Hælos - Full Circle

Vše šlo ráz na ráz. Před šesti měsíci vydali EP Earth Not Above, které představili na pařížském Pitchfork Music Festivalu, a za dalšího půl roku tu máme debut Full Circle. Když se britské trio Hælos dávalo dohromady, mělo přesnou vizi svého zvuku, kterou jednotliví členové nabyli v dřívějších projektech, kde se nemohli plně realizovat. Proto ta rychlost. Sami říkají, že album mohli klidně vydat už vloni, to by ovšem nesměli být takoví puntičkáři.

Svou hudbu popisují jako ideální kulisu k cestě domů z klubu za rozbřesku a k této představě dospěli vlastní kombinací tichého, leč úderného trip hopu a synthpopu s downtempovými prvky. Těm dominují protiklady, když kapela vedle sebe staví špinavé klubové beaty a uhlazenou produkci nebo mužské a ženské vokály. Hælos působí svou precizností jako superkapela zkombinovaná z různých projektů, které slouží coby zdroje fragmentů, z nichž po svém skládají vlastní mozaiku. Jednoznačným sdělením je, že trip hop má stále co nabídnout, a to i přesto, že letošní desky legend Massive Attack a Trickyho selhaly. Nejbližší inspirace tak nalezneme spíše v projektech jako Rhye nebo London Grammar. Kde se ale tvorba zmíněných pohybuje v minimalistických náznacích a působí strnule, tam vám Hælos nabídnou rozmáchlejší alternativu, která se nevnucuje a nepůsobí podbízivě.

V padesáti minutách do sebe vše zapadá a posléze začne dávat větší smysl i název desky Full Circle. V uzavřeném kruhu se vše neustále točí a občas to budí pocit, že jste stejnou píseň slyšeli o patnáct minut dříve. Ve skutečnosti jste jenom podlehli repetitivnosti, na kterou se váže dokonale vystavěné napětí. Tomu napomáhá i absence silných refrénů. Najdete tu spíše jejich útržky, které alespoň na chvíli skýtají pevnou půdu pod nohama. Kudy ven z velkorysého, leč přesně vymezeného tvaru? Vnější vrstvu formují závěrečná Pale, navazující na úvodní singl Pray, jemuž předchází intro, dokazující, že jste se znovu ocitli na začátku nekonečné rotace. Na označení debut roku je sice ještě brzo, Hælos na něj ale rozhodně aspirují.

Recenze vyšla v časopise Full Moon #59.