Houpací koně - Desolation Peak

Desolation Peak je téměř dva tisíce metrů nad mořem vysoký vrchol ve státě Washington, deset kilometrů od kanadských hranic. V létě roku 1956 na něj vylezl jistý Jack Kerouac a strávil zde třiašedesát dnů. On, jeho přátelé a atmosféra doby se staly inspirací nového alba Houpacích koní.

Osm skladeb. Mohlo by se zdát, že je to málo, v tomto případě to ale bohatě stačí. Nahrávka je výborně sevřená, nic nepřebývá, nic nechybí. Je dialogem s Kerouacem, ale i se sebou samým, kdy se zpěvák/autor prolíná se svým vzorem (lze-li to tak říci). Je v tom jakási ztracenost a opuštěnost ve chvátajícím světě, neschopnost zakotvit, najít klid v neklidné době. Jedinou útěchou je kouřící cigareta a pohled na dno flašky, osamocený tah ranním městem. A pak ta rána v neznámých hotelových pokojích. A pořád dokola, bez cíle, ale stále kupředu. Životy románových postav, jejich odcházení a návraty se spojují se životy muzikantů na cestách, ale i s bytím na zlomu životů vlastních.

Do kytarového zvuku Houpacích koní se po letech vkradly nové barvy. Tou nejmarkantnější jsou ženské doprovodné vokály, které tvoří příjemné doplnění (či kontrapunkt) Imlaufovu suchému, ale oduševnělému projevu. Důležitější je výpověď než zpěv sám. Imlauf se pouští i do hip-hopového frázování, vedle kytar na desce zaslechneme i moderně střiženou elektroniku. Stále se pohybujeme v mantinelech kytarové muziky - novými postupy Houpací koně svůj zvuk příjemně koření, nastaví jej do popředí, nestrhávají k němu pozornost..

Navíc je "Desolation Peak" přesně tím případem, kdy se vyplatí nevézt se jen na digitální době. Houpací koně totiž dotáhli do detailu i samotnou prezentaci: CD je v tomto případě součástí zhruba padesátistránkové básnické sbírky, která kombinuje texty alba s jejich ručně psanými skicami a povídkou Jiřího Imlaufa. I bez grafického podání, které připoutá oko, by však tento počin byl potěchou pro ucho. Jedno z nejlepších alb loňského roku vyšlo až na jeho sklonku. Anebo je to jedno z nejlepších domácích alb roku letošního a jen vyšlo trochu brzo? Těžko říci, na jeho kvalitách to nemění vůbec nic.