Za projektem I Am Planet stojí slovenský hudebník a skladatel Patrik Korinok. Debutoval před čtyřmi roky krátkometrážním kompletem "Silene Stenophylla", na kterém se prezentoval svou neoklasickou tvorbou. Od prvopočátku spolupracuje s houslistou Martinem Liptákem a violistou Radovanem Milanem. Ty na letošní nahrávce "Natura Resonat" ještě doplňují violoncellistka Milena Hrušovská a kontrabasista Lukáš Haluška.
Na dva roky starém albu "On The Way To Antarctica" nechal Patrik prostřednictvím klenutých kompozic promlouvat klavírní linie, které zabaloval do dalších hudebních a zvukových rovin. Téma se odvíjelo od metafyziky, nálad a emocí, jež se mohou klidně znenadání dramaticky měnit. "Natura Resonat" jde drobet jinou cestou. Zmiňovaný klavír zde nehraje primární úlohu, ale stává se jakýmsi hnacím motorem na pozadí, který udává tempo nebo rozvíjí vyprávění o přírodních ozvěnách. Primárním středobodem jsou tak aranže pro symfonický kvartet, v němž je ukryta rovnováha mezi silou a harmonií.
Přirozenou cestou tak kolekce vyústila v minimalistický obrazec klasické hudby, bez přebytečných technologických elementů, které by jen zbytečně nabourávaly onu křehkost ve vztahu člověka k přírodě a k její původní, až bájné průzračnosti. Patrik Korinok k jednotlivým kompozicím přistupuje s citem - oproti Ólafurovi Arnaldsovi však tolik nesází na repetici a postupné vrstvení jednotlivých nápadů. Spíše jde cestou, kterou má na svém materiálu pro... číst dále
Za projektem I Am Planet stojí slovenský hudebník a skladatel Patrik Korinok. Debutoval před čtyřmi roky krátkometrážním kompletem "Silene Stenophylla", na kterém se prezentoval svou neoklasickou tvorbou. Od prvopočátku spolupracuje s houslistou Martinem Liptákem a violistou Radovanem Milanem. Ty na letošní nahrávce "Natura Resonat" ještě doplňují violoncellistka Milena Hrušovská a kontrabasista Lukáš Haluška.
Na dva roky starém albu "On The Way To Antarctica" nechal Patrik prostřednictvím klenutých kompozic promlouvat klavírní linie, které zabaloval do dalších hudebních a zvukových rovin. Téma se odvíjelo od metafyziky, nálad a emocí, jež se mohou klidně znenadání dramaticky měnit. "Natura Resonat" jde drobet jinou cestou. Zmiňovaný klavír zde nehraje primární úlohu, ale stává se jakýmsi hnacím motorem na pozadí, který udává tempo nebo rozvíjí vyprávění o přírodních ozvěnách. Primárním středobodem jsou tak aranže pro symfonický kvartet, v němž je ukryta rovnováha mezi silou a harmonií.
Přirozenou cestou tak kolekce vyústila v minimalistický obrazec klasické hudby, bez přebytečných technologických elementů, které by jen zbytečně nabourávaly onu křehkost ve vztahu člověka k přírodě a k její původní, až bájné průzračnosti. Patrik Korinok k jednotlivým kompozicím přistupuje s citem - oproti Ólafurovi Arnaldsovi však tolik nesází na repetici a postupné vrstvení jednotlivých nápadů. Spíše jde cestou, kterou má na svém materiálu pro filmové/seriálové soundtracky vyšlápnutou třeba Hauschka.
Samotná dějová zápletka je pak autorovým zamyšlením nad tím, jak nás příroda může oslovovat, a mít tak vliv na naše duše. V druhém sledu to pak jsou paralely našeho chování k ní, jak ji svým způsobem dokážeme drancovat. V ozvěnách pak můžeme zaslechnout i melancholii a strach z nevysloveného (pomyslného) konce. Od úvodního zvolání "Ubi es?" se rozplétá skromné pátrání po základních přírodních principech, které ale mnohdy odkazují i k teologii ("Deus in Adjutorium Meum Intende") nebo ke starým příběhům ("Misericors" nebo závěrečná "Ab Antiquo").
"Natura Resonat" je tak důstojným následníkem "On The Way To Antarctica". I Am Planet nikam nechvátá a nechává každý tón svým způsobem dozrát. Uzavřel jeden svůj skladatelský cyklus a navrátil se k základním principům. V minimalistickém měřítku se však jedná o intenzivní zpověď o stavu přírody, o jejích ozvěnách v nás a třepotajících se náladách.
Komentáře