti. Kořeny neláme silou, spíš je všelijak ohýbá a omotává přízračnými vlákny jižanské mystiky, pověr a rituálů voodoo.
Nikdy nepatřil k masově vzývaným hvězdám, v zasvěcených kruzích má ale jeho jméno skvělý zvuk a neobyčejnou přitažlivost. Bylo tomu tak už začátkem 70. let, a tak se album The Sun, Moon & Herbs může pyšnit několika exkluzivními hosty z řad Rebennackových obdivovatelů. Účast Micka Jaggera jako sboristy je jen takové přátelské cameo, výrazněji se uplatňuje Eric Clapton (jeho kytara je nepřeslechnutelná třeba v neworleánským jazzem poznamenané Where Ya at Mule), stonesovský saxofonista Bobby Keys nebo jeho nástrojový kolega Graham Bond, jeden z otců britské rhythm'n'bluesové horečky první poloviny 60. let.
Početná dechová kohorta je vůbec jednou z instrumentálních os celkového zvuku, tou... číst dále
Mimo trendy, pevně opřený o tradici i vlastní svéráz, pootvírá Mac Rebennack alias Dr. John i na svém čtvrtém albu vrátka k unikátnímu kulturnímu mixu mississippské delty. Z jeho samorostlých songů stoupají jako z polévky gumbo hudební vůně v prapodivné směsici, je v nich jazz, blues, psychedelie i místní kreolská specifika, a celé se to lepkavě převaluje jakoby nasáklé výpary z louisianských močálů. Johnův křaplavý hlas nemá daleko ke skřehotání Captaina Beefhearta, ve srovnání s ním ale přece jen kotví blíž k tradičním břehům. Není takovým naschválníčkem, experimentuje s formou i náladami, ale je v něm víc zemité přirozenosti. Kořeny neláme silou, spíš je všelijak ohýbá a omotává přízračnými vlákny jižanské mystiky, pověr a rituálů voodoo.
Nikdy nepatřil k masově vzývaným hvězdám, v zasvěcených kruzích má ale jeho jméno skvělý zvuk a neobyčejnou přitažlivost. Bylo tomu tak už začátkem 70. let, a tak se album The Sun, Moon & Herbs může pyšnit několika exkluzivními hosty z řad Rebennackových obdivovatelů. Účast Micka Jaggera jako sboristy je jen takové přátelské cameo, výrazněji se uplatňuje Eric Clapton (jeho kytara je nepřeslechnutelná třeba v neworleánským jazzem poznamenané Where Ya at Mule), stonesovský saxofonista Bobby Keys nebo jeho nástrojový kolega Graham Bond, jeden z otců britské rhythm'n'bluesové horečky první poloviny 60. let.
Početná dechová kohorta je vůbec jednou z instrumentálních os celkového zvuku, tou další je samozřejmě Johnovo ohebné piáno. Přitažlivě potemnělou spiritualitu dodávají výrazné party doprovodných vokálů, nezastupitelné je v tomhle směru i šamanské klokotání perkusí v strašidelně zpomalených zaříkáváních Craney Crow nebo Zu Zu Mamou. Nejodvázanější je naproti tomu skladba Familiar Reality (Opening), ale i tenhle tanec je jaksi psychedelicky mátožný a rozevlátý.
Pro méně ortodoxní vyznavače nejširšího řečiště rhythm'n'blues a jazzu je takový originál jako Dr. John požehnáním a poslech jeho desek důvodem k labužnickému pomlaskávání. Na albu The Sun, Moon & Herbs dává nahlédnout především pod pokličky oprýskaných hrnců s tajuplně bublajícími louisiánskými lektvary pochybných složení i účinků, provádí posluchače zšeřelými předměstími New Orleans, kde zaznívají bubny voodoo seancí a zavání drůbeží krev, diriguje jazzové kutálky v ulicích, s čvachtáním vytahuje z bažin multikulturní bluesové usazeniny. A přitom se záhadně i šibalsky usmívá.
Komentáře