Efrim Menuck je „ten z Godspeed You! Black Emperor“ a taky mozek, který stojí za kapelou, která se jmenuje pokaždé jinak, ale vždy jsou tam slova Silver Mt. Zion. Oba jmenované soubory jsou víceméně volné kolektivy, na jejichž albech se informace o autorství a zúčastněných hudebnících odehrává stylem: „Byla tam Iveta, Mirek, Petr, Stáňa, Miloš, Eva s Rourou... sedmnáct přišlo, patnáct odešlo.“ Tahle kouzelnická tajuplnost je žánru post-rock bytostně vlastní: jeho magie spočívá v tom, že všechno vypadá a zní halabala, a přitom je servírováno v dokonalém balení. Retro fotky, rozmazanost, divné záznamy občas paťatých, občas neukotvených a neukončených jamů, interní humor bez vtipu... Kouzlo ve stylu japonského dárku: v Zemi vycházejícího slunce totiž dají na perfektní balení. Prázdná, dokonale upravená krabička je společensky přijatelnější než šperk zabalený do novin. A to mě na post-rocku baví. Konec odbočky: High Gospel je první album, které Menuck vydal pod svým civilním jménem. Konec schovávání v partě, protagonista, autor, hráč na většinu použitých instrumentů je jasný.
Znamená to něco jiného než vykročení z pravidel japonsko-škatulkové hry? Kromě potvrzení, že Efrim Menuck je nejen mozkem Silver Mt. Zion, ale i jedním z tvůrčích hlav tajnůstkářů Godspeed You! Black Emperor, počítejme u High Gospel se silným, bolestivě osobním příběhem. Menuckův sólový debut vyšel nepřekvapivě u kanadských Constellation Records na... číst dále
Efrim Menuck je „ten z Godspeed You! Black Emperor“ a taky mozek, který stojí za kapelou, která se jmenuje pokaždé jinak, ale vždy jsou tam slova Silver Mt. Zion. Oba jmenované soubory jsou víceméně volné kolektivy, na jejichž albech se informace o autorství a zúčastněných hudebnících odehrává stylem: „Byla tam Iveta, Mirek, Petr, Stáňa, Miloš, Eva s Rourou... sedmnáct přišlo, patnáct odešlo.“ Tahle kouzelnická tajuplnost je žánru post-rock bytostně vlastní: jeho magie spočívá v tom, že všechno vypadá a zní halabala, a přitom je servírováno v dokonalém balení. Retro fotky, rozmazanost, divné záznamy občas paťatých, občas neukotvených a neukončených jamů, interní humor bez vtipu... Kouzlo ve stylu japonského dárku: v Zemi vycházejícího slunce totiž dají na perfektní balení. Prázdná, dokonale upravená krabička je společensky přijatelnější než šperk zabalený do novin. A to mě na post-rocku baví. Konec odbočky: High Gospel je první album, které Menuck vydal pod svým civilním jménem. Konec schovávání v partě, protagonista, autor, hráč na většinu použitých instrumentů je jasný.
Znamená to něco jiného než vykročení z pravidel japonsko-škatulkové hry? Kromě potvrzení, že Efrim Menuck je nejen mozkem Silver Mt. Zion, ale i jedním z tvůrčích hlav tajnůstkářů Godspeed You! Black Emperor, počítejme u High Gospel se silným, bolestivě osobním příběhem. Menuckův sólový debut vyšel nepřekvapivě u kanadských Constellation Records na cédéčku i jako „luxusní artefakt“ v podobě vinylu, cédéčka a hromádky tiskovin.
High Gospel je, co do zvuku, album vyloženě silvermountzionovské a také na něm několik členů a členek Menuckovy kapely hostuje. Stručný rozvrzaný folk si na něm podává ruce s rozmáchlými jednoakordovými jamy oslazenými psychedelií a easylisteningovými smyčci. Kořením jsou temné tóny elektroniky, třešničkou občasná indolence brzdící tok času: když se v jednom díle seriálu Simpsonovi hraje Chodí pešek okolo, běhá Ralfík Wiggum kolem do kruhu sedících a, nemoha si vybrat, opakuje „toho pešek toho pešek toho pešek toho pešek…“ tak dlouho, až nás přestane zajímat, koho pešek bouchne, a začneme jeho slova vnímat jako na hlásky rozloženou mantru a smějeme se pointě spočívající v oddalování pointy. A Menuck tyhle hrátky ovládá se stejnou virtuozitou jako Ralfík (a jako všichni divadelníci, kteří se na scéně vyžívají ve vyrábění trapných tich; trapných, ale spolehlivě fungujících).
Jejich účinek na High Gospel není ale a nemá být komický. Obal alba ukazuje vousatého muže s dítětem, Menucka se synem, texty jsou o nemocnicích (ten nejbolestivější patří dvouminutovému folkovému nářku jen pro hlas a trochu klavíru) a poslední jásavě oznamuje „už nejsem dítě bez maminky…“ Zdá se, že za deskou se skrývá neveselá inspirace a těžká životní zkouška. „Zastavený čas“, zdánlivá nesoustředěnost a halucinační povaha nahrávky by pak byly krutým zvukovým zrcadlem neschopnosti soustředit myšlenky, roztěkanosti, vyšinutí z útrap. Podobně psychedelicko-existenciální pocit na mě dýchl z četby Zločinu a trestu – a z alba Current 93 a Nurse With Wound Bright Yellow Moon, které vzniklo, když se zpěvák a básník David Tibet ocitl s otravou organismu v nemocnici, kde ťukal na dveře smrti. Halucinace, nevolnost a víra byly přetaveny do sugestivních elektronických koláží, které nelze popsat lépe než anglickým sick.
Z Menuckova alba lze pocítit spíš tichou odevzdanost, oči němě upřené k nebi nebo naopak do země, touhu nabídnout při vší rozervanosti něco hezkého. Předposlední skladba, terénní nahrávka Zpěv sýkorek, může být metaforou touhy po návratu spokojené každodennosti. Anebo, vnímáme-li album v kontextu celé Menuckovy tvorby, letmým lynchovským vtípkem: ptáčci na začátku Městečka Twin Peaks, ptáčci na konci Modrého sametu. Vzhledem k tomu, že po sýkorkách přichází osvobozující mantra „Look at my boy/ Look at him smile/ I am no longer/ A motherless child,“ v níž poprvé zazní tóny nefalšované radosti (v čistém rockovém aranžmá), zvěstují sýkorky opravdový happy end. Nebo snad popisují ticho prázdného domu, těhotné očekáváním a obavami?
U High Gospel jsem se cítil jako při sledování napínavého dramatu. Po závěrečné písni mi spadl kámen ze srdce: tak to nakonec dobře dopadlo.
vyšlo ve Full Moonu 19
Komentáře