Jestliže v minulosti bývala produkce Silver Rocket vždy zárukou kvality, v posledních letech začalo cosi nepatrně skřípat. Aniž by byly strženy hrdě se tyčící pomníky hodné obdivu, v jejich sousedství se žel počaly objevovat i daleko menší náhrobky, k nimž už později nebude nutné vážit cestu.
Byť nekritičtí stoupenci silverrocketovské sekty třeba nebudou souhlasit, dvojice aktuálních novinek, kterou vedle zde recenzované a skutečně výborné kapely Lyssa tvoří také její zjevně slabší kolegové Fetch!, slouží jakožto usvědčující důkaz kvalitativně rozevřených nůžek.
„Tahle řeka, tenhle strom, tahle voda, tenhle nůž, tahle loď, tenhle šíp, tohle maso, tahle krev.“ I toto slovní minimum, vyřčené v samém úvodu alba, zcela stačí k uvědomění si faktu, že zkušený posluchač se ihned a okamžitě cítí jako doma, tedy v jemu tolik důvěrně známém prostředí originální, specifické a typické, přitom však dosti vzácné silverrocketovské poetiky.
Lyssa na své již třetí velkoformátové gramodesce, když ta první byla spíše minialbem, vskutku nemusí činit mnoho. Nepotřebuje vystavovat na odiv producentskou perfekci, nemíní vyrážet dech oslnivým instrumentálním mistrovstvím, ba ani nemá důvod pouštět se do nějakých zběsilých temp. Naprosto jí stačí jen tak ležérně, ale přitom soustředěně klást tón za tónem či slovo za slovem a ono to funguje. Zcela úspornými prostředky se daří docílit působivé atmosféry, kdy noise rock už není tím,... číst dále
Jestliže v minulosti bývala produkce Silver Rocket vždy zárukou kvality, v posledních letech začalo cosi nepatrně skřípat. Aniž by byly strženy hrdě se tyčící pomníky hodné obdivu, v jejich sousedství se žel počaly objevovat i daleko menší náhrobky, k nimž už později nebude nutné vážit cestu.
Byť nekritičtí stoupenci silverrocketovské sekty třeba nebudou souhlasit, dvojice aktuálních novinek, kterou vedle zde recenzované a skutečně výborné kapely Lyssa tvoří také její zjevně slabší kolegové Fetch!, slouží jakožto usvědčující důkaz kvalitativně rozevřených nůžek.
„Tahle řeka, tenhle strom, tahle voda, tenhle nůž, tahle loď, tenhle šíp, tohle maso, tahle krev.“ I toto slovní minimum, vyřčené v samém úvodu alba, zcela stačí k uvědomění si faktu, že zkušený posluchač se ihned a okamžitě cítí jako doma, tedy v jemu tolik důvěrně známém prostředí originální, specifické a typické, přitom však dosti vzácné silverrocketovské poetiky.
Lyssa na své již třetí velkoformátové gramodesce, když ta první byla spíše minialbem, vskutku nemusí činit mnoho. Nepotřebuje vystavovat na odiv producentskou perfekci, nemíní vyrážet dech oslnivým instrumentálním mistrovstvím, ba ani nemá důvod pouštět se do nějakých zběsilých temp. Naprosto jí stačí jen tak ležérně, ale přitom soustředěně klást tón za tónem či slovo za slovem a ono to funguje. Zcela úspornými prostředky se daří docílit působivé atmosféry, kdy noise rock už není tím, čím běžně bývá, ale spíše jakýmsi psychedelicky hypnotizujícím přízrakem, jemuž jeho vstřícně naladěný hostitel bytostně touží podlehnout, protože nemá jiné volby.
Nijak nevadí, že slova nutno lovit uvnitř obsáhlého bookletového comicsu, který je tak další přidanou hodnotou pozoruhodného kompletu a tuto složku nahrávky vrhá do netradičního kontextu. Přestože ani v domácím měřítku nejde o vyložený unikát, neboť s comicsovým ztvárněním zcela nedávno přišli i autoři vlastně až kontrastní rockopery Oidipus Tyranus, lze předpokládat, že oba tyto tvůrčí týmy o sobě vzájemně netuší, takže jejich počínání nutno považovat za svébytné.
Poselství nesené Stříbrnou raketou bylo obohaceno o jeden z dosud nejlepších počinů. Nejsou to sice Esgmeq či Gnu, rozhodně však jejich nejbližší a nejvěrohodnější spojenci.
recenzi poskytnul hudební server Aardvark
Komentáře