Lisa Hannigan je známá jako charismatická osobnost a zpěvačka s nezaměnitelným hlasem, jímž po šest let zdobila hudbu známého irského písničkáře Damiena Rice. Po jejich rozchodu v roce 2006 se vydala na sólovou dráhu a my tu máme její už druhé album. Jmenuje se "Passenger".
První píseň jménem "Home" možná překvapí intenzivním melancholickým nástupem, který se do vás bez okolků opře tesknými tóny klavíru. Z názvu je patrné, že právě tohle je ta píseň o domově, kterou Lisa nejspíš psala někde v hotelovém pokoji hodně hodně daleko ("Sooo far from home…"). Nejlepší na tom ale je, že "Home" je song silně náladotvorný a dostane vás přesně tam, kam čekáte, že vás Lisa Hannigan dostat má. Do toho zvláštního rozpoložení mimo šedivou všednost dne, kdy se prostě schoulíte do sebe a necháte se rozmazlovat. Pak už záleží čistě na vás, co si z desky odnesete, jestli vás zaujme civilní "A Sail" nebo "What I’ll Do" se skvělými vokály či čtveračivá "Knots" se vtipným klipem.
Největší síla "Passengera" spočívá v drobnostech a detailech. Na první poslech totiž, přiznejme si to, zní většina písní dost podobně. Ale hned ten druhý vám odhalí skrytá zákoutí a jedinečné hudební okamžiky, které vytvářejí pravý celkový dojem. Lisin hlas navíc neztratil nic ze své magičnosti a je stále tak nezaměnitelný a příjemný na poslech, což je dobře, protože je to u této hudby vlastně to nejdůležitější.
Někteří by však mohli mít s deskou tak... číst dále
Lisa Hannigan je známá jako charismatická osobnost a zpěvačka s nezaměnitelným hlasem, jímž po šest let zdobila hudbu známého irského písničkáře Damiena Rice. Po jejich rozchodu v roce 2006 se vydala na sólovou dráhu a my tu máme její už druhé album. Jmenuje se "Passenger".
První píseň jménem "Home" možná překvapí intenzivním melancholickým nástupem, který se do vás bez okolků opře tesknými tóny klavíru. Z názvu je patrné, že právě tohle je ta píseň o domově, kterou Lisa nejspíš psala někde v hotelovém pokoji hodně hodně daleko ("Sooo far from home…"). Nejlepší na tom ale je, že "Home" je song silně náladotvorný a dostane vás přesně tam, kam čekáte, že vás Lisa Hannigan dostat má. Do toho zvláštního rozpoložení mimo šedivou všednost dne, kdy se prostě schoulíte do sebe a necháte se rozmazlovat. Pak už záleží čistě na vás, co si z desky odnesete, jestli vás zaujme civilní "A Sail" nebo "What I’ll Do" se skvělými vokály či čtveračivá "Knots" se vtipným klipem.
Největší síla "Passengera" spočívá v drobnostech a detailech. Na první poslech totiž, přiznejme si to, zní většina písní dost podobně. Ale hned ten druhý vám odhalí skrytá zákoutí a jedinečné hudební okamžiky, které vytvářejí pravý celkový dojem. Lisin hlas navíc neztratil nic ze své magičnosti a je stále tak nezaměnitelný a příjemný na poslech, což je dobře, protože je to u této hudby vlastně to nejdůležitější.
Někteří by však mohli mít s deskou tak trochu problém, co se zvukové stránky týče. Od posledně se totiž nic moc nezměnilo. Pár lžiček stesku a melancholie navíc a nová textová témata velký posun neznamenají. Aranže jsou takřka stejné jako na "Sea Sew" a i přes svou rozmanitost znějí prostě pořád stejně. Dobrá zpráva ovšem je, že "Passenger" je mnohem celistvějším počinem. Jako by "Sea Sew" coby prvotina, velmi rozmanitá a místy nesourodá, byla základem pro něco mnohem sofistikovanějšího a vyspělejšího, a tak i když zvukový posun mezi oběma alby je zanedbatelný, skladatelsky a básnicky ušla Lisa jistý kus cesty. Její album není nic, co by změnilo hudební dějiny, ale pro fanoušky žánru a samotné Lisy je to přesně to, co si lze přát. Však pravda, do příště by to už určitě chtělo něco nového, nějaký nový směr, nový zvuk, cokoli.
Podzimním albem "Passenger" dosáhla Lisa Hannigan na vrchol svých současných možností, nyní se však musí vydat někam dál. Jinak jí ale nelze nic vytknout - držme jí tedy palce do příště.
25.11.2012 - 22:09 | Sydian
Moc krásný album, tuhle slečnu mám hodně rád už od doby, co zpívala s Damienem Ricem, ale její sólovou tvorbu mám ještě radši. Vcelku minimalistický věci zaranžovaný tak, jak to umí jen v Irsku, který je tam cítit v každý notě. A její hlas je prostě medovej.