Mykki Blanco - Mykki

Neuběhl ani rok, co americký rapový pierot Michael David Quattlebaum Jr. ohlásil konec své kariéry a nástup do školních lavic coby investigativní žurnalista, a už nás opět poctil novým albem. Jako by už tyto manýry byly běžným marketingovým artiklem mnoha současných nezávislých hudebníků. Vzpomeňme takové Death Grips, kteří si z ukončování kariéry udělali pravidelnou agendu a zatím se jim to vyplácí. Zásadním momentem desky s lakonickým názvem Mykki je tentokrát píseň a video High School Never Ends. Silná a emotivní love story, kde se Blanco autenticky vtělil/a do role milence/ky stejně zaměřeného přítele, ovšem na rozdíl od ní/něj, bílé pleti. Děj se odehrává v jakémsi německém maloměstě a vypodobněný intimní vztah naráží s tragickými následky na odpor ochránců zavedených pořádků, podobně jako ve Zkrocené hoře. Kolik podobných příběhů se skutečně odehrálo a ani o nich netušíme? Těžko říct, ale i to něco vypovídá o zkostnatělosti myšlení některých lidí, kteří chtějí žít v jakémsi zakonzervovaném „pořádku“ a jsou ochotni si ho zjednat jakýmikoliv prostředky.

Hudebně je nová deska zatím nejpřístupnějším počinem Mykki Blanco, který se v pilotním singlu Loner dostal na dostřel moderního popu a hiphopového mainstreamu. I zde však uslyšíme drsnější momenty jako track My Nene, kde v refrénu zazní jako už dříve latina. Jsou tu i komické úlety, trocha experimentu, úskok k reggae fundamentu či trapové výlety s „tlustými“ basy, reflektující současnou americkou rapovou scénu. Zcela překvapivých hudebních momentů se ale – na rozdíl od několika hostů – tentokrát nedočkáme.

Kromě hudební složky však tvorba Mykki Blanco přináší především netradiční pohled do gay komunity a vnáší do většinového diskurzu transgenderovou problematiku jako takovou. Mykki Blanco je tak vedle Anohni či venezuelského producenta Arcy jedním z nejviditelnějších queer umělců současnosti, kteří posouvají vnímání sexuálních stereotypů a nutí tak k zamyšlení, zda naše kulturně podmíněné realita není jen pouhý mentální konstrukt toužící po jasně definovaném společenském status quo. Vždyť bez občasného přehodnocení všech hodnot by se svět dávno zastavil a možná i přestal existovat. Pohyb je odjakživa základem Všehomíry.

Recenze vyšla v časopise Full Moon #66.