Meat Loaf - Bat Out of Hell III: The Monster Is Loose

Třetí část netopýří ságy nehraje s posluchačem zrovna fér. Autor hudby k oběma předchozím dílům Jim Steinman se nakonec tvůrčího procesu přímo nezúčastnil, k čemuž došlo za dost nepřehledných okolností (Steinmanovy zdravotní problémy, soudní tahanice o registrovanou značku projektu), přesto se Meat Loaf dušoval nehynoucím přátelstvím a desku svému dvornímu skladateli i věnoval. Ale ruku na srdce, Bat Out of Hell bez Steinmanova rukopisu, to zavání nemístnou odvahou a uměleckou katastrofou. Tu nakonec odvrátila skutečnost, že na albu bylo přeci jen použito sedm starších Steinmanových kompozic, které už dříve nazpívali jiní interpreti nebo měly být součástí skladatelových neuskutečněných sólových prací. A přestože jde tedy o poněkud "jetý" materiál, nic to nemění na faktu, že právě ony písně jsou na albu jasně nejlepší a aspoň zčásti opravňují Meat Loafa k použití netopýří značky.

Producentem a druhým hlavním skladatelem se stal Desmond Child, známá to figura pomp rockových a hair metalových končin, který s Meat Loafem spolupracoval už v minulosti. I on dodal pár slušných písní (Blind as a Bat, Alive), na druhou stranu úvodní The Monster Is Loose je na titulní song příliš rutinní záležitostí trpící navíc nemístnou snahou po nu-metalové aktualizaci zvuku. Jako producent vsadil na skutečně bombastický sound s množstvím smyčcových panoramat. V samotném Meat Loafově hudebním projevu už je ale z principu pompy tolik, že to pár houslistů navíc nemůže pokazit. Kromě toho si tvůrci zároveň libují v pořádně ostrém zvuku kytar, takže Bat Out of Hell III je možná zpěvákovým vůbec nejtvrdším albem, slyš třeba skvělou Steinmanovu In the Land of the Pig, the Butcher Is King nebo If It Ain't Broke Break It. Nechybí samozřejmě epicky vystavěná mikrodramata jako Bad for Good s nezaměnitelnou kytarou Briana Maye či Seize the Night ani obligátní duety, v nichž ovšem nejde ani tak o pěvecké kvality zpěvaček (i když Jennifer Hudson v písni The Future Ain't What It Used to Be podává slušný výkon) jako spíš o to aby měl Meat Loaf dostatečně sexy křoví.

On sám se tu nachází ve výborné formě, jeho hlas v agresivnějších pasážích řeže jako diamant a jeho hrdinský patos má jako vždy proporce bitvy na Gondorské pláni. I díky tomu nakonec výsledek není takovým debaklem, jak mu bylo při Steinamnově absenci prorokováno i když trpí nevyrovnaností materiálu a je jednoznačně nejslabší z celé trilogie. Kdyby byl Meat Loaf o něco trpělivější a počkal si na plnohodnotnou účast svého parťáka, mohl to být do třetice smrtící úder.

Vyšlo ve Sparku #12/2011.