Igorrr - Nostril
Tracklist
- 01. Double Monk (2:54)
- 02. Tendon (4:27)
- 03. Excessive Funeral (3:27)
- 04. Very Long Chicken (3:28)
- 05. Melting Nails (2:37)
- 06. Pavor Nocturnus (4:19)
- 07. Caros (0:49)
- 08. Cruciform Dachshund (3:40)
- 09. Half a Pony (2:21)
- 10. Unpleasant Sonata (2:12)
- 11. Dentist (0:41)
- 12. Fryzura Konika (2:48)
- 13. Veins (4:26)
- 14. Moldy Eyes (4:26)
Průměr hodnocení
Poslední hodnocení
řadové album
2010
další alba
Komentáře
Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
17.12.2021 - 2:30 | Meca76
Zvuky, na ktorých sú piesne postavené, môžu byť často príliš rozptýlené a brúsne na to, aby každý poslucháč plakal, ale album sotva niekedy prestane byť divoko zábavný. A táto kvalita je silne posilnená sebadôverou albumu; Môžem povedať, že Igorrr vedel, čo chce pri natáčaní tohto albumu. Ide úplne dovnútra, potápa sa do hlbokého a nebezpečného bazéna experimentovania a utopenia.
13.04.2015 - 12:45 | mrkvivit
Žádná legrace tohle album. Když jsem ho slyšel poprvé, nepochopil jsem vůbec nic. Ale z nějakého nepochopitelného důvodu jsem si Nostril pustil znovu a znovu a pak asi ještě sedmkrát, než mi to secvaklo.
To co se při letmém poslechu jeví jako chaos na druhou a totální zvuková dekonstrukce je ve skutečnosti rafinovaná skládačka. Sice skládačka poněkud bizarní, jako kdybyste smíchali dohromady Lego, Chevu, Sevu, Merkur, pexeso, puzzle a kaštanové figurky, ale přeci jenom nakonec zjistíte, že jde o soudržný tvar.
Vůbec si nedovedu představit, jak Gautier Serre tyhle skládačky doma vyrábí a určitě bych se bál mít v hlavě mechanismy, které tam spínají jemu, protože výsledný produkt je úchylný nejen zvukově, technicky, ale značně zneklidňující i atmosférou, kterou umocňuje i nemocný obal desky.
Určitě to není deska pro uklidnění pochuchaných nervů, spíš naopak. Ale i tak jsem rád, že se mi podařilo do tohoto přízračného světa nahlédnout. Nakonec Nostril se v roce 2011 stal mým nejposlouchnějším albem. Byl to divný rok...
21.10.2012 - 15:45 | ScreamJay
Igorrr není magor, ten chlapec to má v hlavě srovnané a vykresluje (ne)jasnou vizi chaosu, příběh o střetu barokní hudby s cybergrindem. Takhle, "Nostril" rozhodně není erudovaný návod krerak se nepoblít na klasickým malovaným kolotoči pod Montmartrem a místo hudebního Kinedrilu spíš servíruje řádně polámané beaty, šílenou tvůrčí kocovinu. Bizarní groteska, ze které se zatočí hlava, podlomí kolena a žaludek si zkouší hrát na vibrující subwoofer. Tohle je zkrátka hudba uvědomnělých neurotiků, sebemrškačů a podivných gurmánů, to poslední, co si pustíte, když potřebujete vyčistit hlavu. Experiment, elektro-úlet, glitch a rychle pryč. A pak, zase pěkně zpátky, do pohádky.