Narozen ve znamení Jayhawks. Otec Gram Parsons. Syn Ryan Adams. Bratr Gary Louris. Národnost: Alt-Country.
První etapa: Lampové zesilovače, boogie souhra kluků vzývajících bratrství svých hrdinů z časů rock’n’rollových singlů a písňotepectví ve stopách vizionářů z konce květinových šedesátek.
Druhá etapa: Pouštní písek, Victoria Williams a jejich společný sen Creekdippers. Méně Alt a více Country.
Třetí etapa: Z rozchodu s VW vykřeše jedno z nejúžasnějších folkových alb desetiletí - Salvation Blues. Následně projede s kytarou křížem krážem Státy a připraví následníka čtyři roky staré prvotině. Many Colored Kite.
Mark Olson prožívá hodně dobré období a my můžeme být jen rádi, že z něho těží maximum a své písně zaznamenává a vydává. Po oprávněném rozruchu, který v hudebním světě vyvolalo Salvation Blues, se k osamělému písničkáři začal obracet okruh hudebníků tzv. nové folkové vlny. Následoval zástup jejich fanoušků. Všichni chtěli najednou znát a slyšet toho strýčka jejich milované Joanny, Devendry či Sufjana. Ostatně, další mládě z tohoto hnízda Jolie Holland pomáhá gradovat úvodní Little Bird of Freedom splétaje svůj zpěv se zpěvem chlapíka s šátkem spoutávajícím vlasy, akustickou kytarou takřka přirostlou k prstům, obdivovatele přírody s hlasem znějícím neuvěřitelně mladě. V téhle atmosféře sílícího potlesku a mládnoucího obecenstva se zrodilo album Many Colored Kite.
To album zní, jako by tu bylo už roky.... číst dále
Narozen ve znamení Jayhawks. Otec Gram Parsons. Syn Ryan Adams. Bratr Gary Louris. Národnost: Alt-Country.
První etapa: Lampové zesilovače, boogie souhra kluků vzývajících bratrství svých hrdinů z časů rock’n’rollových singlů a písňotepectví ve stopách vizionářů z konce květinových šedesátek.
Druhá etapa: Pouštní písek, Victoria Williams a jejich společný sen Creekdippers. Méně Alt a více Country.
Třetí etapa: Z rozchodu s VW vykřeše jedno z nejúžasnějších folkových alb desetiletí - Salvation Blues. Následně projede s kytarou křížem krážem Státy a připraví následníka čtyři roky staré prvotině. Many Colored Kite.
Mark Olson prožívá hodně dobré období a my můžeme být jen rádi, že z něho těží maximum a své písně zaznamenává a vydává. Po oprávněném rozruchu, který v hudebním světě vyvolalo Salvation Blues, se k osamělému písničkáři začal obracet okruh hudebníků tzv. nové folkové vlny. Následoval zástup jejich fanoušků. Všichni chtěli najednou znát a slyšet toho strýčka jejich milované Joanny, Devendry či Sufjana. Ostatně, další mládě z tohoto hnízda Jolie Holland pomáhá gradovat úvodní Little Bird of Freedom splétaje svůj zpěv se zpěvem chlapíka s šátkem spoutávajícím vlasy, akustickou kytarou takřka přirostlou k prstům, obdivovatele přírody s hlasem znějícím neuvěřitelně mladě. V téhle atmosféře sílícího potlesku a mládnoucího obecenstva se zrodilo album Many Colored Kite.
To album zní, jako by tu bylo už roky. Nic nenasvědčuje tomu, že je to nahrávka z roku 2010. Klidně mohla vzniknout o 45 let dříve. Ne, žádné retro. Zvonící akustická kytara souznějící s křehkým a vypravěčsky intonujícím hlasem. Občas se ozve rytmika či další opentlující struny (tremolo kytara v Bluebell Song), ale vy je sotva postřehnete. Necháte se unášet. Písně povlávají nad opěvovanou krajinou, tetelí se nad rozpáleným asfaltem a rozhánějí prach z dřevěných zápraží. Soundtrack k letním dnům. I nocím. Kdesi na půl cesty mezi country a folkem. Americana se tomu tuším říká. Tulácké popěvky a vyprávění spolucestujících, příběhy zpoza oken auta projíždějícího od někud někam, opěvování jedinečnosti krajiny i lidských duší. Touhy a lásky. Barevné květiny podél dálnice ukazující směr. A někde v dálce zahrádka u malého domku. Milovaná bytost v šatech tančí z kuchyně až na předzahrádku. Chystá vám kávu. Vy jste ale ještě stále na cestě. Těšíte se a motor vrčí.
Zapomeňte na naivnost. Ve světě Marka Olsona je tohle zcela přirozené. Opravdové. Uvěřitelné a silné. Ani na chvilku nezaváháte, že přesně takhle to má být. Písně se tváří, že vznikly úplně mimoděk. Bezbolestně. Ten chlápek s kytarou vypadá, že začal hrát v kolébce a dohraje až v hrobě. A vy jste rádi, že jste ho poznali.
Mark Olson spřádá melodie ze stovek dotyků prstů o struny. Vybrnkává. Občas solitérně (Morning Dove), jindy za pomoci vzdušně lehkých smyčců (Beehive). Takhle měla znít první deska Neila Younga, k tomuhle směřoval zpětně na Silver & Gold, sem vbíhá sebejistě M.Ward. Ani bych se nedivil, kdyby za pár let některý osvícený filmař vytáhl jednu z písní z téhle kolekce a udělal z ní titulní hit pro svůj osudový snímek. To bych Marku Olsonovi přál. Sám se nikam na výsluní nedere. Žije a hraje. Třeba se to přihodí soumračné písni Scholastica s měnícím se rytmem a písečně žhavenou elektrickou kytarou, svižné Wind & Rain nebo písni nesoucí jednu z nejúžasnějších melodií na albu - Kingsnake.
Obdobným způsobem pozitivně laděné album jsem už dlouho neslyšel. Ten svěží pocit, ta bezstarostná nálada, ta lehkost, všechno se přelije bezpečně do naslouchajících. Many Colored Kite je toho plné. Většina si sice zřejmě zapamatuje zlomové Salvation Blues, ale tohle album není o nic slabší. Jen přišlo jako druhé. Je to přirozené pokračování.
Až pojedete nekonečně dlouhou cestu létem, vyzkoušejte ho. Budete si broukat a klepat prstem na volant. A až vezmete stopařku, bude se zaručeně ptát, co jste měl za model. Mírného úsměvu ve tváři se jen tak nezbavíte. Zesilte rádio, ukažte prstem směr k cíli kdesi za horizontem, blinkr, spojka, plyn...
Komentáře