HRTL - Dataloss

Název poslední nahrávky HRTL Dataloss funguje v několika plánech, jakkoliv ani jeden z nich není pro užitkově-zábavnou rovinu nejpodstatnější. Ovšem jestli potřebujete k estetické funkci uměleckého díla i autorský a technologický kontext s přídavkem PR notiček, cesta vede tudy: původní materiál k Dataloss byl nenávratně utopen ve zrádných orbitách hard disku a Leoš Hort alias HRTL je nejen performer na modulární syntezátory, které mimo jiné pracují s pravděpodobností deformace, chyby nebo náhody, ale taky se coby člen brněnského kolektivu Bastl Instruments podílí na jejich vývoji a prodeji.

Na vlastním kazetovém labelu Bükko Tapes vydává HRTL tuzemské i východoevropské, podobně laděné producenty, ale ani jeden z nich se nedostal srovnatelně daleko, co se týče nápaditosti kompoziční a zvukové, co se týče sevřenosti tak pevné, že tanečníkovy hýždě následují baletní prvek changement de pied. Jelikož se bavíme výhradně o analogových hračkách a gear-porn-nerdech, vesmír moduláristů si zaručeně oblíbíte, pokud fandíte elektronickým žánrům sedmé a osmé dekády.

HRTL se ani tolik nevymezuje vůči současnému orgiastickému samplování nebo primitivnímu technu, spíš prochází mezi nimi a těch škvír a úžlabin nenachází zrovna málo. Plnotučná práce s hardwareovými beaty vás nechá skládat barevné breakbeatové kostky, atmosférické techno i volně nášlapné electro, stejně jako houseové krokové sekvence s nutnou ambientní nadstavbou, a to místy i v rámci jednoho tracku. Je otázka, jestli se při tak pečlivém vážení jednotlivých ingrediencí, které je paradoxně výsledkem částečné improvizace, bavit o přívlastku acidový. Protože jestli je něco vzdálené mentálnímu oparu, jsou to HRTLovy tracky, z nichž čiší přísná kontrola a neustále ohledávaný řád, aniž byste si připadali jako opuštěná designová židle na nekonečné chodbě chirurgie.

Jak je důležité míti Leoše? Naučit se práci s deformací, přešlapem a náhodou je součástí každého (nejen uměleckého) života. A kdo by jím nechtěl protančit jako binární Fred Astaire?

Recenze vyšla v časopise Full Moon #58.