I když datace vzniku kapely je 1991, zárodky šílené hudby Jon Spencer Blues Explosion (JSBX) se vážou na dobu ještě starší. A to, když v roce 1986 vydal Jon Spencer EP pod hlavičkou Pussy Galore. Přiřadit této formaci nějaké žánrové zaškatulkování je velice obtížně, stačí snad jen konstatovat, že Iggy Pop by na ně mohl být velmi pyšný. Ale v rámci JSBX by bylo chybou zmínit pouze ústřední postavu zpěváka a kytaristy Jona Spencera. Ostatní dva členové totiž také nejsou jen obyčejným doprovodem, ale zkušenými muzikanty, kteří si zahráli již z plejádou osobností. Basák Judah Bauer si například zahrál s bardem Tomem Waitsem nebo zpěvačkou Cat Power, bubeník Russell Simins se zase objevil u kapel Yeah Yeah Yeahs, Duran Duran či také u výše zmíněného Toma Waitse.
Hudba na akuální novince "Meat + Bone" krásně ladí s názvem i přebalem desky. Krvavé, syrové, drsné a pěkně natvrdo. Když tuhle desku dostanete do rukou, musíte se pořádně rozhodnout, jestli do toho jít, oni se s vámi totiž nemazlí a už vůbec vám jako posluchači nejdou vstříc. JSBX jsou na desce stejně přítulní jako hyena požírající zdechlinu a nutno říct, že to je ještě docela mírné a společensky přijatelné přirovnání. "Meat + Bone" zkrátka není pro každého.
Hned úvodní "Black Mould" je jako soundtrack k cestě peklem, nabízí podladěné kytary, halucinogenní vokál a atmosféru jako z béčkového amerického hororu. Přes všechnu tu špínu a plameny, které ze skladby srší, je... číst dále
I když datace vzniku kapely je 1991, zárodky šílené hudby Jon Spencer Blues Explosion (JSBX) se vážou na dobu ještě starší. A to, když v roce 1986 vydal Jon Spencer EP pod hlavičkou Pussy Galore. Přiřadit této formaci nějaké žánrové zaškatulkování je velice obtížně, stačí snad jen konstatovat, že Iggy Pop by na ně mohl být velmi pyšný. Ale v rámci JSBX by bylo chybou zmínit pouze ústřední postavu zpěváka a kytaristy Jona Spencera. Ostatní dva členové totiž také nejsou jen obyčejným doprovodem, ale zkušenými muzikanty, kteří si zahráli již z plejádou osobností. Basák Judah Bauer si například zahrál s bardem Tomem Waitsem nebo zpěvačkou Cat Power, bubeník Russell Simins se zase objevil u kapel Yeah Yeah Yeahs, Duran Duran či také u výše zmíněného Toma Waitse.
Hudba na akuální novince "Meat + Bone" krásně ladí s názvem i přebalem desky. Krvavé, syrové, drsné a pěkně natvrdo. Když tuhle desku dostanete do rukou, musíte se pořádně rozhodnout, jestli do toho jít, oni se s vámi totiž nemazlí a už vůbec vám jako posluchači nejdou vstříc. JSBX jsou na desce stejně přítulní jako hyena požírající zdechlinu a nutno říct, že to je ještě docela mírné a společensky přijatelné přirovnání. "Meat + Bone" zkrátka není pro každého.
Hned úvodní "Black Mould" je jako soundtrack k cestě peklem, nabízí podladěné kytary, halucinogenní vokál a atmosféru jako z béčkového amerického hororu. Přes všechnu tu špínu a plameny, které ze skladby srší, je cítit hudební zručnost, kterou dokazují výborným kytarovým riffem v úvodu, který jako by vypadl z repertoáru Led Zeppelin. Následující "Bag Of Bones" začíná pouštní foukací harmonikou evokující nejzapadlejší kout jižanské Ameriky. Pod vlivem klasického blues a drog unáší posluchače někam úplně jinam než na naši zem. Pekelně dobrý nářez!
Nebudu zastírat, vydržet celých čtyřicet minut, které album má, je docela nadlidský úkol. Drásavé melodie a ostré přechody z blues do punku, z punku do rocku a z rocku zpět do blues, jsou někdy opravdu šílené a pro posluchače náročné. Když jim však onu nesmlouvavost odpustíte a otevřete jejich experimentům své uši a mozek, objevíte undergroundový klenot. Tam, kde se ostatní garážové kapely bojí jen podívat, JSBX teprve začínají a svými psychedelickými variacemi boří všechny hranice blues rocku. Album zní, jako kdyby se Jimi Hendrix setkal s Tomem Waitsem, Led Zeppelin a pod vlivem The Stooges, Franka Zappy a bluesovými velikány stvořili společně naspeedované dítko.
Blues je prošpikovaný ve většině skladeb, ale někdy ho ve vládnutí vystřídá vliv punku. Jako třeba v případě "Danger", která má blíž k Ramones než k hudbě amerických bluesmanů. Přes svou náročnou neuchopitelnost (nebo právě proto) bude tahle zvrácená nahrávka v mém přehrávači ještě dlouho. Než se jí dostanete na kloub, bude to nějaký ten poslech trvat. Rozhodně není "Meat + Bone" dostatečně ocenitelná na ten první a nedat jí čas by byla velká škoda. Takoví Green Day se vám snaží vnutit své unylé odrhovačky, jak jen to jde, pomocí neustále chrlících klipů, desek a marketingových tahů. Pak tu máme JSBX, kteří to dělají přesně naopak, a o to více je jejich tvorba zajímavější. Jen vám to nepřinesou na stříbrném podnosu. Vyberte si sami.
12.12.2012 - 16:44 | Rey
Špinavej a rezavej votřískanej kamion ze sakra podivnejch jatek specializovanejch kdesi na středozápadě na lov bílýho králíka. S celohliníkovou chladící skříní, vztyčeným ukazovákem na čelní masce a triem sympatickejch zabijáků v kabině - Jon Spencer - vystajlovanej pásek z bourárny, Judah Bauer - sympaťák z osobního s kulovnicí s upilovanou hlavní na kolenou a Russell Simins - ukázkovej zabiják co pěstí a krhavým pohledem zabije i vola. V chladící skříni toho náklaďáku bez espézetky vezou ukázkovou genobanku starozákonních riffů hymnickejch songů vykostěnejch až na dřeň a celý se to řítí po hájveji, co se ve světle ubývajícícho měsíce kroutí jak Moebiova časoprostorová smyčka se smečkou hladem vyjících kojotů na krajnici každou dvaadvacátou majli. Ladies And Gentlemen They Really Are The Blues Explosion! Rock´n´Roll Is Not Dead!