80 %
Panda Bear - Sinister Gift
Panda Bear už má za sebou poměrně pestrou škálu sólových děl. Zakládající člen známé formace Animal Collective si k nahrávání...
80 %
Epydemye - Dosebe
Epydemyi nejde na její šesté desce ani náznakem vidět nějaká opotřebovanost, rutina či omšelost. Naopak. Kytaristé, zpěváci a autoři...
70 %
Beach Bum - Utopia
Beach Bum je jako nastartovat stroj času - a poněkud v rozporu s názvem jejich druhé desky nikoli na cestu do budoucnosti. Rázem se totiž...
70 %
Fuzzy2102 - Fuzzy2102
měsíční hudby - první tři alba měla v názvu slovo moon, tedy měsíc ("Moonpop", "Moonfactory" a "Moondust") - je fuč, nezůstal ani prostor...
28.01.2015 - 22:54 | feyer
Poslední album mistra Milese Davise, které vyšlo až posmrtně. A přece to není kolekce tracků, která by usilovala završilo jeho celoživotní dílo nějakým ohlížením za vývojem jazzu za posledních 40 let, ale které se naopak dívá dopředu a fúzuje s nejnovějšími dobovými trendy. I když toto album kritikou je přijímáno spíše vlažně, pro mě je skvělé, protože se výborně poslouchá, např. taková Chocolate Chip je prostě taneční jízda, která vás přinutí minimálně si pokyvovat hlavou či podupávat nohou. Miles Davis se na tomto díle už vyhývá exhibicionistickým eskapádám, hraje jakoby úsporně, a přesto je to velmi zajímavá kolekce, poslouchatelná i po letech. Tyto songy Vám připomenou svou atmosférou začátek 90. letech, byť v té době zněly z rádií úplně jiné pecky. Miles Davis umřel ještě před vydáním tohoto alba a my jenom se smutkem můžeme konstatovat, jaká je to škoda. Kolik zajímavých alb by mistr ještě vydal, kdyby celej život nechlastal, nekouřil a nefetoval. Škoda. I tak díky za to, co jste tady po sobě zanechal.