Členové možné senzace letošního roku rádi zahalují původ svého nevšedního názvu do těch nejbizarnějších příběhů. Skupina Koňe a Prase vznikla netradičně - v roce 2013 ji dali dohromady Martin Janírek a Viktor Mikulášek za účelem hraní na vernisážích. Tehdy si vystačili s pouhou jednou písní. Později svůj repertoár rozšířili a přidala se k nim Lenka Halová. Prohazovali si nástroje tak dlouho, až zjistili, který komu nejvíc sedí. Teď hrají ve složení bicí (Martin), basa (Viktor), klávesy (Lenka) a baví svým nevšedním humorem a poetickou hravostí.
Pokud máte rádi MIDI LIDI, Muchu, Květy a další podobné alternativce, přijdete si na své. Valmezské eko-disco-punkové trio vychází z jednoduchých melodií a každodenních situací, které se promítají do textů plných důrazů na ekologii a společenskou kritiku. Jejich electro-disco spodky znějí neotřele, svěže a budou vás nutit si zatrsat.
"Hrát, dělat lidem radost, předávat osvětu," je jejich motto, které se notně odráží i na albu. Líbí se mi na nich přímočarost, s jakou se prezentují. "Kovo" s návykovou ódou všech lenochů ("... už nechci pracovat, chci se jen flákat, ten můj automat bude za mě makat...") je o lásce ke kovošrotu, místu, kde se čas od času najdou opravdové poklady. "Eko" bije na poplach o záchranu zvířectva na této planetě, o boj za čistší ovzduší a další aktivity, do kterých by se měl zapojit každý z nás, aby lidstvo přežilo. "Fízli" reagují na nechutné chování... číst dále
Členové možné senzace letošního roku rádi zahalují původ svého nevšedního názvu do těch nejbizarnějších příběhů. Skupina Koňe a Prase vznikla netradičně - v roce 2013 ji dali dohromady Martin Janírek a Viktor Mikulášek za účelem hraní na vernisážích. Tehdy si vystačili s pouhou jednou písní. Později svůj repertoár rozšířili a přidala se k nim Lenka Halová. Prohazovali si nástroje tak dlouho, až zjistili, který komu nejvíc sedí. Teď hrají ve složení bicí (Martin), basa (Viktor), klávesy (Lenka) a baví svým nevšedním humorem a poetickou hravostí.
Pokud máte rádi MIDI LIDI, Muchu, Květy a další podobné alternativce, přijdete si na své. Valmezské eko-disco-punkové trio vychází z jednoduchých melodií a každodenních situací, které se promítají do textů plných důrazů na ekologii a společenskou kritiku. Jejich electro-disco spodky znějí neotřele, svěže a budou vás nutit si zatrsat.
"Hrát, dělat lidem radost, předávat osvětu," je jejich motto, které se notně odráží i na albu. Líbí se mi na nich přímočarost, s jakou se prezentují. "Kovo" s návykovou ódou všech lenochů ("... už nechci pracovat, chci se jen flákat, ten můj automat bude za mě makat...") je o lásce ke kovošrotu, místu, kde se čas od času najdou opravdové poklady. "Eko" bije na poplach o záchranu zvířectva na této planetě, o boj za čistší ovzduší a další aktivity, do kterých by se měl zapojit každý z nás, aby lidstvo přežilo. "Fízli" reagují na nechutné chování příslušníků policie, ať už se jedná o EET či kontroly v dopravním provozu. Pobaví spojením: "... nikdy mě nechytli při činu, já totiž vím, kdy mají svačinu..." nebo: "Já jsem čistá jako lilie, kdo sedá za volant, ten přece nepije..." "Stěhovák" je zhmotnělou noční můrou přesunu nahromaděných věcí sběratele Martina.
"Les" zní punkově a jejich chuchů ve mně evokuje Vypsanou fiXu. Hejtuje nevhodné chování v přírodě mnohých spoluobčanů, kterým slovo ekologie nic neříká. Song "Peníze" odkazuje na nechuť k platidlu a přehnanému materialismu, které hraje v dnešní době ve společnosti často (bohužel) nejhlavnější roli. "Vysavač" je zpěvaččiným výčtem harampádí, které jí v domácnosti akorát překáží, které ale přesto dosud nevyhodila. "Žvýkačka" zní na první poslech jako cyklistická hymna, ve skutečnosti je ale humornou sondou do okamžiků, kdy se o něco snažíš, chceš být za frajera, a nevyjde ti to. "Prasečínská čvrť" poukazuje na absurditu některých věcí, nadbytečnost, které jdou do kontrastu k tomu, kdy ti všichni hlásají: "Tak makej, to tě zocelí, tak makej, ať se z tebe kouří."
Vylomeniny, ale i trpká pravda, tak bych charakterizovala tento rozverný debut, který se nebál vybočit. Na obalu je portrét složený ze třetiny obličeje každého z členů. Stejný poměr připadá i na obsah, který vznikl týmovou prací. "Bramborové hity" si nezaslouží bramborovou medaili, ale daleko lepší hodnocení. Přínos této trojčlenné sebranky, která se pyšní tím, že hraje na nástroje s příběhem, a která si potrpí na hráčský minimalismus, tkví v jejich pozitivním přístupu.
Komentáře