The Fall - Dragnet

Jednou z četných post-punkových kapel, jejichž vznik zapříčinila návštěva koncertu Sex Pistols, jsou manchesterští The Fall. Mezi ně a jméno frontmana Marka Edwarda Smitha můžeme klidně přičinit rovnítko, protože pod jeho nekompromisní kapelnickou taktovkou se po celou historii skupiny ostatní muzikanti sřídali jako na běžícím pásu. Ono taky s tímto vyhlášeným mrzoutem asi není lehké vyjít, natož mu kecat do řízení. Smith od počátku neúprosně určuje linii a tak se není co divit, že na druhém albu Dragnet už s ním nehraje nikdo z původních kumpánů, s nimiž před třemi lety prožil iniciační obřad na koncertě Pistolí. Zato se ale v kapele poprvé objevují kytarista Craig Scanlon a basák Steve Henley, dva hrdinové, kteří to se Smithem dokázali vydržet skoro dvě dekády, což je v dějinách The Fall rekord.

Na albu zřetelně krystalizují základní znaky tvorby skupiny – chytlavý, často repetitivní groove, štiplavé, syrové kytary, zvýrazněná basová linka a především Smithův polomluvený jedovatý vokál s dikcí totálně zhnuseného řečníka, který v zárodku likviduje jakékoli náznaky hitovosti. V porovnání s debutem Live at the Witch Trials (navzdory názvu jde o studiové album, byť nahrané v jednom dni) to všechno ovšem dostalo ještě pořádný lo-fi kopanec v podobě umolousaného, garážového zvuku. Ten je místy tak kanální (Muzorewi's Daughter, Spectre Vs Rector), že by se za něj nemuseli stydět ani soudobí prominenti českého androše. Pochopitelně je to záměr, ne nadarmo má Mark E. Smith v rockovém světě pověst krále prudičů.

Nicméně jeho songům to neškodí, spíš jim to přidává na divokosti (Psykick Dancehall, ukázkově punková Printhead) nebo valivé zlověstnosti (A Figure Walks, Before the Moon Falls). A přes výše řečené jsou mezi nimi i takové, z nichž by s jiným zpěvákem mohly být hity: Dice Man, Your Heart Out, akustickou kytarou přihlazená Flat of Angles nebo Choc-Stock. Jenže to už by byla jiná kapela, protože, jak zaznělo v úvodu, The Fall jsou Mark E. Smith. Sarkastický podivín, intelektuál mezi pankáči, milovník H. P. Lovecrafta, ale především nezaměnitelný autor i „zpěvák“. Postava, která zrovna nebudí dojem laskavosti, ale přitahuje právě svou jinakostí a neochotou z ní jakkoli slevit.