O'Death - Outside

Gabe Darling (banjo a ukulele) spolu se zpěvákem a kytaristou Gregem Jamiem, bubeníkem Davidem Rogersem-Berrym, basákem Jessem Newmanem a houslistou Robertem Pyciorem, dohromady O´Death, vydali 6. června novou desku. Outside následuje velmi dobře přijatou Broken Hymns, Limbs and Skin a po bouřlivém roce, který kapelu stáhl z neúnavného koncertování, si vynutila zcela jiný nahrávací proces.

„Nikdy jsme si na studio nedávali dost času. Většinou jsme to řešili mezi jednotlivými turné, kdy jsme sesbírali spoustu živáků a řekli si, tak kurva, hodíme to na záznam a bude, ne? Nahráli jsme album během dvou týdnů a jeli dál koncertovat,“ vzpomíná Gabe.

Nicméně, dva roky zpátky Rogersovi-Berrymu diagnostikovali osteosarkom, zhoubný nádor kostní tkáně, a právě probíhající, těžce domlouvané turné došlo k nenadálému konci. Po deseti měsících chemoterapie a transplantaci ramenního kloubu se kapele podařilo vrátit do studia s producentem Billym Pavonem – který nahrával i debut Head Home (2006) – i se zdravým bubeníkem. „Vede se mu skvěle. Je to něco mimořádného. Operovali ho nejlepší doktoři a teď je na tom fakt výborně.“

Vrátili se i s kupou demo nahrávek, protože Jamie a Darling nezaháleli a celý rok svědomitě skládali, zatímco Rogers-Berry vymýšlel rytmiku odděleně – postup, který si podle Darlinga oblíbil. „Nikdy předtím jsme na nahrávkách takhle kousek po kousku nepracovali. Spíš jsme skládali všichni dohromady, pak ty písničky zkoušeli a připravili je pro živé hraní.“

Darling se tomu teď sice směje, ale nejistota uzdravení se na třetím albu rozhodně podepsala, a nový způsob práce se stal vítanou výzvou: „Je zvyklý s bicími tak nějak tancovat, a teď se musel omezit na hraní jen jednou rukou, což vyznívá zajímavě.“ Sám Rogers-Berry to potvrzuje: „Řekl bych, že nás zajímalo vytvoření něčeho osobnějšího než dosud, stejně jako snaha napsat písničky, které jsou melodicky poutavé a nezní jen jako posedlá šílenecká blouznění.“

Pokud posloucháte Outside bez předchozí zkušenosti se sílou jejich běžného vystoupení, nemusíte si žádných změn všimnout. Album je jednoduše klidnější a výrazem pastorálnější všude tam, kde se dříve zkratkovitě projevovalo jižanské gotické country nebo apalačský folk protknutý punkem od táboráku. Formálně to tam pořád samozřejmě je – jen jediná písnička překračuje čtyři minuty. Ale pro tak fyzickou kapelu je každé zapracování byť lehounkého prostoru pro nádech důkazem spíš umělecké vyzrálosti, než unylosti způsobené věčným harcováním v dodávce. Hudební motivace Outside je průhledná a je o to jímavější, že se jí nemohlo dostat nikdy během jejich letité kariéry.

„Myslím, že by se spíš mělo říct, že sound desky je podřízen nahrávání,“ říká Darling a zároveň dodává, že takové nahrávání přináší svá vlastní znevýhodnění. Očekává ale, že příští album bude znít zase úplně jinak, a nebojí se ztraceného času: během dvouměsíčního nahrávání ho nahnali na hodnou dobu dopředu vypíchnutím dynamiky jednotlivých skladeb. „Na živo v nás ta energie pořád je. A to se nejspíš nezmění – začneš hrát a zase se rozjedeš a nemůžeš si pomoct.“ Nejdůležitější je podle něj udržet věci v chodu tak, aby i pro kapelu, která má renomé rozjuchané tancovačky z periferie, byly zajímavé. „Kdo ví, co natočíme příště.“

Je to známý fakt, ale nejlepší kapely z Brooklynu jsou ty, které jej opouští, čemuž náramně přispívá i tohle telefonické povídání s kapelou o uplynulém roce. „Tak nějak zapomeneš, jak strašně vyčerpávající to může být,“ osvětluje Darling první část turné po Americe, se zastávkou v Austinu na SXSW, které pokračuje květnovými koncerty v Evropě. O’Death možná na Outside vytvořili sebepopisnou, rozlehlou až cinematickou nahrávku, ale přesně od toho se potřebovali nanovo odpíchnout.

vyšlo ve Full Moonu #16, překlad Bro