Michael Kiwanuka v roce 2012 vydal své první album "Home Again". Soul, folk, nadčasovost, propracovanost, jedinečnost - těmito slovy by se dal umělcův debut definovat. A na podobné, ne-li totožné vlně, se nechává britský hudebník unášet i dnes.
Od třetí řadovky "Kiwanuka", za kterou získal Mercury Prize, uplynulo pět let. Dlouho očekávaný albový nástupce odráží naděje a obavy sedmatřicetiletého otce dvou dětí, který opustil rodný Londýn a nyní žije na jižním pobřeží Anglie. Přesto ale něco pokračuje ve starých kolejích. Kiwanuka opět spolupracoval s producentským týmem v čele s Danger Mousem a Inflem, kteří mu dopomohli získat zpět ztracené sebevědomí.
A jak vidno, všechno úsilí se vyplatilo. Muzikant, kterého odborná veřejnost vždy srovnávala se jmény jako Marvin Gaye, Curtis Mayfield, Bill Withers či Terry Callier, dokazuje už v úvodní skladbě "Floating Parade", že se nachází ve skvělé formě. Ať už se jedná o vynikající basovou linku, emotivní smyčce nebo trefný text.
Michael Kiwanuka se neřadí k interpretům, kteří se snaží razantně měnit svůj zvuk. I nadále se vyžívá v tom, co mu jde nejlíp, a svoje melodie jen decentně obohacuje dalšími prvky. Jednou jde o táhlé komorní smyčce, jako u písničky "Small Changes", jindy o nostalgické kytarové tóny v "One And Only" (mimochodem, jednom z nejlepších songů na tomhle počinu). Záležet si dává nejen co se hudební náplně týče - ke druhé jmenované skladbě totiž vznikl i velice... číst dále
Michael Kiwanuka v roce 2012 vydal své první album "Home Again". Soul, folk, nadčasovost, propracovanost, jedinečnost - těmito slovy by se dal umělcův debut definovat. A na podobné, ne-li totožné vlně, se nechává britský hudebník unášet i dnes.
Od třetí řadovky "Kiwanuka", za kterou získal Mercury Prize, uplynulo pět let. Dlouho očekávaný albový nástupce odráží naděje a obavy sedmatřicetiletého otce dvou dětí, který opustil rodný Londýn a nyní žije na jižním pobřeží Anglie. Přesto ale něco pokračuje ve starých kolejích. Kiwanuka opět spolupracoval s producentským týmem v čele s Danger Mousem a Inflem, kteří mu dopomohli získat zpět ztracené sebevědomí.
A jak vidno, všechno úsilí se vyplatilo. Muzikant, kterého odborná veřejnost vždy srovnávala se jmény jako Marvin Gaye, Curtis Mayfield, Bill Withers či Terry Callier, dokazuje už v úvodní skladbě "Floating Parade", že se nachází ve skvělé formě. Ať už se jedná o vynikající basovou linku, emotivní smyčce nebo trefný text.
Michael Kiwanuka se neřadí k interpretům, kteří se snaží razantně měnit svůj zvuk. I nadále se vyžívá v tom, co mu jde nejlíp, a svoje melodie jen decentně obohacuje dalšími prvky. Jednou jde o táhlé komorní smyčce, jako u písničky "Small Changes", jindy o nostalgické kytarové tóny v "One And Only" (mimochodem, jednom z nejlepších songů na tomhle počinu). Záležet si dává nejen co se hudební náplně týče - ke druhé jmenované skladbě totiž vznikl i velice povedený videoklip.
Duch soulu sedmdesátých let stále zřetelně ovlivňuje umělcovu tvorbu, ale nescházejí například ani beaty nebo hutné syntezátory - například v kousku "Follow Your Dreams".
Vřelost a hravost dodává desce potlesk publika a brebentění otevírající "Lowdown (Part I)", v níž basový part Pina Palladina evokuje pokleslost. Způsob, jakým britský talent zkoumá životní lekce, může posluchače opravdu obohatit. Trpělivost vytvořit něco takového vypovídá o sebedůvěře Kiwanuky. Jeho nenápadná odvaha vás prostě ohromí.
Závěrečná skladba "Four Long Years" nám servíruje vznešený jižanský soul, přesto zní tato písnička zcela moderně. Zároveň se zdá, jako by se Michael inspiroval u Mazzy Star a jejich "Fade Into You". Specifická nálada si tu tančí po boku lehké kytarové melodie, která se pozvolna rozplývá v dojemný konec.
Velkolepý závěr nahrávky uceluje myšlenku hudebního génia. Michael Kiwanuka není jen tak obyčejným zpěvákem a hudebníkem, ale především ho můžeme nazvat také skvělým vypravěčem, jenž dovede do dění svých příběhů přesvědčivě vtáhnout úplně každého.
Album "Small Changes" patří mezi ta výjimečná. Svým způsobem připomíná knihu s příběhovou linií - co song, to nová kapitola. Ani náhodou se nejedná o kolekci náhodně zařazených skladeb, ale o smysluplný soubor dokonale propracovaných a přívětivých melodií a sympatických veršů.]]>
80.00%
Komentáře