„Jak člověk stárne, je pořád těžší si pamatovat, že jediný spasitel, který nás může zachránit, jsme my sami.“
V New York City vychází slunce. Je šest ráno, rok 2008, začátek léta. Začátek tvořivého léta. Stay Positive je osmé z jedenácti přikázání na téhle desce. I když spíš než přikázání jsou tyhle písničky příběhy. Ale ne úplně příběhy svatých. Craig Finn je lidový vypravěč, který vidí víc, než se mu samotnému líbí, ale nemíní se tím nechat jen tak udolat. Víte co je to PMA? Ne, nemá to nic společného s PMS. Positive Mental Attitude je když vám hoří dům, utekla žena, umřel pes, ukradli vám auto a vy stojíte po kolena ve sračkách a pořád máte pocit, že by mohlo být hůř. Craig si na vlastní kůži vyzkoušel, že pravda bolí. Taky poznal, že bez upřímnosti to nejde. A nebojí se ji použit. „Jestli chcete říkat pravdu, nemůžete lidem říkat to, co chtějí slyšet,“ Možná je to Bob Dylan svojí doby, možná Bruce Springsteen, možná Elvis Costello. Ale kdo může tohle objektivně posoudit? Spíš než hlasem vládne Craig slovem. U téhle kapely nemáte nutně pocit, že zpívá o vás, nebo pro vás, ale že ty lidi, o kterých je řeč, znáte. Buď jsou to vaši kamarádi, spolužáci, nebo ubožáci, co potkáváte každý den po ránu, cestou do práce. Svět podle Craiga je všude kolem vás. Jsou v něm bary, drogy, alkohol, kapely, a spousta zoufalých lidí, s příběhy, které byste žít nechtěli, ale občas si nemůžete pomoct. „V přítmí... číst dále
„Jak člověk stárne, je pořád těžší si pamatovat, že jediný spasitel, který nás může zachránit, jsme my sami.“
V New York City vychází slunce. Je šest ráno, rok 2008, začátek léta. Začátek tvořivého léta. Stay Positive je osmé z jedenácti přikázání na téhle desce. I když spíš než přikázání jsou tyhle písničky příběhy. Ale ne úplně příběhy svatých. Craig Finn je lidový vypravěč, který vidí víc, než se mu samotnému líbí, ale nemíní se tím nechat jen tak udolat. Víte co je to PMA? Ne, nemá to nic společného s PMS. Positive Mental Attitude je když vám hoří dům, utekla žena, umřel pes, ukradli vám auto a vy stojíte po kolena ve sračkách a pořád máte pocit, že by mohlo být hůř. Craig si na vlastní kůži vyzkoušel, že pravda bolí. Taky poznal, že bez upřímnosti to nejde. A nebojí se ji použit. „Jestli chcete říkat pravdu, nemůžete lidem říkat to, co chtějí slyšet,“ Možná je to Bob Dylan svojí doby, možná Bruce Springsteen, možná Elvis Costello. Ale kdo může tohle objektivně posoudit? Spíš než hlasem vládne Craig slovem. U téhle kapely nemáte nutně pocit, že zpívá o vás, nebo pro vás, ale že ty lidi, o kterých je řeč, znáte. Buď jsou to vaši kamarádi, spolužáci, nebo ubožáci, co potkáváte každý den po ránu, cestou do práce. Svět podle Craiga je všude kolem vás. Jsou v něm bary, drogy, alkohol, kapely, a spousta zoufalých lidí, s příběhy, které byste žít nechtěli, ale občas si nemůžete pomoct. „V přítmí baru vypadala dobře, na denním světle zoufale. To je v pohodě, já byl taky zoufalej...“
Craig vyrostl v New Yorku. Youth of Today a 7 Seconds mu prý dali ty nejzásadnější rady do života. Vyjma spousty mouder si z blízkých setkání s newyorkským hardcorem ale odnesl taky know-how na energickou muziku. Katolická výchova ustopila víře v rock’n’roll. „Přijde čas, kdy elita scény zapomene na svoje neshody, protože děcka na jejich koncertech už budou mít děcka vlastní, a ty sing-alongy budou naše písmo svaté.“ Naštěstí nejen decibely živ je člověk a muzika The Hold Steady nepostrádá barvu a silnou melodii. Franz Nicolay, dneska už bývalý člen The Hold Steady, byl ten, kdo držel v ruce paletu nejčastěji. Franz je multi-instrumentalista (akordeon, piáno, kytary, mandolíny... nic není problém), vypadá jako Super Mario, za to jsou taky bonusové body, a je navíc člen The World/Inferno Friendship Society, podle čehož si můžete představit, jak jasné barvičky měl rozmíchané. Nečekejte ale žádný kabaret ve stylu W.I.F.S.. The Hold Steady jsou seriózní rock’n’rollová kapela. Naštěstí se ale neberou příliš vážně.
Komentáře